Článek
Ale už máme rozpis směn na prosinec a já si pomalu začínám vyčítat, že jsem nevzala radši práci v továrně. Dostala bych třináctý plat a nakoupila za něj rodině dárky. Mezi svátky bych se povalovala na gauči a pojídala cukroví a salát. Takhle nějak si představuju odměnu za celoroční práci. ( I my dostaneme vánoční odměnu v hodnotě nižších tisíců korun. Bude je ovšem možné utratit pouze v našem obchodě.)
Já namísto toho budu v práci trávit dny od rána do večera. Hlavně v tom týdnu před vánocemi, ale také celé vánoční prázdniny.
Rodina s vnoučkem chtěla přijet osmnáctého a zdržet se do Štědrého dne. Smůla. Budu v práci poslouchat řeči cizích lidí, řešit problémky, že něco mělo stát o dvě koruny míň, souhlasně přikyvovat na povzdechy, jak jsou prodavačky hrozní chudáci, když musí všechny ty lidi obsluhovat a usmívat se. Po cestě do práce budu koukat na veselá videa na sociálních sítích plná reklam na nejrůznější nesmysly, co by mohly být tím nejvhodnějším dárkem a nad fotkami z Domovů seniorů, jak babičky připravují vánoční pohoštění, pečou perníčky a zpívají si koledy, si budu říkat, jestli jsem neudělala chybu, že jsem nezměnila působiště a nešla pracovat do sociálních služeb. Možná naivně si myslím, že tam, i když je to tak strašně namáhavá práce a personál tam musí trávit i sváteční dny, bude vánoční atmosféra. To u nás nehrozí. U nás bude křik nadřízených, nadávky, protože se nebude práce stíhat, u nás je každý zaměstnanec vytížen nejmíň na sto procent a cokoliv se přihodí navíc, zdržuje. Zákazníci budou se svými požadavky trochu moc otravní. Akčního zboží firma neposílá tolik, kolik by zákazníci chtěli a tak se pořád budou dokola ptát jestli aspoň zítra dostanou to nebo ono co viděli v letáku a za tu cenu by si jich vzali i deset. Někteří budou naštvaní, protože už takových obchodů oběhli několik a v žádném neměli to, co oni pro svou rodinu tolik potřebují. Hlavně starší lidi chtějí být užiteční, času mají relativně dost a mladým chtějí udělat radost. Jenomže levné zboží je rychle pryč a oni začínají být zklamaní a pak už i vzteklí. Přece se to píše v letáku! A oni už to slíbili! Budou si mi stěžovat a já jim nebudu moct nijak pomoct. Pracující, kteří se zastaví cestou z práce, budou znechucení frontami, ve kterých musejí po práci čekat, zatímco toho v domácnosti ještě potřebují tolik stihnout.
Abych tohle období vydržela ve zdraví, psychicky se připravím. Ráno před prací si pustím oblíbené vánoční písničky, slavnostně se nalíčím, obleču vánoční čepičku a dám si něco typicky vánočního k jídlu.
I tak bude práce strašně moc. Pracuju v obchodě pro chudé a těch je čím dál tím víc.
Za sebe vás chci poprosit: Nelitujte mě. Neříkejte, jak je to v obchodě hrozné a prodavačky jsou chudáci. Je to pravda se kterou se nedá nic dělat a lítost ničemu nepomáhá. Nedávejte mi dárky v podobě čokoládových tyčinek a bonbonů z našeho obchodu. Když je budu chtít, koupím si je. Potřebuju si udržet sváteční a pohodovou atmosféru a průmyslově zpracované potraviny se spoustou cukru se vyznačují tím, že vám dobrý pocit způsobí jenom na chvilku. Pak cukr v krvi klesne stejně rychle jako předtím vyskočil a nálada se zase zhorší.
Dárek, který mi opravdu zvedl náladu mi dala nedávno jedna babička: usmála se a sáhla do kapsy kabátu pro dva vlašské ořechy. Mám jich doma od příbuzných plnou krabici. Ale přiznávám, že tohle bylo gesto, které mi vehnalo do očí slzičky dojetí. Ještě na jeden takový dárek si vzpomínám, ten jsem dostala už před lety. Od zákaznice ve středním věku jsem dostala lahvinku sektu v bílé lahvi. Tenkrát to byla novinka. Paní byla moje oblíbená zákaznice a řekla mi? „Vypijte ho na moje zdraví, jsem nemocná a pít nemůžu.“ Odmítala jsem dárek s tím, že mě po sektu bolí hlava, ale nedala si říct. Tak jsem to udělala a u vánočního stolu jsme si doma připili tímhle vínem na její zdraví. Snad to pomohlo. Přestěhovala jsem se a už jsem se s ní nesetkala. Ovšem mělo to svoje následky: zachutnalo mi to a během pár let jsem do tohohle vína „investovala“ nemalé peníze.
A vám, mí milí kolegové a kolegyně držím palce do náročného období. To zvládneme. A omlouvám se a děkuju, že u vás budu moct nakoupit na poslední chvíli. Vím, že tou dobou toho na vás bude už moc.
Můj zaměstnavatel se zase v reklamách pochlubí, jak si nás váží a proto nám dá na Štědrý den volno. A já si vážím toho, že si budu moct přijít nakoupit k vám. Tedy v případě, že se na Štědrý den zvednu z postele a přemluvím se, že do obchodu vyrazím.
Prvního ledna si pročtu nabídky práce a pošlu životopis do všech továren v okolí.
