Gibbs Aquada: Auto, které se během několika sekund změnilo v motorový člun

Richard Branson sedí za volantem a před ním se otevírá Lamanšský průliv. Za normálních okolností by byl podobný pohled pro řidiče automobilu konečnou, protože před ním není silnice, ale desítky kilometrů mořské vody. Tentokrát je však všechno jinak. Branson má stroj, který na první pohled připomíná extravagantní sportovní vůz. Na silnici by dokázal vyrazit rychlostí kolem 160 km/h. Jenže Branson právě zamířil tam, kam se žádný normální automobil vydat nemůže.

Do vody.

Aquada se ponoří jen tak hluboko, jak potřebuje a řidič přitom nemusí vystoupit ani provádět žádnou složitou ruční přestavbu. Stačí aktivovat vodní režim a uvnitř stroje se začne odehrávat pozoruhodná mechanická proměna. Pohon kol se odpojí, kola se hydraulicky zvednou a ukryjí pod karoserií a výkon motoru se přesměruje na vodní trysku. Ještě před několika okamžiky řídil Branson automobil, nyní už se jeho stroj chová jako rychlý motorový člun.

Je 14. června 2004 a na britské i francouzské straně Lamanšského průlivu sledují celý podnik novináři. Aquada se žene přes vodu rychlostí až 48 km/h. Branson má na sobě oblek a motýlka a celá scéna připomíná něco mezi reklamou na budoucnost a filmem o Jamesi Bondovi. Tentokrát však nejde o filmový trik. Aquada skutečně pluje.

Po hodině, 40 minutách a šesti sekundách dorazí do Calais. Branson tím překoná rekord v přejezdu Lamanšského průlivu obojživelným vozidlem o více než čtyři hodiny. Na francouzském pobřeží čeká ještě jeden obraz, který celý příběh Aquady dokonale uzavírá. Vozidlo vyjede z vody na rampu, kola znovu převezmou svou úlohu a stroj pokračuje po souši.

Sen, který začal na Novém Zélandu

Za tímto podivuhodným strojem nestála velká automobilka, která chtěla předvést svou technologickou sílu. Jeho příběh začal u novozélandského podnikatele Alana Gibbse, muže fascinovaného myšlenkou, že hranice mezi automobilem a lodí nemusí být tak pevná, jak se zdá.

Gibbs Technologies uvádí, že se vývoji vysokorychlostních obojživelných vozidel věnovala už od roku 1994. Když se Aquada na začátku nového tisíciletí začala objevovat před veřejností, nebyla tedy výsledkem několika měsíců práce, ale téměř desetiletého vývoje, během něhož vznikaly prototypy a hledala se řešení, která běžný automobilový průmysl vůbec nepotřeboval.

Historie se přitom už několikrát pokoušela spojit automobil s lodí. Ve 20. století vznikla řada obojživelných konstrukcí, od vojenských strojů až po civilní automobily. Jedním z nejznámějších se stal německý Volkswagen Schwimmwagen z období druhé světové války, později se mezi civilisty proslavil americký Amphicar. Ten se v šedesátých letech pokusil dostat obojživelný automobil mezi běžné zákazníky a vznikly tisíce kusů. Ani jeden z těchto konceptů však nedokázal odstranit základní kompromis. Automobil mohl plavat, ale na vodě nebyl skutečným rychlým člunem, zatímco na silnici nepůsobil jako plnohodnotný sportovní vůz.

Aquada měla tento kompromis zlomit. Neměla být dobrým autem, které také dokáže plavat, ani lodí, která dostala kola. Cílem bylo vytvořit stroj, který bude dostatečně rychlý na silnici a současně dostatečně rychlý na vodě.

Na jejím vzniku pracovalo přibližně 70 konstruktérů a designérů a že samotný vývoj trval několik let. Gibbs zároveň během vývoje získal desítky patentů souvisejících s konstrukcí vysokorychlostního obojživelného vozidla. Dobový tisk uváděl, že sedmdesát inženýrů a designérů věnovalo vývoji Aquady přibližně milion hodin práce.

Obtíž nespočívala pouze v tom, jak dostat kola z vody. Konstruktéři museli vyřešit také otázku homologace, bezpečnosti a různých předpisů platných pro automobily a plavidla. Vozidlo totiž muselo fungovat ve dvou odlišných regulačních světech. Některé prvky potřebné pro provoz na vodě měly jiná pravidla než jejich automobilové protějšky a konstrukce musela počítat s tím, že se vůz bude opakovaně ponořovat a zase vracet na souš.

Paradoxně nebyla nejzajímavější částí Aquady její pohonná jednotka. Pod kapotou pracoval motor Rover K Series V6 o objemu 2,5 litru s výkonem 175 koní. Vůz měl pohon zadních kol, automatickou převodovku a tři sedadla, přičemž řidič seděl uprostřed a dva pasažéři za ním.

Na běžný sportovní automobil by podobné hodnoty nebyly nijak ohromující. Aquada však nebyla běžným sportovním automobilem. Její hmotnost se pohybovala kolem 1,47 tuny a konstrukce musela nabídnout prostor pro veškerou techniku potřebnou pro dva zcela odlišné režimy pohybu.

Aquada měla ještě jednu vlastnost, která dnes působí bizarně. Neměla klasické dveře. Řidič a pasažéři nastupovali shora, protože konstrukce musela počítat s vodotěsností a s pravidelným provozem na hladině.

Proč takový automobil nezměnil svět?

Pokud Aquada fungovala tak dobře, proč dnes podobné stroje nevidíme na každém druhém jezeře? Odpověď se skrývá přímo v její konstrukci. Aquada byla nesmírně složitá. Potřebovala automobilové systémy, lodní technologie, hydrauliku, vodní trysku, speciální zavěšení, vodotěsnou konstrukci a řešení pro rozdílné předpisy.

Potom přišla cena.

Zdroje uvádějí částky pohybující se kolem desítek až stovek tisíc liber nebo dolarů podle konkrétního trhu a období. Za takové peníze si zákazník mohl pořídit velmi dobrý sportovní automobil a zároveň velmi slušný motorový člun. Aquada mu nabízela obojí v jednom, jenže počet lidí, kteří skutečně potřebovali automobil schopný přeplout jezero nebo moře, byl omezený.

To byla otázka, kterou technika sama nedokázala vyřešit.

Když se na Aquadu člověk dívá pouze jako na automobil, mnoho věcí nedává smysl. Je příliš složitá, příliš specializovaná a příliš drahá. Když se na ni dívá pouze jako na loď, platí totéž. Aquada začne dávat smysl až ve chvíli, kdy přijmeme její zdánlivě absurdní myšlenku, že mezi automobilem a lodí nemusí existovat pevná hranice.

Aquada možná nepřinesla revoluci, která by změnila každodenní život milionů lidí. Přinesla však něco jiného. Ukázala, že automobil nemusí být navždy svázán s jedním prostředím a že hranice mezi automobilem a lodí může být jen technickým problémem.

Stačilo přijet k vodě, aktivovat systém a během několika sekund se před řidičem otevřel úplně nový svět.

Seznam použitých zdrojů:

1. AUTOWEEK. First Drive: Gibbs Aquada: „Wheels Up“ Takes On A Whole New Meaning [online]. 16. 5. 2004 [cit. 2026-09-25]. Dostupné z: https://www.autoweek.com/news/a2087341/first-drive-gibbs-aquada-wheels-takes-whole-new-meaning/

2. GIBBS AMPHIBIANS. Aquada [online]. [cit. 2026-09-25]. Dostupné z: https://gibbsamphibians.com/platform/aquada/

3. GIBBS AMPHIBIANS. HSA Technology [online]. [cit. 2026-09-25]. Dostupné z: https://gibbsamphibians.com/technology/

4. RENDALL, Julian. First Drive: Gibbs Aquada: „Wheels Up“ Takes On A Whole New Meaning. AutoWeek [online]. 16. 5. 2004 [cit. 2026-09-25]. Dostupné z: https://www.autoweek.com/news/a2087341/first-drive-gibbs-aquada-wheels-takes-whole-new-meaning/

5. SMITH, Giles. Just add water. The Guardian [online]. 10. 8. 2004 [cit. 2026-09-25]. Dostupné z: https://www.theguardian.com/lifeandstyle/2004/aug/10/motoring

6. TOP GEAR. From the archives: crashing the Monaco GP in the Gibbs Aquada [online]. [cit. 2026-09-25]. Dostupné z: https://www.topgear.com/car-news/big-reads/archives-crashing-monaco-gp-gibbs-aquada