Článek
Představte si, že se jednoho rána probudíte a zjistíte, že slunce nesvítí tak jako dřív. Nebe je zbarvené do temně šedého odstínu, dny připomínají soumrak a noc se zdá nekonečná. Teplota klesá, a polím se nedaří vydat jedinou alespoň trošku uspokojivou sklizeň. Začíná hladomor. Lidská mysl hledá vysvětlení. Bohové? Kletba? Konec světa? Takto vypadal rok 536 n. l., který historici označují za nejhorší rok v dějinách.
Podle dobových záznamů se po dobu 18 měsíců nad Evropou a Asií vznášela hustá mlha, která zatemnila slunce. Lidstvo bylo vyděšené. Léto se ztratilo, teploty se propadly, hladomor přišel jako lavina.
Ve Číně bylo tak zima, že sněžilo i v létě. V Británii klesla teplota natolik, že výnosy obilovin se propadly a lidé byli nuceni jíst cokoli, co bylo dostupné - včetně kůry stromů. Jenomže to nebylo vše. Jako by nestačilo, že svět pohltil chlad a hlad, přišla další rána: mor. V roce 541 n. l. vypukla pandemie známá jako Justiniánský mor, která zahubila miliony lidí a zasáhla celou Byzantskou říši. Historici odhadují, že nemoc zabila v některých oblastech až 50 % populace.
Situace byla natolik zoufalá, že obyvatelé měst i vesnic začali věřit, že přišel konec světa. Kronikáři zaznamenali příběhy o lidech, kteří opouštěli své domovy v naději, že naleznou útočiště před neviditelným nepřítelem, jen aby padli jako obět nemoci či hladovění.
V Konstantinopoli se mrtví hromadili na ulicích tak rychle, že nebylo možné všechny pohřbít. Císař Justinián I. nechal vykopávat obrovské masové hroby, ale i ty se brzy zaplnily. Lidé se obávali, že smrt číhá v samotném vzduchu.
Jedním z nejděsivějších příběhů je svědectví mnicha Theofana, který zaznamenal, jak v jeho klášteře onemocněli všichni bratři během několika dní. Popisoval, jak se nemocní modlili o smrt, když jejich těla pokrývaly obrovské hnisavé vředy. Poslední přeživší bratři nakonec opustili klášter, zanechávajíc za sebou tlející mrtvoly.
V Egyptě byly celé vesnice vylidněny a ekonomika Byzantské říše se začala hroutit. Obchod se zastavil, pole ležela ladem a přeživší museli bojovat o holé přežití. Říše, která kdysi dominovala světu, se otřásala v základech.
Zatímco Evropa a Asie čelily chladným letům a smrtící nemoci, severní Afrika byla postižena extrémním suchem. Řeky vysychaly, dobytek umíral a kdysi úrodná půda se proměnila v prašné pustiny. Lidé, kteří přežili mor a hladomor, se museli vypořádat s dalším nepřítelem – zoufalstvím.
Další příběh pochází z Itálie, kde se města proměnila v děsivou kulisu smrti. V městě Ravenně přeživší vyprávěli o tom, jak se rodiny uzavíraly do svých domovů a odmítaly vycházet. Ale ani to jim nepomohlo – mor se dostal dovnitř a sousedé museli rozbíjet dveře, aby vynesli mrtvé ven.
Co způsobilo tuto globální noční můru? Vědecké důkazy naznačují, že za vším stála masivní sopečná erupce. Analýzy ledovcových jader odhalily vysoké hladiny sopečného popela v atmosféře právě kolem roku 536. Pravděpodobný viník? Vulkanické erupce v tropické oblasti, možná na Islandu nebo v Indonésii.
V tehdejších kronikách se objevují zmínky o tajemném závoji, který zahalil slunce a přinesl měsíce temnoty. Historik Prokopios zaznamenal, že slunce svítilo „jako měsíc po celý rok“ – tlumeně a chladně, jako by ztratilo svou sílu. Tato sluneční clona způsobila náhlé ochlazení, neúrody a rozsáhlé hladomory. V některých oblastech poklesla průměrná teplota až o 2,5 °C, což vedlo k nejhoršímu období neúrody za poslední tisíciletí. V Číně se nebe zatáhlo na dlouhé měsíce a kroniky dynastie Wei popisují, že v létě 536 sněžilo. Lidé zoufale hledali potravu, ale pole zůstala neúrodná a zásoby se rychle vyčerpaly.
Někteří vědci v minulosti tvrdili, že se mohlo jednat o dopad asteroidu. Představa, že na Zemi dopadl velký vesmírný objekt a vyvolal takové globální důsledky, je děsivá, ale zatím chybějí přesvědčivé důkazy. Nicméně se našly zprávy o ohnivých koulích na nebi a podivných zvucích, což mohlo být interpretováno jako projev dopadu mimozemského tělesa.
K čemu tedy mohlo dojít? Vědci dnes spekulují o mohutné erupci sopky Ilopango v dnešním Salvadoru nebo indonéské sopky Rinjani. Pokud některá z těchto sopek explodovala silou odpovídající výbuchu desítek Hirošimských bomb, mohlo by to vysvětlit temnotu, klimatické výkyvy i masivní hladomor.
Ať už se stalo cokoli, důsledky byly katastrofální. Lidé trpěli nejen zimou a hladem, ale i chaosem, který s sebou přinesl kolaps společností. Tento rok – 536 – je dnes historiky považován za „nejhorší rok k životu v dějinách lidstva“. A pokud se podobná událost zopakuje v budoucnu, svět by mohl čelit obdobnému scénáři apokalyptických rozměrů.
Seznam zdrojů
1. Gibbons, A. (2018). Why 536 was ‚the worst year to be alive‘. Science. [cit. 28.02.2025]. Dostupné z: https://www.science.org/content/article/why-536-was-worst-year-be-alive
2. History.com Editors. (2018). Why Much of the World Went Dark for 18 Months in 536 A.D. History. [cit. 28.02.2025]. Dostupné z: https://www.history.com/news/536-volcanic-eruption-fog-eclipse-worst-year
3. Earth2Class. (2014). AD 536: The year that winter never ended. [cit. 27.02.2025]. Dostupné z: https://earth2class.org/site/wp-content/uploads/2014/02/ad536_pdf.pdf
4. Futurist.com. (2022). Learn from Dystopia: 536 AD, The Year of the Apocalypse. [cit. 28.02.2025]. Dostupné z: https://futurist.com/2022/11/23/learn-from-dystopia-536-ad-the-year-of-the-apocalypse/
