Článek
Brzké ráno 4. března 1921 bylo na břehu jezera Maggiore nezvykle rušné. Od časných hodin se zde scházeli novináři, technici, investoři i obyčejní zvědavci. Někteří přijeli z okolních měst, jiní cestovali přes půl Itálie. Všichni chtěli spatřit stroj, o kterém se mluvilo po celé Evropě.
Na hladině se pohupovalo něco, co připomínalo spíše plovoucí pevnost než letadlo. Nad dlouhým trupem se tyčila spletitá konstrukce vzpěr a nosníků nesoucích neuvěřitelných devět křídel. Když se člověk podíval na fotografii, mohl snadno získat dojem, že jde o nějaký omyl nebo fantazii umělce. Jenže stroj byl skutečný. Stál před očima stovek lidí a jeho tvůrce byl přesvědčen, že právě zde začíná budoucnost letecké dopravy.
Nikdo tehdy nemohl tušit, že se stanou svědky jedné z nejpozoruhodnějších kapitol dějin letectví.
Muž, který odmítal myslet v malém
Za projektem stál Giovanni Battista Caproni, jeden z nejslavnějších leteckých konstruktérů své doby. Nebyl to experimentátor pracující v garáži ani snílek bez zkušeností. Během první světové války se jeho jméno stalo známým po celé Evropě. Bombardéry nesoucí značku Caproni patřily mezi nejúspěšnější stroje italského letectva a jeho továrny zaměstnávaly tisíce lidí.
Po skončení války však nastala nová éra. Armády přestaly objednávat bombardéry v takových počtech jako dříve a letecký průmysl hledal nové uplatnění. Mnoho konstruktérů se zaměřilo na menší dopravní letadla určená pro několik cestujících. Caproni měl ale mnohem odvážnější představy.
Věřil, že budoucnost patří masové letecké dopravě. Představoval si dobu, kdy lidé budou překonávat oceány stejně samozřejmě, jako tehdy cestovali vlakem nebo lodí. V roce 1921 šlo o radikální myšlenku. Většina letadel unesla jen několik osob a dálkové lety byly stále považovány za dobrodružství na hranici možností tehdejší techniky.
Caproni však viděl svět o několik desetiletí dopředu.
Výroba Caproni Ca.60 Transaereo.
Sen o létajícím parníku
Jeho nový projekt dostal označení Caproni Ca.60 Transaereo. Vešel však do historie pod jednodušším názvem Noviplano, tedy devítiplošník. Název přesně vystihoval to, co činilo stroj tak výjimečným.
Konstruktér se rozhodl použít tři sady trojplošných křídel umístěných za sebou. Celkem tedy devět hlavních křídel. V době, kdy většina letadel používala jedno nebo dvě křídla, působil takový návrh absurdně. Caproni však vycházel ze zkušeností získaných během války. Věřil, že obrovská nosná plocha umožní zvednout do vzduchu mnohem těžší stroj než cokoli, co dosud létalo.
Samotné rozměry byly ohromující. Letadlo měřilo přes třiadvacet metrů na délku a rozpětí jeho křídel dosahovalo přibližně třiceti metrů. Pohon zajišťovalo osm motorů Liberty o výkonu čtyř set koní každý. Celkový výkon přesahoval tři tisíce koňských sil, což byla na počátku dvacátých let mimořádná hodnota.
Nejambicióznější byly však plány pro cestující. Caproni počítal s tím, že jeho létající člun bude schopen přepravovat až sto osob. Uvnitř měly být pohodlné salony a prostory připomínající luxusní kajuty tehdejších zaoceánských lodí. Ve své podstatě nechtěl postavit letadlo. Chtěl vytvořit létající parník.
Interiér vyhlídkového salonu letounu Caproni Ca.60, který měl cestujícím během dlouhých transatlantických letů nabídnout panoramatický výhled.
Doba obrů a velkých vizí
Po první světové válce panoval po celém světě mimořádný optimismus. Technologický pokrok byl tak rychlý, že se zdálo, že nic není nemožné. Lidé sledovali první dálkové lety, rozvoj automobilů i nástup moderních radiových technologií. Vznikaly obří vzducholodě, stále větší lodě a stále výkonnější letadla.
V této atmosféře nepůsobil Caproniho projekt tak šíleně, jak by se mohlo zdát dnes. Mnoho odborníků skutečně věřilo, že budoucnost patří gigantickým létajícím strojům schopným přepravovat desítky nebo stovky cestujících. Nikdo ještě přesně nevěděl, jak bude moderní letectví vypadat.
Právě proto byl Noviplano sledován s takovým zájmem. Pokud by uspěl, mohl se stát prvním krokem k nové generaci dopravních letadel.
Okamžik pravdy
Když se 4. března 1921 roztočily vrtule všech osmi motorů, jezero Maggiore se proměnilo v obrovské divadlo. Hluk motorů se rozléhal široko daleko a přihlížející napjatě sledovali každý pohyb kolosu na vodní hladině.
Nejprve se stroj pohyboval pomalu. Potom začal nabírat rychlost. Trup se řítil po jezeře a za zádí se zvedaly oblaka vodní tříště. Přítomní novináři horečně zapisovali poznámky a fotografové se snažili zachytit historický okamžik.
S rostoucí rychlostí začal být stále lehčí i samotný trup. Obří létající člun se postupně odpoutával od vody a po několika okamžicích skutečně vzlétl. Sen, který Giovanni Battista Caproni nosil v hlavě celé roky, se zdál být na dosah.
Dav na břehu sledoval fascinující podívanou. Nad jezerem letěl stroj větší a podivnější než cokoli, co kdy předtím spatřili.
Caproni Ca.60.
Katastrofa nad hladinou
Nadšení však netrvalo dlouho.
Po vzletu začal Noviplano stoupat do výšky přibližně dvaceti metrů. Zpočátku se zdálo, že vše probíhá podle plánu. Poté si však někteří pozorovatelé všimli, že se letadlo pohybuje nezvykle. Jeho příď se začala zvedat více, než bylo žádoucí a stroj postupně ztrácel stabilitu.
Následující sekundy byly otázkou bezmoci.
Obrovský kolos se náhle prudce naklonil. Konstrukce se dostala do polohy, ze které již nebylo možné pokračovat v letu. Letadlo se překlopilo a zamířilo zpět k hladině. Náraz přišel téměř okamžitě.
Ozvala se rána, kterou mnozí svědci později popisovali jako výbuch. Dřevěná konstrukce se roztrhla a obří letoun se během okamžiku změnil v trosky rozptýlené po jezeře. To, co ještě před chvílí představovalo budoucnost světové dopravy, se proměnilo v hromadu plovoucích úlomků.
Pilot měl neuvěřitelné štěstí a přežil. Noviplano nikoli.
Caproni Ca.60, devítikřídlý prototyp dopravního letadla Gianniho Caproniho, je po havárii 4. března 1921 na jezeře Maggiore odtažen ke břehu.
Konec, který přišel dvakrát
Mnoho konstruktérů by po takové katastrofě projekt okamžitě opustilo. Giovanni Battista Caproni však patřil k lidem, kteří se nevzdávali snadno. Věřil, že havárii způsobila konkrétní technická chyba, nikoli samotná myšlenka obřího létajícího člunu.
Poškozený vrak byl proto vytažen na břeh. Začaly úvahy o opravách a novém pokusu. Zdálo se, že příběh tohoto pozoruhodného letadla ještě nemusí být u konce.
Osud však rozhodl jinak.
Než mohla být rekonstrukce dokončena, zachvátil trosky požár. Oheň zničil velkou část konstrukce a definitivně pohřbil veškeré naděje na návrat stroje do vzduchu. Projekt, do něhož byly vloženy obrovské finanční prostředky i roky práce, tím skončil.
Odkaz devíti křídel
Na první pohled by se mohlo zdát, že Caproni Ca.60 představoval pouze drahé selhání. Takové hodnocení by však bylo nespravedlivé. Myšlenka, kterou Caproni prosazoval, se nakonec ukázala jako správná. Dnes létají přes Atlantik každoročně miliony cestujících a velkokapacitní dopravní letadla spojují kontinenty způsobem, o jakém si lidé v roce 1921 mohli nechat jen zdát.
Caproni se nespletl v tom, kam letectví směřuje. Mýlil se pouze v tom, jak se k této budoucnosti dostat.
Právě proto zůstává Noviplano jedním z nejzajímavějších experimentů letecké historie. Nebyl to jen podivný stroj s devíti křídly. Byl to odvážný pokus předběhnout svou dobu o celé generace. A i když jeho jediný let trval jen několik okamžiků, zapsal se do dějin mnohem výrazněji než tisíce obyčejných letadel, která létala úspěšně celé roky.
Seznam použitých zdrojů:
[1] SMITHSONIAN MAGAZINE. When Giant Airplanes Ruled the Sky. Dostupné z: https://www.smithsonianmag.com/history-of-flight/xxl-180973579/
[2] AVIASTAR. Caproni Ca.60 Noviplano. Dostupné z: https://www.aviastar.org/air/italy/caproni_ca-60.php
[3] AVIATION SAFETY NETWORK. Accident Caproni Ca.60 Noviplano, 4 March 1921. Dostupné z: https://aviation-safety.net/wikibase/342577
[4] MIGFLUG. Nine Wings on Lago Maggiore: The Caproni Ca.60 Transaereo. Dostupné z: https://migflug.com/jetflights/nine-wings-lago-maggiore-caproni-ca60-transaereo/
[5] WIKIPEDIA. Caproni Ca.60. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Caproni_Ca.60
