Článek
Prošla jsem si dětstvím, které se nedá označit za idylické. Dnes by bylo označeno za toxické prostředí.
Osud mi přinesl do života lásku, o kterou jsem přišla pár měsíců před svatbou.
Snažila jsem se vychovávat dítě coby samoživitelka. Když mě oslovil na internetu nenápadný muž, těšila jsem se, že konečně budu mít rodinu, jak má být.
Jsem tichá, introvertní, empatická. Naivní a důvěřivá.
Jsou to do života nejhorší vlastnosti. Přitahují predátory a toxické partnery. Pohádka o Popelce nefunguje. Jakmile lidi uvidí vaši slabost, zaměří se na vás proto, aby vás využili ve svůj prospěch. Co vám zbyde, jsou oči pro pláč.
Naučila jsem se s tím pracovat, manipulátory rozpoznávat, odstranit je ze života. Co jsem se nenaučila, Počítat. Šetřit. Investovat. Nemám na čísla buňky. Jakmile jsem zkusila navýšit svoje finance, vždycky to skončilo ztrátou, ze které jsem se delší čas vzpamatovávala.
Žila jsem v maličkém vlhkém bytě. I z něj jsem se nakonec dostala, vzala si půjčku na vybavení a přestěhovala se do mnohem lepšího. Nový začátek. Konečně byt, který jsem mohla nazývat opravdovým domovem a kam za mnou rády přijedou dospělé děti. Majitel zvedl nájem a já mám opět napjatý rozpočet. Pořád přemýšlím, co s tím. Superdávku mi zamítli.
Nejsem ten typ, co sedí doma na sociálních dávkách. Pracuji na plný úvazek. Několikrát jsem se snažila změnit práci. Ta moje vyžaduje dobrou fyzickou kondici. S tou je to už ale horší. Jsem unavená. Řešila jsem to s lékařkou. Chci být výkonnější, zněl požadavek. Lékařka pokrčila rameny a usmála se. Vlídně mi sdělila, že to je v mém věku normální a musím se s tím smířit nebo si najít práci jinou. Ve svém věku jsem ale pro zaměstnavatele nezajímavá. Rekvalifikace? Nemám na ni čas, jsem v práci. Druhé zaměstnání? Jsem nezajímavá a unavená.
Možná bych mohla nějak využít své talenty. Tvořit. Trochu zvládám ruční práce, je to můj koníček. Když se rozhlédnu po internetu, tvoří ale každý druhý a mnohem líp než já.
Co tedy s tím? Možná zkusím nějaké spolubydlení.
Se ženou, která je na tom podobně jako já.
Rozhodně ne s mužem. Mám příliš nedobrých zkušeností s muži, kteří mi v minulosti nabízeli pomoc. Vždycky z toho nakonec vyšlo, že si myslí, že jim budu po vůli. Nazývali to vděčností. Nic takového už nikdy zažít nechci.
Má to některá z vás podobně jako já?
