Hlavní obsah

Neděle byla Světovým dnem obětí dopravních nehod. Marek Dvořák k tomu vydal post na Instagramu.

Foto: Pixabay

Někdy bych chtěla nepřemýšlet o neštěstí a hrozbách, o prevenci, o následcích. Nemuset přečíst všechno, co na mě o první pomoci kde vyskočí. Jít normálně v deset spát, abych byla do práce vyspalá.

Článek

Jenomže to mám jinak. Je mi dost na to, abych za sebou měla i nějaké ztráty. Vím dobře, jak to bolí. A dělám všechno proto, abych tomu už vždycky předešla, abych ty, které mám ráda, ochránila a hlavně je naučila, aby se ochránili sami. Abych se o ně nemusela bát. A aby dokázali v případě potřeby pomoct i někomu dalšímu.

Už jsem se opravdu chystala do postele. Poslední pohled na instagram, vypnu to a zavřu oči. Jenomže to by na mě nesměl vyskočit post Marka Dvořáka ke Světovému dni obětí dopravních nehod.

Ne, neříkejte, že nevíte, kdo Marek Dvořák je. Je přece známý influencer, propagátor první pomoci, ale taky lékař a letecký záchranář. Začala jsem ho sledovat už před lety, v dobách, kdy začínal a jeho instagramový účet mě nikdy bavit nepřestal. Mám trochu slabost pro chytré a vtipné muže.

Jako člověk s dlouhou praxí a bohatými zkušenostmi se zachraňováním lidí, nás všechny pan doktor ve svém příspěvku prosí, abychom v zájmu zachování svého zdraví a života dodržovali aspoň tři pravidla:

1) abychom se poutali i vzadu

2) abychom učili děti se opravdu rozhlížet, nespoléhat na to, že je řidič vidí.

3) abychom na sebe za volantem nebyli zlí

Blíží se náročné období, je brzy tma, sem tam nějaké to náledí, přijde možná i sníh. Chtěla bych tohle přání přiblížit i vám, kteří třeba nemáte instagram.

Můžete mi věřit, že první vánoce, kdy někdo u stolu chybí, se vám zapíšou do paměti navždycky a dali byste všechno na světě za to, abyste mohli vrátit ten osudový okamžik.

Jako pečovatelka jsem se setkala s následky nehod, které vedly k tomu, že dotyční zůstali závislí na péči jiných.

Když mi zemřel mladičký přítel, dlouho jsem se s tím nedokázala srovnat. Dala bych cokoliv za to, kdyby ho dokázali zachránit. Postarala bych se o něj. Z lásky. V té době jsem o tom byla přesvědčená.

Praxe v ústavu mi ukázala realitu. Ta se od představ mladé zamilované holky lišila jako den a noc.

V diskusích na internetu někdy padají návrhy, že by za trest měli takoví řidiči v ústavech o postižené pečovat. Nemyslím si to. Tuhle práci nemůže dělat každý, musí mít určitou empatii a pracovat s citem. Takhle bych to určitě neviděla.

Měla bych ale nápad: Kdo bude přistižen s mobilem za volantem nebo výrazně překročí povolenou rychlost, udělal by si do takového ústavu výlet.

Představovala bych si to tak, že by policisté daného hříšníka zastavili, naložili a odvezli do daného zařízení.( Vracel by se samozřejmě po vlastní ose. Policisté by ho zpátky nevezli.) V zařízení by se seznámil s klientem, který je tam umístěný právě v důsledku dopravní nehody, poznal by jeho život. Taková srážka s realitou. Stačilo by půl hodiny nebo hodina. Možná vám to připadá přitažené za vlasy, ale myslím, že by to mohlo pomoct.

Dávejte na sebe pozor.

Zdroj: https://www.instagram.com/p/Dfwt8n9ML9N/

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz