Článek
Když ten konflikt začal a nahrnuli se sem, bála jsem se. Kam jako půjdou bydlet? Zdravotnictví to asi nezvládne. Co s tím? A co kriminalita? A co pracovní trh? Už si jinou práci nenajdu! ( A nenašla🙂.Spíš ale kvůli věku.)
Zvykla jsem si, nebo jsem je jen líp poznala?
Najednou pozoruju, že mi Jejich děti přpadají úplně stejně roztomilé jako naše. Maminky se usmívají, někdy trochu nervózně. Často chodí ve dvojicích, pomáhají a radí si. Děti napomenou i ostřeji okřiknou. Ale neječí na celý krám deset minut a už vůbec dětem fyzicky neubližují.
Často chodí odpoledne i s tatínky. A ani s nimi nemívám problém. Pozdraví, poprosí, poděkují.
Nakoupit k nám chodí i tři puberťandy, které se mnou mluví dokonale česky, mezi sebou po jejich. Překvapuje mě, jak jsou učenlivé.
Daleko horší práce než s cizinci, mě čeká s českými vyhledávači chyb, kteří se bojí, že je obchod chce okrást a hádají se o každou korunu. O těch si povíme jindy.
To, co mi vadí doopravdy, je … jak to nazvat? Nevymahatelnost práva? Dám příklad: na zastávce hromadné dopravy se nesmí kouřit. Chlap si stoupne rovnou pod zákazovou ceduli, zapálí si, kolem projede policejní auto … a nic. Jinému chybí kapesník. Poradí si s tím tak, že si ucpe volnou nosní dírku a obsah té ucpané smrkne rovnou na chodník. A nic. Však to pěstuje imunitu, když si to na drahých lodičkách neseme domů, naši psi na tlapkách. A když nám zakopne a upadne dítě? No bóže!
Vcházím do nádražní haly. Za mnou se ozve řev. Chlapík za mnou se nekoordinovaně pohybuje, nejspíš si něčím vylepšil den. Na druhé straně haly vidí známého a chce upoutat jeho pozornost. Huláká a píská. Uprostřed haly stojí ostraha o počtu jednoho muže. Křiku nevěnuje žádnou pozornost. Proč by měl. Když vidí některého z kolegů, huláká po něm úplně stejně. Jako cestující mě to irituje. Jsem žena a bojím se. Můj bývalý mě naučil, že řev je první stupeň agrese. Jestli je první, můžou po něm následovat další.
A co když se dějou horší věci? Řekněme, když třeba ti cizinci zapomenou, že jsou tu na návštěvě, opijou se a porvou? Když někomu ublíží? Chtěla bych žít v zemi, kde takového pachatele seberou z ulice, vyslechnou ho i svědky a v případě prokázání viny ho odvezou na hranice. Rovnou. T ak rychle, že se nestačí ani převlíct.
Holka se psem žebrá před obchodem. Je horko, velké zvíře s vyplateným jazykem stěží následuje její kroky, zatímco ona tancuje jako nějaká víla. Perníková nejspíš.„ Podívej se na ni! Vždyť je to týrání zvířat! Zavolám policajty,"říkám kolegyni.„ Kašli na to. Už tu párkrát byli. Domluvili jí a byli pryč. To je zbytečný!"
A takhle si tu žijem.
Dali jsme cizincům sociální dávky, aby mohli dobře žít. Žádné nedůstojné imigrační tábory a podobné nesmysly. Jsme civilizovaná země.Jenomže jsme si zapomněli pojistit, že je nebudou zneužívat. Hloupej, kdo dává, hloupější, kdo nebere.
Chtěla bych žít v zemi, kde platí pro všechny stejná pravidla a kdo je porušuje, může počítat s trestem.
To, že se to neděje, že se věci začínají řešit, až když je prů…(ehm) malér, chci říct, to mi vadí víc než všichni cizinci dohromady, co jich tu je.
