Článek
Do práce dojíždím linkovým autobusem. Mám strach, abych na směnu přišla včas. Rychle mrknu na mobil, abych se zjistila, že nákup stihnu. Chci jen nějakou sladkost z pečiva a svůj oblíbený kofeinový nápoj od Tchibo. My ho už nějaký čas neprodáváme. Dřív jsem si ťukala na čelo, jak to někdo může pít. Obsahuje kofein, ale chutná to jako limonáda s nižším obsahem cukru. Jednu chvíli jsem ale zjistila, že mi to pomáhá se v práci opravdu soustředit. A kdykoliv mám možnost si tohle pití koupit, nenechám si ji ujít.
Jenomže dnes jsem si ho měla odpustit. Trvalo mi snad necelé dvě minutky než jsem popadla dvě sladké rolky a dva nápoje, po kterých moje srdce prahlo. Za chviličku jsem stála u pokladny, před sebou dva lidi. Čekání ve frontě se nějak vleklo. Na chvíli jsem uvedla hlavu od telefonu, abych zjistila nepříjemnou skutečnost. Na pokladně probíhalo zaškolování nové zaměstnankyně. No, děkuju pěkně. Já to snad vážně nestihnu.
Konečně se fronta o kousek posunula. Stál přede mnou už jen otec a malou holčičkou. Když se ke mně otočil , usmála jsem se. Myslela jsem, že si všiml , že narozdíl od něj mám tři položky a chce mě pustit před sebe. U nás v obchodě se tohle děje pořád. K mému překvapení se mě muž lámanou češtinou tázal , jestli mám věrnostní kartu. Žádný pozdrav, žádné kouzelné slovíčko. Odpověděla jsem, že mu nerozumím a dál se věnovala sociálním sítím. Nepochopil. Zeptal se znovu a dotkl se přitom moji bundy, aby si vynutil mou pozornost. Zavrtěla jsem hlavou a přemýšlela, odkud se line nepříjemný pach alkoholu, který mě obtěžuje. Je možné, že muž, který nakupuje s malým dítětem, je opilý? Nebo jsem se instinktivně otočila ke skupince mladíků za sebou?
Z přemýšlení mě vytrhl hlas jedné ze zaměstnankyň, které se nacházely i pokladny. Nevím, jestli promluvila budoucí pokladní či její školitelka. Měla jsem dost práce s analýzou nepříjemného zápachu, stresem, že přijdu do práce pozdě a facebookovým statusem spolužačky ze střední. Tu otázku jsem ale slyšela dobře. Připadalo mi, že je určena spíš moji osobě než muži přede mnou. Nahlas, tak aby to pochopili všichni zúčastnění, jsem odpověděla: „V žádném případě!“ Trochu to vypadalo, že jsou všichni tři překvapení. Muž ale konečně zaplatil a odešel. S ním zmizel i alkoholový odér. Takže přecejen…
Směnu mám dávno za sebou. Je tma a já odcházím na zastávku autobusu. Pár metrů ode mně jde žena opačným směrem. Něco blábolí snad o nějakém spoji. Odkud něco jede, možná. Nezajímá mě to. Odpovídám jí, že nerozumím.
Jestli mi něco chcete, nejdřív pozdravte. Používejte slova jako prosím a děkuji.
Bez toho vám totiž nerozumím.
