Článek
Konstantinopol byla zvyklá na válku.
Ne na porážku.
Její hradby stály už téměř devět století. Viděly Peršany. Viděly Araby. Viděly Vikingy, kteří přijížděli po řece. Každý přišel s jistotou vítězství. Každý odešel poražen.
Trojitá linie hradeb – téměř pět kilometrů kamene, věží a příkopů – byla technickým zázrakem středověku. Za nimi pulzovalo město s možná půl milionem obyvatel v dobách největší slávy, stále však desítkami tisíc na počátku 13. století. Největší město křesťanského světa.
Obyvatelé věřili v jednoduchou rovnost:
dokud stojí chrám Hagia Sofia, stojí i říše.
Jenže v dubnu 1204 se na obzoru objevily plachty.
Ne černé.
Ne zelené.
Ne muslimské.
Byly ozdobené křížem.
A to bylo horší než nepřítel.
Sen, který byl příliš velký
Papež Inocenc III. chtěl víc než jen další křížovou výpravu. Chtěl obnovit duchovní autoritu Říma nad celým křesťanským světem. Chtěl ukázat, že papež je víc než králové. Víc než císaři.
Čtvrtá křížová výprava měla být disciplinovaná. Strategická. Moderní. Cílem nebyl přímo Jeruzalém, ale Egypt – klíč k moci na Blízkém východě.
Plán byl chytrý.
Jenže víra bez financí je jen myšlenka.
Když se v roce 1202 shromáždilo vojsko v Benátkách, realita udeřila tvrdě. Namísto očekávaných 30 000 mužů dorazila sotva polovina. Přibližně 12 až 15 tisíc bojovníků. Z toho asi 4 500 rytířů. Zbytek pěchota, lučištníci, námořníci, dobrodruzi.
Benátky mezitím vybudovaly flotilu pro armádu dvojnásobné velikosti.
Cena: 85 000 stříbrných marek.
To byla suma, která odpovídala několikanásobku ročního příjmu francouzského království.
Křižáci ji neměli.
A Benátky nebyly městem, které odpouští.
První hřích: Zadar
Dóže Enrico Dandolo – starý, téměř slepý, ale politicky brilantní – nabídl řešení.
Pomozte nám dobýt Zadar.
Křesťanské město.
A dluh se odloží.
Listopad 1202.
Zadar padl.
Poprvé v dějinách křížových výprav napadli křižáci město vyznávající stejnou víru. Papež reagoval exkomunikací. Formálně.
Ale hlad, dluh a ambice byly silnější než církevní zákaz.
Hranice byla překročena.
A nikdo už ji nechtěl vracet zpět.
Princ, který prodal říši
Pak přišel Alexios Angelos.
Mladý, vyhnaný princ. Syn sesazeného císaře. Nabídl křižákům nemožné:
200 000 stříbrných marek.
10 000 byzantských vojáků.
Zásobování výpravy.
A sjednocení pravoslavné církve s Římem.
Byla to nabídka, která zněla jako Boží znamení.
Byla to také nabídka, kterou Byzanc nemohla nikdy splnit.
V létě 1203 připlulo k městu více než 200 lodí. Benátské galéry, transportní plavidla, válečné lodě s obléhacími věžemi.
Konstantinopol poprvé pocítila, že tentokrát nejde o klasické obléhání.
Alexios byl dosazen na trůn jako Alexios IV.
Ale pokladna byla prázdná.
Lid nenávistný.
Armáda rozdělená.
Když nebyly peníze, začalo se tavit zlato z kostelů.
Město pochopilo, že cizí vojsko stojí u jeho hradeb kvůli dluhu.
V lednu 1204 byl Alexios svržen a uškrcen.
Křižáci zůstali bez peněz.
Bez cíle.
Ale s armádou, která neměla kam odejít.
Rozhodnutí, které změnilo dějiny
Na jaře 1204 padla dohoda.
Konstantinopol bude dobyta.
A rozdělena.
Útočníci bylo přibližně 20 000 mužů. Obránců bylo více, ale byli demoralizovaní a bez jednotného velení. Politické frakce bojovaly mezi sebou.
12. dubna 1204. Benátské lodě se přiblížily k hradbám u moře. Na palubách vyrostly dřevěné věže, ze kterých se přehazovaly lávky přímo na hradby.
Vítr se obrátil.
To rozhodlo.
Křižáci pronikli do města.
A pak už nikdo nic neřídil.
Vstup křižáků do Konstantinopole. Autor: Gustave Doré (1832-1883), Wikimedia Commons. (public domain)
Tři dny, které se neodpouštějí
První den: oheň.
Čtvrti kolem přístavu začaly hořet. Vítr roznášel plameny. Hořely domy, sklady, dílny. Lidé prchali s tím, co unesli.
Druhý den: zlato.
Kláštery byly vyrabovány. Ikony strhávány ze stěn. Relikvie – některé staré stovky let – mizely v pytlích vojáků. Byzantský kronikář Niketas Choniates napsal:
„Ani Saracéni by se nedopustili takových zločinů proti křesťanům.“
Třetí den: lidé.
Znásilňování. Vraždy. Výkupné. Odhady mluví o několika tisících mrtvých, desítkách tisíc bez domova. Město bylo systematicky drancováno.
Francouzský účastník Geoffroy de Villehardouin poznamenal:
„Nikdy nebylo dobyto město tak bohaté.“
Bohatství Konstantinopole bylo skutečně mimořádné – poklady shromažďované po staletí římské a byzantské civilizace.
A pak přišel na řadu i chrám.
Hagia Sofia
Největší chrám křesťanstva.
Srdce říše.
Symbol neporazitelnosti.
Křižáci vtrhli dovnitř.
Rozbíjeli oltáře.
Odsekávali zlaté části ikonostasů.
Odnášeli kalichy, svícny, relikviáře.
Podle dobových svědectví byla dokonce do chrámu přivedena prostitutka, která usedla na patriarchální trůn – gesto, které mělo symbolizovat pohrdání Východem.
„Ďábel si tehdy oblékl kříž,“ napsal anonymní svědek.
To nebyla jen vojenská porážka.
To bylo ponížení.
Kolik stálo vítězství
Plenění trvalo tři dny. Ale jeho následky trvaly staletí.
Vzniklo Latinské císařství.
Byzantská říše se rozpadla na fragmenty.
Obnovena byla až roku 1261 – slabší, chudší, závislá.
Rok 1204 oslabil Byzanc natolik, že když přišli Osmané v roce 1453, říše už neměla sílu vzdorovat jako kdysi.
Rozkol mezi katolickým a pravoslavným světem se stal téměř nezhojitelným.
Západ získal relikvie.
Východ získal trauma.
Největší porážka křesťanstva
Čtvrtá křížová výprava nebyla poražena islámem.
Nebyla zastavena vojenskou silou.
Zničila se sama.
Konstantinopol nepadla proto, že by byla slabá. Padla proto, že ji prodali, zadlužili a zradili.
A právě proto je rok 1204 dodnes nepříjemný.
Protože ukazuje, že největší civilizační katastrofy nevznikají z útoku cizích.
Ale z ambicí vlastních.
Seznam použitých zdrojů:
1. Sack of Constantinople [online]. Wikipedia, neuvedeno [cit. 2026-02-09]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Sack_of_Constantinople
2. Fourth Crusade [online]. Wikipedia, neuvedeno [cit. 2026-02-09]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Fourth_Crusade
3. The Fourth Crusade [online]. World History Encyclopedia, neuvedeno [cit. 2026-02-09]. Dostupné z: https://www.worldhistory.org/Fourth_Crusade/
4. The Fourth Crusade and the Problem of Food Provision in The Accounts of Robert De Clari and Geoffroy De Villehardouin [online]. Studia Historiae Oeconomicae, 2015 [cit. 2026-02-09]. Dostupné z: https://sciendo.com/article/10.2478/sho-2014-0006
5. Čtvrtá křížová výprava: příčiny, průběh a následky pádu Konstantinopole [online]. Západočeská univerzita v Plzni, 2018 [cit. 2026-02-09]. Dostupné z: https://dspace.zcu.cz/items/c67f6714-abf6-4a75-bd9f-b19344652b63
6. Dobytí Konstantinopole – dva příběhy o čtvrté křížové výpravě [online]. KIV Knihovny.cz, neuvedeno [cit. 2026-02-09]. Dostupné z: https://kiv.knihovny.cz/Record/mzk.MZK01-001363727
7. De la Conquête de Constantinople [online]. Wikipedia, neuvedeno [cit. 2026-02-09]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/De_la_Conqu%C3%AAte_de_Constantinople
