Článek
Zůstala jsem v uklizeném a vyzdobeném bytě sama. Po všech těch letech organizování, shánění, pobíhání, nestíhání, nadávání i hádek… Najednou absolutní klid.
Přežila jsem. Nejen to. Začalo se mi to líbit!
Obě dcery zavolaly.„ Ahoj, mami, jak se máš?", zněla první otázka.
Popravdě? Mám se skvěle. Jsem sama doma, je tu úplné ticho, nikam a nic nemusím. Mám čas na vlastní myšlenky, vzpomínky a představy budoucnosti. Ale můžu to říct jim? Nebudou to brát tak, že mi na nich nezáleží? Záleží! Miluju je. Pořád stejně. I když jsou momentálně fyzicky někde jinde. Nakonec jsem to nějak zamluvila. Začala se ptát, jak se daří jim.
Byt jsem uklidila, vyzdobila, světýlka rozsvítila. Dokonce i salát jsem si vyrobila. Vypila spoustu kávy se šlehačkou. Snědla tolik čokolády, že se bojím stoupnout na váhu. Svátky mám moc ráda a nikdy bych je neodmávla se slovy, že je to den jako každý jiný, jak to někteří lidé dělají.
I jako dítě jsem je měla ráda. I když mí rodiče nebyli dost kompatibilní pro vztah ani dost stateční k jeho ukončení. Přiznávám, tenkrát jsem se těšila spíš na dárky, než na nějakou atmosféru.
I jako mladá matka jsem je měla ráda. I když jsme dítě museli podle tradic našich rodin vozit ukazovat babičkám, tetičkám a prababičkám a pořád jsme se museli snažit být milí, pozorní a společenští, přesto, že nás všechny ty rady a připomínky k výchově spíš vyčerpávaly, než aby z nich vzešlo něco pozitivního. Vánoce jsou ale hlavně o dětské radosti, tehdy měly opravdové kouzlo.
Chvíli jsem žila s mužem, který se ke mně nehodil. Vánoce s ním bych si už nikdy zopakovat nechtěla. A nezopakuju. Být sama je mnohem lepší než s někým, s kým vám to spolu nehraje. Nebo když ten druhý pije, nadává, chová se neurvale. Když manipuluje.
Na Štědrý den jsem ve zprávách našla dvě přání od mužů, se kterými jsme se už dávno rozešli. Neodepsala jsem. Z role hodné holky, která ze slušnosti musí odpovědět, jsem už vyrostla.
Nemusím nic.
A můžu ledacos.
To je ten nejlepší pocit.
