Článek
SMS si už skoro s nikým neposílám. A neznámá čísla nezvedám. Zvonění mám ztišené.
Z oné místnůstky se vracím trochu nervóznější. A není to kvůli tomu, že mě už naháněla šéfová. Ano, chodím na záchod často! Padesát mi už bylo, mám svoje potíže.
Můj stres ale nepochází z toho, že mě nahání protivná Lenka. Psal mi Jenda. Kdo z vás to nezná, je to ta aplikace, do které musím nahlásit svoje příjmy, výdaje, doložit výši nájemného a další doklady, aby mi úřad poslal Superdávku. Kdo z vás Jendu zná, rozumí zrychlenému tepu mého srdce. Jenda mi prý vytvořil úkol. To zas bude otrava.
Minulý měsíc mi majitel prodloužil smlouvu a zvedl nájemné. Měla jsem strach, abych stihla termín, který jsem si možná vymyslela, možná uložila v hlavě: osm pracovních dnů. Ať je to , jak chce, já mám v hlavě uloženo, že do osmi pracovních dnů musím úřadu doložit každou změnu. Do Jendy se přihlašuju za pomoci bankovní aplikace přes notebook. Rozbil se. Mám nový. Jsem natolik hloupá, že si hesla dávám všude podobná. Výsledkem je, že po chvilce přemlouvání notebooku ke spolupráci mám chuť mlátit hlavou do stolu. Prostě si to heslo nepamatuju! Rychle jsem ofocenou smlouvu poslala úřednici na e-mail. Nakonec jsem na heslo přišla a smlouvu pro jistotu nahrála i do Jendy. S povzdechem jsem si při tom vzpomněla na naše první společné chvíle. Byla jsem tenkrát tak šťastná, že nemusím na úřad. Trpím úzkostí a jednání na úřadech mě stála za můj život víc sil, než bych si bývala zasloužila. Často byly úřednice arogantní a já se cítila takhle maličká. Jenda mě ze špatných pocitů vysvobodil.
O víkendu se na to vrhnu, slíbila jsem si. Jenomže Jenda měl od svátečního pátku do neděle odstávku.
Je to únavné a otravné. Z nejrůznějších diskusí na internetu vím, že lidem nové výpočty sociálních dávek ubraly i devět tisíc. Že pracovní bonus může tvořit i jen 78 korun. To bych tedy čekala víc. Pracovní bonus má motivovat lidi k práci.
Má smysl od Jendy ještě něco chtít? Babrat se s tím a zjistit, že na dávku vlastně nemám nárok?
Co s tím? Uskromním se? Najdu si jinou práci? To nejspíš nehrozí, pro zaměstnavatele jsem stará.
Ministr Juchelka slíbil v Superdávce změny. Pro zranitelné a pro samoživitelky. Ani do jedné ze skupin už nepatřím. Samoživitelka jsem byla dost dlouho. Ano, špatně jsem si vybrala otce svých dětí.
Tak to spravím asi brigádou. Je mi přes padesát, už nejsem tak rychlá, jako dřív. Trpím nespavostí, únavou, padáním vlasů, návaly a občas úporným svěděním té či oné části těla. Dvanáctky v práci mi už tak dávají zabrat. Ale díky nim mám tři volné dny. Dva můžu nějaké agentuře nabídnout.
Mám dvě děti a vnuka. Na lízátko bude. Energie na běhání po lese nebo dětských hřištích už ne. Narodila jsem se ve špatné době.
Potvrdí to hovor s první zákaznicí, kterou obsloužím v pondělí v supermarketu: „Jsem pětatřicet let v důchodu! Umíte si to představit?!“ vypráví nadšeně. Usměju se. Unaveně.
Ne, paní, tohle si představit neumím.
Jak to máte se Superdávkou vy? Ještě bojujete? Dokazujete, dokládáte a na fórech diskutujete?
Zdroj: vlastní zkušenost a názor autorky.
Zdroj:https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/domaci/juchelka-chce-upravit-superdavku-zmeny-maji-cilit-treba-na-samozivitelky
