Článek
V létě je snadné být optimistická. Jak se začaly dny krátit, už to tak jednoduše nevypadalo. Jaký stromek tedy chci? Líbil by se mi ten v květináči. Jenomže sama vlakem ho sem nedotáhnu. Mladí ho nedovezou, bydlí odsud 100 km daleko, tohle po nich nemůžu chtít. Stačí, že přijedou oni sami. Aspoň na chvíli.
Počkat. V městečku jsou dvě květinářství. Určitě tyhle stromky v květníku mít budou. Třeba nějaké menší. (Když je to v květníku, tak je to přeci květina, no ne? )
Květinářství zklamala jedno jako druhé. Jediné, co se podobalo živému stromku, byly věnce. Přiznám, že jsem chvíli uvažovala i o něm. Pak jsem ale přišla domů, uvařila si kávu a otevřela počítač. Mrknu na ty umělé. Těch tam měli! Taková nabídka! A krásné, na obrázcích skoro k nerozeznání od živých. Pár jsem si jich vložila do košíku. Později si určitě nějaký vyberu.
Nebo taky ne. Při úklidu se mi to rozleželo v hlavě. Tak já kus plastu vyhodím, abych koupila jiný kus plastu? Nejsem eko - bio. Ale tam, kde to můžu ovlivnit, se aspoň trochu snažím tu planetu tolik nezatížit svojí existencí. Ano, byl by určitě hezký a vydržel spoustu let. Ale taky těch peněz! Ten nejhezčí stál 6000 korun. No, za to už by se dalo pořídit dárků.
Dárky jsou další dilema. Oč jednodušší bylo jejich pořizování, když byly holky malé. Člověk vyrazil na půl dne do hračkářství a přebíral jednu hračku po druhé. Plyšáčka? Panenku? Věděla jsem, že ať vyberu jedno nebo druhé, oči se holčičkám při rozbalování určitě rozsvítí. Ta představa mě hnala do obchodů, ať mrzlo až praštělo, nebo zrovna pršelo. I když to klouzalo. Šla jsem nakupovat radost. Dnes se té mladší netrefím do vkusu, ona chce všechno moderní a tomu já už nerozumím. Třeba ty džíny, co si na mě tuhle vymohla, byly podle mě příšerné. A ta starší si to, co potřebuje, koupí během roku sama. Kdyby aspoň četly! Já byla knihomolka. Ale tahle jablíčka padla od stromu dost daleko díky internetovým videím. V některých rodinách si dárky nedávají. Asi to taky zavedu. Dostanu, co si přeju, holky jsou všímavé a hodné. Ale většinou je to třeba v barvě, která se jim líbí a kterou já úplně nesnáším.
A mám to! Tedy to s tím stromkem. Vzpomněla jsem si na film, kterému jsme se se starší holkou kdysi tolik nasmály… S Chýlkovou, Sokolem, myslím i Kotek tam hrál… Jak se to jenom jmenovalo… No už je to nějakou dobu, co jsme si to pouštěly. Ale tam je scéna, kdy zdobí stromeček v lese zvířátkům. Tak to je přesně pro mě: dělání radosti u živého stromečku, který nemusím nikam tahat!
Ještě zjistím, co na to holky. Mladší je to prý jedno. Stromeček bude mít u táty. Umělý.
Ještě to napíšu té starší. „To by mohlo být fajn! Procházka ke stromečku a zdobení pro zvířátka! Moc dobře si tu scénu pamatuju, mami. My budeme mít letos malého, takže stromeček doma budeme mít určitě. A u tebe nám chybět nebude.“
Tak jsem to parádně vymyslela. Teď ještě ty dárky.
A pak taky: co tam těm zvířátkům dáme, aby jim to chutnalo a neublížilo? Já myslím, že provázek na zavěšení by mohl být problém. Jenomže nic jiného mě nenapadá. Zdobíte taky zvířátkům? Poradíte mi?
