Článek
Žena, která každý čtvrtek rozděluje národ
Ať už ji milujeme, nebo nesnášíme, jedno je jisté. Michaela Jílková zosobňuje fenomén. A každý fenomén má svou cenu.
Kritici mají výčitky, že skáče lidem do řeči, nenechá je domluvit, ať jde o politiky nebo laickou veřejnost, že občas tápe v tématech. A mimo jiné tvrdí, že místo seriózní debaty vzniká křiklavé divadlo, které víc než o argumenty stojí o sledovanost.
Jenže právě v tom je dovednost i prokletí Jílkové. Jak je patrné, nesnaží se být neutrální figurkou. Ale je to moderátorka s emocí, a ty dává dost výrazně najevo. Možná by jiní zachovali klidnou tvář, ovšem paní Jílková exploduje. Ptá se přímo, často nepříjemně, občas bez filtru. A právě to k obrazovkám táhne statisíce diváků.
Budí sympatie, nebo odpor. Ale rozhodně nikdy nudu
Možná není dokonalá novinářka v pravém smyslu, možná ne vždy vládne trpělivostí či odborným nadhledem. Ale žádný moderátor nemůže být dokonalým znalcem všech témat, které za dobu existence tohoto pořadu již proběhly. A že jich je již přehršle, to je zřejmé. Od toho tam má vždy odborníky, kteří jsou v daném tématu kovaní. Ona moderuje, a každopádně má to, co mnoha televizním tvářím chybí, autenticitu a sílu osobnosti.
A v době, kdy většina pořadů hladce plyne a máloco v divákovi zanechá emoci, Jílková dokáže přesně opak. Dokáže pořádně prudit reakci.
Debata se rozjíždí, emoce jiskří
Když moderátorka vstoupí do studia, atmosféra se mění. Publikum ožívá, hosté zpozorní a debata se rozjíždí. Nejde o uhlazený rozhovor s předem připravenými odpověďmi, je tam i improvizace, je to střet emocí, a možná i frustrace. Prostě všehochuť se zapojením diskutujících, nevyjímaje zastoupení veřejnosti.
Michaela Jílková není moderátorka, která by si nechala diktovat tempo. Je typická tím, že si jede posvém. Její přerušování, naléhavé otázky, někdy i zdánlivá neznalost jsou spíš strategií. Vyprovokovat reakci, dostat z lidí víc než jen nějaké fráze. A je hodně těch, které to právě baví, což dokládá sledovanost pořadu.
Tenhle styl by měl mít také své hranice
Někdy se promění v křik, zmatek, chaos, všichni se překřikují a divák neví, kdo má vlastně slovo (neděje se to i v politických debatách?) Kritici namítají, že se z veřejnoprávní diskuse stává „reality show“.
A přesto sledovanost pořadu zůstává vysoká. A víme proč. Protože paní Jílková se nebojí být živá, nepředvídatelná, a buďme spravedliví, i lidská.
Novinářka s duší herečky
Přestože vystudovala žurnalistiku, začínala jako herečka. Možná právě proto má v sobě schopnost vycítit okamžik, kdy napětí stoupá, kdy přitlačit „na pilu“ kdy znejistit.
Její přítomnost na obrazovce není nudná ani neutrální, je to výkon. A divák, který usedá k obrazovce, to ví, a právě proto pořad sledují.
Jílková není moderátorka, která by se schovávala za korektnost. Její emoce jsou skutečné, její styl je někdy drsný, ale vždycky osobní. To, co jiným vadí, druzí obdivují autenticitu.
Stále budí vášně
Můžeme s ní nesouhlasit, můžeme ji kritizovat, ale všichni, co pořad sledujeme, nemůžeme ji ignorovat. V době, kdy nemalá část televizních pořadů klouže po povrchu, neobstojí ve sledovanosti, paní Jílková pořád budí vášně.
Její Máte slovo je odrazem všeho, co Čechy trápí, rozčiluje i spojuje.
Zdroj: Sledování čtvrtečních pořadů Máte slovo
https://cs.wikipedia.org/wiki/Michaela_J%C3%ADlkov%C3%A1
