Podzimní relax v Hukvaldech, nejlepší čas pro návštěvu. Daňci, hrad i koláč

Hukvaldy jsou vlastně něco jako jihomoravská Lednice, akorát podstatně severněji a ne v krajině plné vinohradů, ale poblíž obory a hradu.

V Hukvaldech jsem byl už před lety, ale nějak jsem nepřemýšlel nad tím, že je to hlavně centrum obce, která se rozprostírá mezi dvěma zatáčkami a která společně s přilehlým vstupem do obory pojme turistický ruch v celé oblasti.

S manželkou jsme se do Hukvald vypravili o uplynulém víkendu. Děti zůstaly u babičky a my jsme si chtěli konečně alespoň trochu odpočinout.

Načasování bylo ideální, protože nám počasí hodně přálo. Ano, rána byla chladná, ale odpolední teploty přes 20 °C, kdy jsme se v oboře procházeli jen v tričku, jsou na začátek října přímo ideální.

Příjezd jsme načasovali podle check-inu v nedalekém hotelu, z něhož je to k oboře opravdu jen kousek. Zaparkovali jsme, ubytovali se a hned šli do místního wellness. Hlavně proto, že jsme si v tomto sdíleném wellness chtěli užít co nejvíce soukromí. A podařilo se. Zatímco všichni ostatní hosté (hotel měl minimálně tuto noc plno) vyráželi na výlety, my jsme sjeli do suterénu zaplavat si v bazénku a pobublat ve vířivce.

Při příchodu tam byla rodina s dětmi, které nedbaly zákazu skákání do bazénu a byly na náš vkus dost hlučné. Po patnácti minutách jsme ale měli wellness sami pro sebe. Střídali jsme plavání v bazénu s protiproudem a vířivku s masážními tryskami. Programy byly sice poměrně krátké a nešly nijak upravit, na druhou stranu se ale trysky ve vířivce i v bazénu střídaly, a kdo chtěl stihnout vše, byl pořád v pohybu.

V saunovém centru jsou i dvě sauny, které se pouštějí od 15:00. Kdybychom chtěli, stačilo dojít na recepci a požádat o zapnutí. Prostěradla a župany jsme si sice zaplatili, nakonec jsme ale zůstali jen u vody. Kdo má zájem, může si každopádně užít prakticky soukromou saunu se sprchami hned naproti.

Naprosto nečekaným „úlovkem“ byla relaxační místnost s příjemným zvukem kapající vody z fontánky. Kdo chce jen odpočívat, tomu tu čas plyne opravdu hodně pomalu.

Po 45 minutách, kdy jsme byli ve wellness sami a prakticky „rozmočení“, jsme se vydali zpět na pokoj s tím, že vyrazíme ven. A udělali jsme dobře, protože jsme ve výtahu potkali dvojici, která mířila právě do wellness. My jsme měli kolem půl třetí hotovo a vyrazili jsme objevovat okolí směrem k oboře Hukvaldy.

Zaujaly nás i kavárny v okolí, kde se dalo na slunci dobře posedět a dát si něco dobrého. Stejný nápad však mělo relativně dost lidí a někteří trochu nevybíravě zabrali venkovní lavičku cyklistickou helmou, přičemž sami nebyli nikde v dohledu.

Takové blokování do podobných míst nepatří, stejně jako ručníky, kterými se „rezervují“ lehátka na pláži.

Místní pekárna byla taktéž v obležení, a protože jsme vyráželi až další den, nechali jsme nákup čerstvých frgálů na ráno. Kdo chce, může se zastavit i v místním krámku se suvenýry v budově úřadu nebo před vstupem do Hukvaldské obory.

Ta je skutečně hlavním lákadlem Hukvald, pokud nepočítáme místní mini ZOO, z níž jsme si před lety odnesli spíše smíšené pocity (nepopírám ale, že se to od té doby mohlo změnit k lepšímu).

Do obory se vydalo spousta lidí, kteří se těšili na procházku. Stejně jako my.

Potkali jsme tu mnoho dvojic a hodně rodin s dětmi a kočárky. Není divu, být malé dítě, bral bych takové počasí na spánek všemi deseti.

Trochu nepatřičně na mě působila jen dvojice, která tu venčila kočku. Na konci pětimetrového vodítka ležela v listí kočka, dvojice se normálně bavila a čekala, až kočka dokončí to, co právě dělá. Inu, není venčení jako venčení.

Naše první procházka vedla po naučné stezce Janáčkův chodníček. Má 8,5 km a my jsme ji (přiznám se) nešli celou. Stezka vede mezi Hukvaldy a Měrkovicemi, my jsme došli zhruba ke třem čtvrtinám trasy a pak se vydali zpátky. Cestou tam jsme minuli amfiteátr, kde se konají kulturní akce a kde se na slunci vyhřívala řada dospělých.

Někteří si lehli na deku do trávy a vybalili piknik. Z první části mě zaujala i reakce jednoho turisty, který nemohl uvěřit, že někdo pod stromy nasypal jablka. Inu, byl to asi člověk z města, který jablka vídá jen v supermarketu. Ve skutečnosti šlo o vysazenou jabloňovou alej a popadaná jablka, což letos není nic výjimečného. I u mě na zahradě většina jablek popadala, protože byla prožraná od vos a shnilá. Úroda jablek letos stojí za nic.

Ale zpět k Hukvaldské oboře. Ochutnali jsme vodu z místního potůčku a došli až ke správě obory, kde stály i včelí úly. Samozřejmě jsme předtím viděli i Lišku Bystroušku Leoše Janáčka s notně ohmatanou oháňkou, ale překvapilo mě, že tu nevidím žádnou zvěř.

Jakmile jsem to řekl nahlas, manželka zpozorovala vedle posedu odpočívajícího daňka s parožím, který přežvykoval trávu. Přání je někdy opravdu otcem myšlenky.

Při návratu jsme se rozhodli zvolit trasu do kopce, kam se mnohým (přiznám se, že i nám) příliš nechtělo. Trasa má výrazné převýšení a nebýt rodiny, která se škrábala s dětmi do kopce hned za námi a nedokázala zachovat dekorum a pozorovat okolí, ale místo toho se hádala, byl by výstup ještě lepší.

Po jedné zatáčce jsme si mohli prohlédnout sedm stromů přezdívaných památné buky a jejich obnažené kořeny, které kopírují část skalního masivu, na němž stojí hrad Hukvaldy.

K hradu jsme vystoupali kolem čtvrté, a protože zavíral v 15:30, dovnitř jsme se už nedostali. To jsme ale ani neměli v plánu. I výhled z předhradí na okolní lesy stál za to.

Kdo chce vidět i hrad, musí přijít o něco dříve. Zpět jsme nešli stejnou cestou, ale vzali jsme to okruhem ke vstupní bráně z druhé strany.

Z té stezka není sjízdná pro kočárky, takže jsme řadu turistů nechali za sebou. Vede tudy část naučné stezky. U kříže jsme odbočili doleva a začali sestupovat lesem dolů.

Když jsme se vynořili u brány, zaujala nás cedule na stezce hlásící zákaz vstupu kvůli intenzivnímu lovu zvěře. V horní části stezky však nic takového uvedeno nebylo.

Před pekárnou byla fronta, v kavárně jakbysmet. Odpočinuli jsme si a pak jsme zamířili do hotelu na večeři.

Nákup frgálů jsme nechali až na ráno, které bylo až nepříjemně chladné. Kolem deváté už ale vyšlo slunce a procházka venku byla opět příjemná.

V pekárně už žádná fronta nebyla a evidentně jsme nebyli jediní, kteří nechtěli o den dříve čekat v nekonečné frotně.

Po odjezdu z hotelu jsme ještě vyrazili na houby. Vybrali jsme si parkoviště u cesty, ke kterému jsme dojeli asi za deset minut. Nachází se na cestě mezi Hukvaldy a Kozlovicemi a protější kopec podle map sliboval poklidný vstup do lesa.

Ten byl však stále do kopce a čím výše jsme šplhali, tím méně hub jsme viděli. Nakonec jsme obcházeli ostružiní pět metrů od lesní cesty, kde se to ve spadaných větvích hemžilo klouzky a babkami, a našli jsme i jednu bedlu.

Košík jsme nenaplnili, ale hledání rozhodně stálo za to. Doma jsme houby očistili a udělali houbovou omáčku.

Tento víkend se více než vydařil, a pokud bude přát i počasí, doporučujeme podobný výlet i vám. A protože jsme si domů nepřivezli ani žádné klíště, určitě bychom ho rádi ještě zopakovali.

A pokud tady vyrazíte vy, dá se výlet spojit třeba se Satinskými vodopády, z Hukvald je to už jen půlhodina autem. Nebo můžete vyrazit relaxovat do Beskydského rehabilitačního centra.

Zdroje:

https://www.lasska-brana.cz/cz/clanek/v-hukvaldske-obore-uz-opet-sedi-liska-bystrouska

Vlastní zkušenosti a zážitky