Článek
Železný řetěz cinkne o podlahu. Ticho přeruší ostré prásknutí biče. V těle se mísí strach s očekáváním a mozek vysílá signály, které odporují logice. V tu chvíli se z bolesti stává slast. Kůže pálí, ale zároveň se pod náporem hormonů rozzáří mysl zvláštní euforií. Někteří tomu říkají „subspace“ – stav, kdy se člověk ocitá mimo realitu. Jiní tomu říkají trans, blízký meditaci či účinku opiátů.
Fascinace extrémními praktikami není výmyslem moderní doby. Touha spojovat bolest s rozkoší se vine dějinami jako skrytá nit – od chrámů starověké Indie až po zakouřené salony viktoriánské Anglie.
Markýz de Sade a zrození „úchylky“
Když se řekne sadomasochismus, nelze obejít jméno markýze de Sade. Tento francouzský aristokrat z 18. století šokoval tehdejší společnost nejen svým dílem, ale i vlastními praktikami. V románech jako Justina nebo 120 dní Sodomy popisoval spojení násilí, sexu a moci s takovou otevřeností, že jeho jméno se stalo synonymem sadismu.
Na opačné straně stojí Leopold von Sacher-Masoch, rakouský spisovatel 19. století, jehož román Venuše v kožichu dal jméno masochismu. Jeho hrdinové nacházeli rozkoš v ponížení, ve službě, v oddání. Tyto dva póly – sadismus a masochismus – se později spojily pod zkratku BDSM, ale jejich kořeny sahají hluboko do lidské historie.
Historické kořeny: bolest jako očista i extáze
Ve starověké Spartě se mladí chlapci nechávali veřejně bičovat v rámci náboženských rituálů – a podle některých svědectví prožívali při tom zvláštní stav vytržení. V Indii se podobné praktiky objevují v Kámasútře, kde bolest není jen tělesná, ale duchovní brána k vyšší extázi.
Středověcí flagelanti, kteří se bičovali při procesích, hledali v bolesti očištění duše a spojení s Bohem. Jejich extatické stavy se nápadně podobají tomu, co dnešní účastníci BDSM popisují jako „ztrátu já“. A viktoriánská Anglie? Ta byla plná paradoxů: na veřejnosti prudérní, ale v zákulisí Londýna existovala celá síť tajných „flogging clubs“, kde si elita dopřávala zakázanou rozkoš.
Když věda vstoupila do ložnice
V 60. letech se slavná dvojice výzkumníků William Masters a Virginia Johnson pustila do otevřeného zkoumání lidské sexuality. Jejich laboratoře sice nevypadaly jako sklepy s řetězy, ale jejich závěry otevřely dveře dalším studiím. Postupně se začalo zkoumat i to, proč lidé vyhledávají extrémní praktiky.
Dnešní neurověda ukazuje, že při dobrovolně prožité bolesti se aktivují stejné okruhy mozku jako při odměně. Endorfiny tlumí bolest, dopamin vyvolává euforii, oxytocin posiluje důvěru. Kombinace, která z extrémních praktik dělá něco jako „přírodní koktejl drog“.
Mozek na hraně: stav podobný drogám
Masochisté při experimentech popisují, že jejich tělo přestává vnímat bolest jako varovný signál a mění ji v erotický stimul. Submisivní partneři mluví o stavu, kdy mizí hranice mezi tělem a myslí, kdy čas ztrácí význam. Dominantní partneři naopak zažívají vlnu adrenalinu a pocit moci, který může připomínat účinek stimulantů, například kokainu.
Neurobiologové porovnávají tento stav s účinky drog. Při BDSM se v mozku uvolňuje koktejl chemikálií podobný tomu, který nastává po dávce heroinu nebo amfetaminu. Rozdíl je v tom, že tady si ho mozek vyrábí sám.
Hlasy z temnoty i světla
Psycholožka Pamela Connolly popsala v sérii rozhovorů s lidmi z BDSM komunit, že pro mnohé nejde o bolest samotnou, ale o pocit svobody. „Když jsem v roli submisivní, můžu odložit každodenní stres a zodpovědnost,“ svěřila se jedna žena, úspěšná právnička. „To, že mě někdo sváže a já se nemohu bránit, mi paradoxně přináší největší úlevu.“
Dominantní muž z Berlína, popisoval: „Když vezmu do ruky bič, necítím se jako tyran. Cítím se jako někdo, kdo chrání hranice. Ten, kdo rozhoduje, má největší odpovědnost.“
Výzkum z Nizozemska z roku 2013 dokonce ukázal, že u párů, které praktikují BDSM, dochází po scénách k nárůstu hormonů důvěry a snížení stresových markerů v krvi.
Psychologie extrému: důvěra, kontrola a svoboda
Proč ale někdo touží po bolesti a jiný ne? Psychologové ukazují na kombinaci osobnostních rysů, kulturního prostředí i biologické predispozice. Společným jmenovatelem je paradox: extrémní praktiky jsou méně o násilí a více o důvěře. Submisivní partner se dobrovolně vzdává kontroly – a právě tím může zažít hlubší pocit bezpečí než v běžném vztahu. Dominantní naopak na sebe bere odpovědnost a musí respektovat jasně stanovené hranice.
Výzkumy dokonce ukazují, že lidé, kteří se věnují BDSM, často vykazují vyšší míru psychické pohody, nižší stres a lepší partnerskou komunikaci než průměrná populace.
Kultura a stigma: od tabu k mainstreamu
Až donedávna bylo BDSM spojováno s perverzí a psychopatologií. Ještě v polovině 20. století bylo v lékařských příručkách řazeno mezi poruchy. Ale postupně se obraz mění. Bestseller Padesát odstínů šedi sice téma zjednodušil a zkomercionalizoval, ale otevřel prostor k diskusi.
Dnes se výzkumníci i terapeuti shodují, že dobrovolné BDSM praktiky nejsou projevem patologie, ale součástí zdravé lidské sexuality. Zároveň však zůstává přitažlivost „temnoty“ – právě proto, že se pohybujeme na hranici společenského tabu. A možná právě tato hra s hranicemi je tím, co přitahuje tolik lidí.
Touha, která překračuje hranice
BDSM není jen o bičích a poutech. Je to laboratoř lidské touhy, kde se zkoumá, co dokáže mozek a kam až sahá lidská intimita. Od markýze de Sade po moderní neurovědu nás provází stejná otázka: proč hledáme rozkoš tam, kde by měla být bolest?
Možná proto, že na hranici bolesti a slasti se odhaluje pravá podstata touhy – syrová, neuhlazená, svobodná. Touha bez hranic.
Autor: NPC
Seznam použitých zdrojů:
1. HOLVOET, L., W. HUYS, V. COPPENS, J. SEEUWS, K. GOETHALS a M. MORRENS. Fifty Shades of Belgian Gray: The Prevalence of BDSM-Related Fantasies and Activities in the General Population. Journal of Sexual Medicine [online]. 2017, 14(9), 1152-1159 [cit. 2025-09-26]. Dostupné z: https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/28781214/
2. LARVA, M. A. a M. J. RANTALA. An Evolutionary Psychological Approach Toward BDSM Interest and Behavior. Archives of Sexual Behavior [online]. 2024 [cit. 2025-09-26]. Dostupné z: https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/38769280/
3. DE NEEF, N., aj. Bondage-Discipline, Dominance-Submission and Sadomasochism: A Biopsychosocial Perspective. Frontiers in Psychology [online]. 2019 [cit. 2025-09-26]. Dostupné z: https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC6525106/
4. BROWN, A., E. D. BARKER a Q. RAHMAN. A Systematic Scoping Review of the Prevalence, Etiological, Psychological and Interpersonal Factors Associated with BDSM. Journal of Sex Research [online]. 2020 [cit. 2025-09-26]. Dostupné z: https://www.researchgate.net/publication/336141106_A_Systematic_Scoping_Review_of_the_Prevalence_Etiological_Psychological_and_Interpersonal_Factors_Associated_with_BDSM
