Článek
Jestli se těším? No…
Dceru ráda uvidím. Často sem nejezdí Když je chci vidět, musím já za nimi. Do Prahy.
Jezdím ráda, aspoň vidím něco nového. A oni jsou vytížení. Život je v Praze drahý. Ale kdekdo by tam chtěl být. Mají krásný byt a všechno blízko. Jezdíme spolu nakupovat a na oběd do IKEA. Líbí se mi tam, je tam takový klid a pohodová atmosféra. Ty jejich kuličky mi tolik nechutnají, ale losos minule byl výborný. A jahody se šlehačkou si taky vždycky dáme.
Jenomže teď je festival, teď jsou mladí v autě na cestě sem. Já jsem nakoupila jídlo a pití už za tisíce a nervózně čekám,kdy zavolají, že jsou tady. Myslím, že se těší na naklizený být a něco dobrého na zub. Fungující majitel.
Ten má ale už dlouho zavřeno. Roky, co je pryč. Občas přijela. Na víkend. S nějakým dárkem a s kocovinou. Teď jezdí s ním. Moc se mi nelíbí, je takový samolibý. Čeká servis, kávu, pozornost. Nabízí své názory, kritiku. Chvíli budou pít kafe a pak se pohádají. No, ale vozila i horší exponáty ukázat, představit. Tenhle je možná nakonec nejlepší.
Jak tady spolu těch pět dní vydrží? Nevím. Nevím ani, jak to zvládnu já. Mám dovolenou. Sama nikam nejezdím a mít je doma a muset ještě do práce a tam řešit protivné zákazníky? To raději ne, děkuji. A že při těch hicech protivní budou, to si můžete být jistí. Mám na mysli zákazníky.
A mladí? Nejspíš taky. Už zvoní, musím jít otevřít.
Ti budou koukat, až zjistí, že mamahotel nabízí k jídlu chleba s paštikou a nanuky a večer chce svůj klid.
Je horko a já jsem unavená. Ber, nebo nech být.
