Článek
Už vidím váš první argument: Proč bojovat o lehátka a plácat se u bazénu, když vyrážíme k moři, které je pár desítek či stovek metrů daleko?
To jsem si říkal dříve taky, ale až s dětmi jsem to pochopil stoprocentně.
Když s dětmi dorazíme do přímořského letoviska, moře je pro nás samozřejmě hlavní atrakcí. Už několikrát jsme ale zažili nepříznivé podmínky – ať už vítr na pláži v Polsku, kde jsme se museli schovat do plážového stanu, nebo vysoké vlny či naopak příliš studené moře.
Děti v takovém případě do vody nechtějí a mnohem raději si zaplavou v hotelovém bazénu, ať už ve vnitřním vyhřívaném, nebo venkovním, který má třeba skluzavky a další atrakce pro děti.
Záboru lehátek ručníky nerozumím. Dokážu to pochopit jen u rodičů s malými dětmi, protože u dětských zón pravidelně lehávají kouříci senioři. Vůbec nechápu proč
Tím neříkám, že bitvy o lehátka schvaluju, jen dokážu pochopit, proč někdo vyrazí k moři a přesto nějaký čas zůstává u hotelu. My jsme třeba hotelový bazén a moře během dne střídali – dětem se tím naruší rutina celodenního pobytu u moře, a vždy záleželo na tom, jaké bylo počasí, jaká vlajka byla vyvěšená a kde bylo tepleji.
I my na svých cestách pravidelně zažíváme boj o lehátka, s čímž se setká každý turista. Ještě před snídaní se ti nejaktivnější (a je jich široká škála – od dospívajících až po seniory) vyhrnou do venkovních prostor hotelu. Často dokonce běží a zabírají ta nejlepší místa, na která se možná vrátí až po snídani nebo obědě.
Všiml jsem si, že jde o úplnou davovou psychózu – skoro jako boj v divočině o to, kde se bude moci člověk „naplacatit“ u vody. Podívejte se na fotografii v úvodu článku. Byla vyfocená na Fuerteventuře kolem sedmé ráno, ještě před snídaní, a přesto se na protější straně bazénu už vyjímá halda ručníků.
Volná lehátka u hotelu? To je v sezóně často nevídaný úkaz. Na druhou strau, není chyba na hotelu, že jich nemá pro všechny hosty dostatek?
Paradoxně ale ti nejrychlejší nemusí vybrat ta nejlepší místa. Typicky se bojuje o místa hned u bazénu, jenže svou chybu si uvědomíte, jakmile se kolem desáté nebo jedenácté bazén naplní dětmi, které do něj skáčou a vy jste pak prakticky pořád mokří.
Nehledě na to, že v první řadě jste vlastně přímo u „dálnice“, kudy chodí úplně všichni. Stál ten boj o místo vůbec za to?
Co u „ručníkových válek“ dokážu pochopit, je to, že si místa zabírají rodiče dětí u dětských bazénků – jako rodič malého capárka chcete mít své dítě co nejvíc na očích.
Několikrát mě ale překvapilo, že se právě k dětskému bazénu tlačili dospělí a senioři bez malých dětí, a dokonce si tam ještě zapálili cigaretu. To už je alibismus nejhrubšího zrna.
Nikdy nevíte, co se může stát, a jaké bude počasí. Bazény s lehátka na hotelu, to je prostě jistota
A pak jsou tu samotná pravidla hotelů.
Když jsme byli letos ve Španělsku ještě před startem letní sezony, ručníky nikdo neřešil. S blížícím se prvním červencem už se ale v hotelu objevovala jasná upozornění, že ručníky sloužící jako rezervace lehátek budou nekompromisně odstraňovány a odkládány na jednu hromadu.
Kdykoli se rozjede diskuse na toto téma, vždy padne otázka, co se stane s ručníkem, když si člověk dojde pro pití nebo na toaletu?
Tyhle argumenty podle mě většinou používají právě ti, kdo si tímto způsobem lehátka rezervují. Zakázanou rezervaci a „zabydlené“ lehátko přitom poznáte velmi snadno – u nás třeba podle rozečtené knihy, tašky s převlečením a pitím, dětských rukávků, plavecké desky nebo sušících se plavek (děti mívají na převlečení druhé). Za mě to není žádný argument, jen výmluva.
A pak je tu druhá strana věci. Není vlastně chyba na straně hotelu, který nemá pro své hosty dost lehátek u bazénu? Na stoprocentně příznivé počasí se nedá spoléhat a někdy skutečně můžete strávit týden až čtrnáct dní právě u bazénu. Neměl by tedy mít hotel pro každého hosta sám od sebe „rezervované“ lehátko?
Asi jsme jen měli štěstí. Když se chystáme s dětmi k bazénu, vždycky se nějaké místo najde - i bez ručníkových rezervací
Jeden německý turista si nedávno stěžoval, že neměl přístup k lehátku, přestože si za dovolenou zaplatil nemalé peníze. Zažaloval cestovní kancelář – a vyhrál.
I díky podobným případům jsou přístupy hotelů k ručníkům na lehátkách přísnější než dřív. V některých destinacích vám číslo lehátka přidělí už při check-inu, jinde si je rezervujete telefonicky a jinde funguje dozor, který nemilosrdně odstraňuje ručníky z lehátek.
Když se totiž sejdou dvě horké hlavy, které se začnou hádat o lehátko, je to zbytečný konflikt, který na dovolené nikdo nechce zažít – a stejně tak nechcete, aby si na to pak turisté stěžovali v recenzích.
Typicky jde o to, že rezervační ručník skončí na zemi nebo v koši a na „vašem“ místě leží někdo cizí.
Ručníkové rezervace už i na plážích
Rezervace lehátek jsou tak běžné, že pronikají už i na pláže, což je podle mě naprosto absurdní. Lidé si tam večer nachystají ručníky a lehátka, aby byli hned ráno při příchodu na pláž (spíš po snídani, kolem desáté) v první řadě.
V řadě dovolenkových destinací je to však zakázáno – místní autority pláže uklízejí a ručníky končí v koši, hlavně proto, že pláž je veřejná a nejde ji jen tak zabrat soukromými věcmi. Tyto praktiky se navíc začínají rozmáhat i v Chorvatsku, které je mezi Čechy velmi oblíbené.
Kniha a šplouchání vln - tohle nemělo sebemenší chybu. Stačila jen 20minutová procházka po pláži a byl jsem na ní úplně sám
A jaké jsou moje vlastní zkušenosti z cestování? Ručníkové rezervace mě úplně míjí. Před lety jsem tuto taktiku párkrát použil, ale jen u dětského bazénku, kam se tlačili dospělí a kuřáci, kteří tam rozhodně neměli co dělat.
Ale že bych si kvůli pohodlí rezervoval místo ráno nebo ještě večer u bazénu nebo na pláži? To nikdy.
Snažíme se dovolené vybírat podle míst, o kterých dopředu víme, že tam nebude hlava na hlavě. Obrovská letoviska míjíme a volíme spíš menší města.
Ještě se nám nestalo, že bychom si u bazénu nebo na pláži nelehli. I s dětmi se dá klidně – i bez půjčeného auta – dojet pár stanic autobusem a mít pláž prakticky jen pro sebe. Nebo popojít kousek pěšky brzy ráno, když ostatní ještě spí.
Souboj o lehátka jako olympijská disciplína:
Naposledy jsme ve Španělsku dokonce našli lehátka v hotelovém zákoutí, kterému se většina hostů vyhýbá. Pro nás to byla prakticky soukromá dovolená, zatímco ostatní se plácali na slunci u přeplněného bazénu. My jsme si odpočinuli a četli knihy na lehátkách v polostínu, odkud to bylo jen kousek k vířivce pro dospělé a k vnitřnímu bazénu.
Playa la Zamora, krásná pláž s černým pískem na La Palmě. Byla 15 minut pěšky od hotelu a byli jste na ní hodinu a půl úplně sami. Právě o tom má být dovolená
Každý si ale od dovolené slibuje něco jiného.
Já osobně hledám klid od pracovních starostí, ale i od ostatních lidí. A vždycky existuje spousta možností, jak toho docílit. Stačí jen chtít a nebýt v sedm ráno „na značkách“ s ručníkem přes rameno. Je to zbytečný stres a zbytečné nervy – stojí to vlastně někomu za to?
Zdroje:
https://www.facebook.com/reel/1044313214669396/
https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/chorvatsko-plaz-lehatko-rucnik-odstraneni-rezervace.A260803_162929_zahranicni_herp
https://fotrnatripu.tv/novinky/atrakce/rucnikovy-boj-o-lehatka-na-dovolene-mu-prinesl-penize-soud-priznal-nemeckemu-turistovi-odskodne
vlastní zkušenosti z cestování po Evropě
