Článek
Sportovní den se na základních školách koná ( alespoň dle mé osobní zkušenosti rodiče) těsně před vysvědčením.
Tedy v době, kdy se rtuť venkovních teploměrů začíná snaživě šplhat přes třicítku a blížit se k pětatřiceti.
Televizi dlouhé roky nesleduji. Ale na sociálních sítích varují všemožní odborníci: „Bude horko! Pijte hodně vody! Pijte minerálky! Omezte venkovní aktivity! Držte se ve stínu! Dejte pozor na úpal! Dejte pozor na úžeh! Takto se projevují! Pokud nemusíte, nevycházejte! Mezi dvanáctou a patnáctou hodinou zůstaňte doma! Vysoké teploty mohou být nebezpečné zejména pro staré lidi a děti! Dbejte zvýšené opatrnosti a přihlížejte ke svému aktuálnímu zdravotnímu stavu!“ A tak dále a tak podobně.
Opakuje se to každý rok, takže i lidé rozumu mdlého, například já, která hodně zapomínám, si to už dokážou spojit: HORKO? Nevylejzej!
Ráda bych zůstala doma s knížkou a vlažným čajem, udělala si pohodový den podle všech doporučení.
Bydlím ale u školy a řev, který se ozývá ze školního hřiště, mě přinutí podívat se ven. Aha! Sportovní den!
Sportem ku zdraví!
Anebo…ne?
