Článek
Pracující důchodci budou potřeba čím dál víc. Vyplatí se státu i firmám.
V úvodu nás článek seznamuje s faktem, že populace stárne. Stát prý bude potřebovat pracující seniory.
Zde si dovoluji článek ocitovat:
„Trvalým rysem populačního vývoje v příštích třiceti pěti letech bude nárůst počtu obyvatel ve věku 65 a více let. Počet seniorů, který na počátku letošního roku činil 2,2 milionu, se do konce 50. let vyšplhá na tři a čtvrt milionu,“ uvedla koncem roku 2023 v podrobné prognóze na další desetiletí Michaela Němečková z Českého statistického úřadu. Z cca 20 % seniorů v populaci se jejich podíl zvýší v roce 2050 na zhruba 30 %.To s sebou přináší velké nároky na důchodový systém, zejména proto, že v mladších, produktivních ročnících bude lidí spíše ubývat.”
Nejsem žádný odborník na slovo vzatý, ale s lidmi mluvím na denní bázi. O důchodech mají většinou jinou představu. Mluví o únavě. O tlaku na výkon. O zhoršení lidského chování. Mluví o tom, jak se těší, až budou mít od toho všeho klid. A ministerstvo má představu, že zvýhodní zaměstnávání seniorů a bude pracantů dost.
V zásadě nejsem proti. Jenom si to v současné době neumím představit. Už já ve svém věku občas lidem nerozumím a na čtení si beru brýle. Pracuji v obchodě a je to fyzicky náročné. Ostatně i psychicky. Lidé jsou ve frontách nervózní, v obchodě je hluk, hraje rádio, na pokladnách vše pípá. Často jim vůbec nerozumím. A to jsem v produktivním věku.
Co by se s tou všeobecnou únavou ( a z ní často plynoucí nenáladou ) dalo dělat?
Mám nápad!
Pracovní doba by se mohla zkrátit. Nyní je osmihodinová a zaměstnanci mají půl hodiny na oběd. Já bych pracovní dobu zkrátila na čtyři, pět nebo šest hodin.
Záleželo by na každém, jak si chce vydělat, jestli má ještě jinou práci, má doma děti apod.
Podívejte: Pracuji v obchodě, kde první zaměstnanci začínají pracovat ve 4:30. Ti poslední odcházejí někdy o půlnoci. Čtyřhodinový pracovní blok od 4:30 do 8:30 by byl finančně mnohem lépe ohodnocen než práce od 8:30 do 12:30. Třeba i dvojnásobně. Večerní směna po 20:30 by to měla stejně.
Zaměstnanec, který má školkové dítě, by mohl zvolit směnu, která by mu umožnila dítě dát v klidu do školky a v klidu ho z ní vyzvednout v čase, kdy má školka normálně otevřeno, někdy ho vzít i po obědě. Taková maminka by si třeba chtěla přivydělat, až by byl z práce doma tatínek dítěte. Mohla by dítě uspat, tatínek by spící dítě hlídal a maminka by mohla přijít jednou nebo dvakrát do týdne třeba na směnu 20:30 - 24:00. Student by mohl jít dopoledne do školy a čtyři hodiny odpolednezz věnovat práci v pracovní špičce. Je mi padesát, hůř se mi vstává, hůř se ráno probírám a do práce to mám daleko. Mohla bych jít na dva bloky od 8:30. Ve 12:30 by jeden blok skončil, mohla bych jít na svačinu a začít od 13:00 do 17:00. Popřípadě do 19:00, protože bych si ke čtyřhodinovému dopolednímu vzala odpolední blok šestihodinový. Nebo bych mohla začít později a zajít si s někým mezitím na oběd třeba na hodinku či dvě a skončit po 20. hodině.
Zaměstnanci by si směny plánovali do sdíleného kalendáře podle toho, jak by potřebovali vydělávat a podle toho, jak by jim to vyhovovalo. V případě, že by některá okénka zůstávala nevykrytá, vedoucí by je nabídla zaměstnancům jako přesčas s odměnou navíc, nebo by měla k dispozici seznam flexibilních brigádníků, kterým by mohla zavolat a ti by mohli dostat odměnu za vykonanou práci třeba hned po směně, popř. druhý den na účet.
Myslím, že v obchodě by to šlo. Možná i v jiných oborech. Dejme tomu takové pečovatelky by také mohly mít bloky a odměny nastavené podle náročnosti činností. Co si budeme povídat, podávání stravy klientům by zvládali i lidé starší, zatímco například na večerní hygiena je náročnější na fyzičku, tam by se víc uplatnili mladší zaměstnanci a možná rádi, protože by za to byla vyšší odměna.
Pokud by tento systém fungoval napříč firmami, mohla bych se zapsat třeba do dvou firem - v jedné bych byla dopoledne na čtyři nebo šest hodin, v druhé bych mohla být odpoledne čtyři hodiny. Změna mě baví a osvěžuje.
V čem by to pomohlo? Myslím, že by lidé nebyli tolik unavení. Pracovní bloky by si volili podle svých možností a schopností. Starší zaměstnanci by pracovali ve větším klidu, mladší by mohli v pohodě vyzvedávat děti ze školy a školky. Mnozí by si mohli směny naplánovat tak, aby si zvýšili kvalifikaci.
Samozřejmě, že by tento nápad měl i nějaké své mouchy.
Já si ale myslím, že by to fungovat mohlo. Skloubení osobního a pracovního života by to mohlo usnadnit. Co si o tom myslíte vy?
