Článek
V hromadné dopravě, ale i na veřejných prostranstvích, často narážím na fenomén, který jsem donedávna neuměl pojmenovat.
V odborných kruzích se mu říká „loudcasting“ a možná vám to bude znít jako španělská vesnice.
Když vám ho představím jako hlasité přehrávání hudby z mobilu, přehrávání videí a seriálů s hlasitostí na maximum nebo vyřizování hovorů přes hlasitý odposlech, kdy lidem nevadí, že hovorem a hudbou ruší úplně všechny kolem sebe, jistě už víte, o co se jedná.
A pokud cestujete MHD, může být právě toto chování některých mladších uživatelů telefonů vaším každodenním otravným zážitkem.
Hlasitá hudba a hovory vadí hlavně v uzavřeném prostředí, např. v městské hromadné dopravě
Já sám mám u svého telefonu dlouhodobě zapnutý vibrační režim, příchozí hovory mi vibrují i na hodinkách na zápěstí, a když už vyřizuju telefonáty třeba ve vlaku nebo v kavárně, snažím se je co nejvíce urychlit. Hovor ukončím co nejdříve, prostě žádné vybavování.
Mladší populace to má ale úplně jinak.
Zrovna nedávno jsem byl svědkem konfrontace dvojice mladíků (cca 15 až 17 let), kteří si sedli do otevřeného vagonu ve vlaku a opravdu nahlas si zde pustili hudbu z telefonu.
Hudební styl, který ani neumím pojmenovat, vyřvával extrémně otravně, a ještě než jsem stihl zareagovat, ozvala se blízko sedící starší paní: „Nemáš to trochu nahlas?“ Následovala reakce: „Ne, to se vám jen zdá.“ A paní kontrovala: „Nezdá.Tak si to prosím tě ztiš.“ Mladík zabrblal, dělal ramena, ale protože byla tišší hudba velká„nuda“ a on se nemohl stoprocentně vyjádřit ke svému okolí, po chvíli ji s dalším reptáním vypnul.
Většina se musí přizpůsobit menšině? Takhle to nefunguje
Mně to ze strany teenagera přišla jako určitá forma rebelie nebo demonstrace vlastní síly či rajonu, ale vůči důchodkyni to bylo naprosto zbytečné. Kdyby na druhé straně seděly dívky ve stejném věku, rozhodně bych pro to měl pochopení. Takhle ani náhodou.
Většina (běžní cestující) se rozhodně nebude přizpůsobovat menšině. V Česku na to myslí i vyhláška
Je to jako s kouřením. Proč by měla většina snášet dýchání cigaretového kouře, když jsou kuřáci v menšině?
Za mě osobně je to jejich „problém“, který si musí vyřešit tak, že tím neotravují ostatní, tedy převážně nekuřáky (v Česku podle SZÚ kouří cca 22 až 25 % dospělé populace starší 15 let). Ale třeba na fotbalových stadionech nebo u dětských bazénů je to zákaz jen na oko, který kuřáci nejsou schopní akceptovat.
Ale zpět k hlasité hudbě.
Z průzkumů přitom vyplývá, že cestujícím tyto hlasité zvuky při cestování vadí (já cestuji se sluchátky, ale zažil jsem osoby, které přehrávaly skladby pro celý vagon). A experti potvrzují, že díky rozvoji 5G sítí a levnějším neomezeným datovým tarifům je toto chování stále častější.
Připočtěte si k tomu stále kvalitnější (a hlasitější) reproduktory a i vy si uděláte jasno v tom, že tento nechtěný poslech cizí hudby nebo hovorů se stává neodmyslitelnou součástí každodenního dojíždění do práce. A nejen toho, určitě i vy potkáváte osoby, které mají při chůzi zapnutý poslech do reproduktoru mobilu nebo na sobě dokonce mají Bluetooth reproduktor.
Co tím ale sledují, je mi záhadou.
Když hudbu v mobilu, tak na veřejnosti jen přes sluchátka. Mladí to vidí úplně naopak, čím hlasitěji na reprák, tím lépe
Reagovat lze někdy velmi trefně - už několikrát jsem zaslech z tramvaje dobře mířenou „radu“, díky které se rozchetala celá tramvaj.
A dám ruku do ohně za to, že paní už své choulostivé záležitosti nebude řešit v MHD. I to může být recept k úspěchu.
Pro mnohé z nás je však hlasitá hudba podivného žánru, která se line z blízkých mobilů, mnohem více otravná než drncání vlaku na kolejích nebo zvuk motorů. Náš mozek totiž podvědomě reaguje na rytmus a zpěv a tato adaptace vůbec není jednoduchá.
Ve zmiňovaném příkladu z vlaku jsem zjistil, že mé srdce velmi rychle začalo samo od sebe tlouct do rytmu hudby, což jsem hodně rychle pocítil jako velkou nepříjemnost.
Prostě zbytečný stres v době, kdy bylo všude jinak klidno a vlak se chystal k odjezdu.
Podle zahraničních expertů se z veřejného prostoru po koronavirové pandemii a lockdownech před několika lety vytratila část společenské etikety. Lidé začali častěji pracovat z domova a své soukromé návyky si přenesli do veřejného prostoru.
Podle oslovených odborníků se může jednat i o přirozený technologický vývoj, kterým jsme si už v minulosti několikrát prošli.
Před lety jsme tahali magneťáky, teď si vystačíme s mobilem. Ale proč si mladí pouštějí hudbu nahlas?
Možná si pamatujete doby, kdy jsme na ramenou nosili kazeťáky s puštěnou hlasitou hudbou (80. léta), nebo alespoň nástup mobilních telefonů.
Jak otravné nám tehdy přišlo, když někdo na ulici v naší blízkosti volal a my jsme si nejdřív mysleli, že ta osoba mluví na nás. A podobný hovor v restauraci byl považován za nevychovanost.
Dnes jsou pravidla volnější, ale já se sám musím postavit na stranu těch, kteří hlasité volání (zvláště na hlasitý reproduktor s telefonem vraženým do ucha) nebo hlasité přehrávání hudby na veřejnosti neschvalují.
Řešení je přitom geniálně jednoduché - kabelové stojí pár korun, bezdrátové o trochu více
Vždyť si každý může pustit do uší, co chce. A teď to velké překvapení – slouží k tomu SLU-CHÁT-KA. Ty má dnes po ruce každý, a pokud ne, stojí pár stovek. Já sám bych se styděl, kdybych si ve veřejném prostoru pustil hudbu z mobilu na maximum a omezoval tím druhé.
Dám si do uší sluchátka a problém je vyřešený. Mladší populace to ale vidí úplně jinak, a právě proto musí chtě nechtě nastoupit restrikce a zákazy. Já sám bych je nepotřeboval, ale mladí na to mají evidentně svůj vlastní pohled a názor.
V Česku je podobné chování zakázáno
Bylo pro mě velkým překvapením, když jsem zjistil, že hlasité přehrávání hudby je ve všech prostředcích hromadné dopravy zakázáno vyhláškou č. 175/2000 Sb.
Podle celostátního přepravního řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu cestující nesmí ve vozidle ani v prostorách pro cestující hrát na hudební nástroje, provozovat hudbu ze zvukových zařízení ani obtěžovat ostatní nadměrným hlukem. Jinými slovy, to co denně vídáte při dojíždění do práce, je na národní úrovni zakázané.
Otázkou je vymahatelnost, která je v tomto případě takřka nulová. I když byste se obrátili na stevardku či průvodčího, stačí jedno stisknutí tlačítka a hudba ztichne. Je to slovo proti slovu a řidiče autobusu s tím asi obtěžovat nebudete, ten má svých starostí dost.
Těm, kdo porušují pravidla, hrozí vyloučení z přepravy bez nároku na vrácení jízdného nebo přirážka k jízdnému (až zhruba 1000 Kč) za neuposlechnutí personálu či obtěžování hlukem. K tomu se však dostane jen málokdo, natožpak k asistenci policie, pokud by cestující nechtěl vypnout hudbu ani vystoupit.
Hovor nebo hudba nahlas v uzavřeném prostoru otravuje všechny okolo. Jedná se o přestupek, ale vymahatelnost je hodně špatná
Konkrétně ve vlacích ČD je zakázáno obtěžovat ostatní cestující hlukem (reproduktory, hlasitá hudba z mobilu apod.). Použití sluchátek je povoleno pouze za předpokladu, že zvuk neproniká do okolí.
Tichý oddíl ve vybraných vlacích má ještě přísnější pravidla – úplný zákaz telefonování, vypnuté zvuky na noteboocích a telefonech, ztlumený zvuk ve sluchátkách a hlasová konverzace, která neruší ostatní.
Podmínky pražského dopravního podniku výslovně zakazují „používat hlasitou reprodukční techniku a hudební nástroje“ a obecně se chovat způsobem, který narušuje klidnou přepravu (např. křik, hlasitý odposlech telefonu apod.).
Zákaz platí nejen v metru, tramvajích a autobusech, ale málokdo ví, že i v přepravních prostorech – stanicích metra, vestibulech, na nástupištích apod.
V brněnské MHD platí zákaz hlasité reprodukce a používání hlučných zařízení. V Ostravě je do přepravních podmínek zakotven explicitní zákaz pouštění hudby bez sluchátek a rušení ostatních nadměrným hlukem. Totéž, se zaměřením na zvukové nosiče a telefony, platí i v Plzni.
Hlasitá hudba z mobilu rozhodně nemá co dělat v MHD. Podle odborníků si prý zvykneme, ale to už by se zase musela většina přizpůsobit menšině
A za mě se nedá říct, že by tyto zákazy vedly k něčemu konstruktivnímu.
Pokud budou finanční pokuty mírné, prakticky se nic nezmění. Vymahatelnost naráží na nedostatek personálu a na neochotu lidí podávat formální stížnosti.
Podle zpráv ze zahraničí nepomáhají ani osvětové kampaně, ani zákazy a pokutování za hlasité telefonování na veřejnosti (Francie, Portugalsko), takže jde vlastně o problém bez řešení.
Co nám zbývá?
Ohradit se proti hlasité hudbě hned v zárodku. V opačném případě hrozí, že si na tento zvukový smog časem zvykneme – a to ve chvíli, kdy se výrazně posune vzájemná tolerance a hlasitou hudba nebo vyřizování hovorů akceptujeme jako běžný hluk moderních měst. Zatím to tak ale neplatí a je jen na nás, aby se z toho nestala běžně přehlížená součást našich životů.
Když neotravuji já hlukem ostatní spolucestující, proč by to nemělo platit i naopak?
Zdroje:
https://www.bbc.com/news/articles/c3d3nlmeee0o
https://szu.gov.cz/temata-zdravi-a-bezpecnosti/zivotni-prostredi-a-zdravi/podpora-zdravi-a-prevence/tabak/
https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2000-175
https://www.dpp.cz/cestovani/cestovani-mhd/prava-a-povinnosti/prepravni-rad
https://www.cd.cz/info/cim-se-ridime/-25808/
https://www.pmdp.cz/cz/informace-o-preprave/prepravni-podminky/
https://www.dpmb.cz/sites/default/files/downloads/2025/12/spp.pdf
https://www.dpo.cz/jizdne/podminky.html
vlastní zkušenosti z cestování vlakem
