Článek
Bylo krásně, svítilo sluníčko, vyzvedla jsem Lucku v práci a vyrazily jsme. Na akci jsme se jen tak potloukaly, trochu nahlížely sem, trochu tam, povídaly o práci. Potkaly jsme dokonce mou dceru, která na akci vyrazila s kamarádkou. Ta ale po chvíli musela domů a dcera se přidala k nám.
Viděly jsme, jak pes hledá v autě drogy a dalšího, jak chytá figuranta. Prohlédly jsme si autobus vězeňské služby, viděly hasiče zasahovat u menšího požáru i slaňovat. Bavily jsme se.
Stánek Červeného kříže, který nabízel možnost vyzkoušet si první pomoc s použitím virtuální reality nás lákal, ale dlouho jsme mu odolávaly. Už u něj nebyly žádné davy, pomalu jsme se k němu vydaly. S dcerou jsme si resuscitaci na figuríně vyzkoušely už dřív, kolegyně mi občas říká, že by se tyhle věci ráda naučila, ale na kurz by se trochu styděla. Všichni by na ni určitě koukali a posuzovali, jak jí to nejde.
Jsem někdy potvora, takže jsem ke stánku zamířila krokem rozhodným a oslovila mladičkou lektorku: „Kamarádka si chce vyzkoušet, jak se resuscituje. Může?“ Slečna s úsměvem přikývla. Viděla jsem, jak se na to náctiletá dcera se zájmem dívá.„ Jdeš do toho taky?", mrkla jsem se na ni. (Každé náctileté dítě by bylo nadšené ztrapňující matkou.)
Překvapila mě, když přikývla, sedla si na paty a suverénně nasadila VR brýle. No jo, už to není ta malá holčička, co první den ve školce postávala nesměle v koutě. Kam ty roky utekly?, ptám se v duchu sama sebe, když zaznamenám slova mladičké lektorky:„ … pak mačkejte rychlostí stokrát za minutu. Zpívejte si Rolničky", usmál se blonďatý andílek, aka lektorka první pomoci Červeného kříže.
Cože?!, vykřikla mi v hlavě myšlenka. Ovládla jsem se, abych ji neřekla nahlas. Nechtěla jsem se dohadovat. Na to jsem byla příliš unavená a slečna nejspíš taky. Bylo pozdní odpoledne a k tomu horký den.
Jestli chcete umět poskytnout první pomoc, zajděte si na nějaký kurz první pomoci, který nabízí výuku zážitkem. Půjčí Vám figurínu a vysvětlí, v jakém rytmu ji máte stlačovat. Natrénují to s vámi. S písničkou si to můžete spojit, pokud máte smysl pro rytmus. Já ho nemám. Co naopak mám: ve stresu nutkání aktivity urychlit. Věřte mi, že tak rychlou verzi Rolniček, jakou bych byla schopná předvést, pokud by šlo o život, si neumíte nejspíš ani představit. Učitelka hudební výchovy z naší základky na to určitě ještě teď, v důchodu, vzpomíná.
Blondýnka v červeném tričku nemohla vědět, jak na tom s vnímáním rytmu jsem. Její doporučení pomoct si zpěvem proto považuju za špatné. Rytmus můžete zkusit natrénovat s metronomem - zkoušela jsem, nebylo to jednoduché, sklony ke zrychlování mám pořád.
To nejlepší, co pro postiženého můžete udělat, pokud jste na tom jako já a chcete mu opravdu pomoct, je požádat operátora tísňové linky, ať vám s rytmem stlačování pomůže. Je na to školený.
My tři jsme si resuscitaci vyzkoušely, všechny jsme dostaly pozitivní odezvu, nadšeně jsme si chvíli vyprávěly své pocity z toho, jak nám to šlo. Rolničky jsme si v duchu nezpívaly ani jedna. Necháme si je ke stromečku o Vánocích.
Jakmile bude podobná akce, vyrazíme na ni znovu. Bavily jsme se výborně a těšíme se už teď.
