Článek
Je 30. dubna 1986. Na severní Moravě drobně prší. Déšť smáčí louky na Opavsku, v Jeseníkách se drží mlha, v Beskydech se chystají prvomájové průvody. Děti běhají venku, lidé větrají byty po dlouhé zimě, krávy se poprvé pasou na čerstvé trávě.
Nikdo nevidí to podstatné.
Ve výšce několika kilometrů nad Evropou se pohybuje radioaktivní oblak. Vznikl čtyři dny předtím po explozi čtvrtého reaktoru typu RBMK-1000 v Černobylu. Do atmosféry uniklo velké množství radionuklidů – jód-131, cesium-137, cesium-134, stroncium-90 i stopová množství plutonia.
V okolí elektrárny dosahoval dávkový příkon stovek mikrosievertů za hodinu. Mikrosievert je jednotka, která vyjadřuje biologický účinek záření na lidské tělo. Běžné přírodní radiační pozadí v Československu činilo přibližně 0,1 mikrosievertu za hodinu. Rozdíl byl tedy zhruba tisícinásobný.
Pro představu o účincích: pokud člověk během krátké doby obdrží jednorázovou dávku kolem 1 000 milisievertů (1 sievert), může se rozvinout lehká až střední forma akutní nemoci z ozáření. Dávky nad 4 000–5 000 milisievertů během krátkého času jsou bez intenzivní léčby často smrtelné.
Jak silně zasáhl Černobyl Československo?
Radioaktivní spad dorazil nad území Československa mezi 28. dubnem a 2. květnem 1986. Rozhodující roli sehrál déšť. Tam, kde pršelo, docházelo k takzvanému mokrému spadu – radionuklidy se „vymývaly“ z atmosféry a ukládaly do půdy a vegetace.
Většina území zaznamenala depozici cesia-137 mezi přibližně 0,5 až 5 kBq/m². V nejvíce zasažených místech severní Moravy – například na Opavsku či v Beskydech – byly lokálně naměřeny hodnoty kolem 20 až 40 kBq/m².
Becquerel vyjadřuje počet radioaktivních přeměn za sekundu. Pro zdraví je však důležitější výsledná dávka v sievertech. I v těchto nejvíce zasažených lokalitách šlo o úrovně, které zvýšily roční dávku obyvatel o jednotky milisievertů, nikoli o desítky či stovky.
Pro srovnání: v nejvíce zasažených oblastech severní Ukrajiny a jižního Běloruska byly depozice o dva až tři řády vyšší.
Kolik radiace dostali obyvatelé
Průměrná dodatečná dávka v prvním roce po havárii se v Československu odhaduje přibližně na 1 až 4 milisievertů.
Běžný člověk přitom každoročně obdrží z přírodních zdrojů – z kosmického záření, hornin a radonu – asi 2 až 3 milisievertů. Černobyl tedy většině lidí „přidal“ zhruba jeden rok přirozeného ozáření navíc.
Pro lepší orientaci:
– rentgen plic znamená asi 0,1 milisievertu
– CT břicha přibližně 5 až 10 milisievertů
– let z Prahy do New Yorku asi 0,05 milisievertu
Jednorázová dávka 10 milisievertů je považována za zvýšenou, ale nevede k akutním zdravotním účinkům. Úroveň kolem 100 milisievertů při jednorázovém ozáření je hranice, kde se statisticky prokazuje zvýšené riziko nádorových onemocnění. Běžná populace v Československu se těmto hodnotám ani nepřiblížila.
Mapa radiace po havárii v Černobylu z příručky CIA. Zdroj: CIA Factbook, Wikimedia Commons, CC BY-SA 2.5
Děti, mléko a jód-131
Nejcitlivější skupinou byly děti. Jód-131 se hromadí ve štítné žláze, která je u dětí aktivnější než u dospělých.
V prvních květnových dnech 1986 byly v některých oblastech Československa naměřeny koncentrace jódu-131 v mléce mezi stovkami až 1 000–2 000 Bq/l.
To samo o sobě však neznamená vysokou dávku. Důležité je, kolik mléka dítě vypilo, po jak dlouhou dobu a jak rychle se radionuklid rozpadal.
Při modelových výpočtech vycházejí u československých dětí dávky na štítnou žlázu typicky v řádu jednotek až nižších desítek miligray.
Miligray je tisícina gray – jednotky fyzikální dávky. Zvýšené riziko rakoviny štítné žlázy bylo po Černobylu prokazatelně spojeno s dávkami nad přibližně 100 miligray. Československé hodnoty byly zpravidla výrazně nižší.
Na severní Ukrajině a v Bělorusku však některé děti obdržely stovky miligray, výjimečně i více než 1 gray.
Houby a lesy: dlouhý stín cesia
Cesium-137 má poločas rozpadu přibližně 30 let. V lesních ekosystémech dlouhodobě koluje.
V 90. letech byly v některých druzích hub na severní Moravě, na Šumavě či v Krušných horách naměřeny hodnoty přes 1 000 až 2 000 Bq/kg.
Současný evropský limit pro cesium v potravinách činí 600 Bq/kg. Přesto i při konzumaci několika kilogramů takových hub ročně by celková dávka obvykle nepřesáhla řádově desetiny milisievertu ročně – tedy méně než jedno CT vyšetření.
Vedle cesia bylo přítomno i stroncium-90, které se ukládá do kostí, a stopová množství plutonia. Jejich příspěvek k celkové dávce obyvatel Československa byl však nízký ve srovnání s jódem-131 a cesiem-137 .
Kolik zůstává dnes
Cesium-137 se rozpadá pomalu. V roce 2016 zůstala přibližně polovina původní aktivity z roku 1986, dnes zhruba třetina. Kolem roku 2046 to bude asi čtvrtina.
Zbytky černobylského spadu jsou stále měřitelné, zejména v lesních půdách. Pro běžnou populaci však nepředstavují významné zdravotní riziko.
Paradoxně větší radiační zátěž dnes v některých českých domech představuje radon pronikající z podloží. V oblastech s vysokým výskytem radonu může roční efektivní dávka přesahovat 10 milisievertů, tedy více než činil průměrný černobylský příspěvek.
Československá zkušenost: mezi fyzikou a důvěrou
Z hlediska radiobiologie byly dávky v Československu relativně nízké. Nepřiblížily se úrovním, které by způsobily akutní zdravotní následky nebo dramatické nárůsty nemocnosti.
Z hlediska společenského však šlo o zlomový okamžik. Lidé si pamatují déšť, který měl být obyčejný, i mléko, o němž se začalo mluvit pozdě.
Černobyl nad Československem nebyl zdravotní katastrofou v přímém smyslu. Byl však momentem, kdy se ukázalo, že i relativně nízké dávky mohou mít silný společenský dopad. Protože radiace není vidět. A nedůvěra, na rozdíl od jódu-131, poločas rozpadu nemá.
Seznam použité literatury:
1. WORLD HEALTH ORGANIZATION. Radiation: The Chernobyl accident [online]. WHO, 2006 [cit. 2026-02-14]. Dostupné z: https://www.who.int/news-room/questions-and-answers/item/radiation-the-chernobyl-accident
2. OECD NUCLEAR ENERGY AGENCY. Chernobyl: Chapter IV – Dose estimates [online]. OECD-NEA [cit. 2026-02-14]. Dostupné z: https://www.oecd-nea.org/jcms/pl_28312/chernobyl-chapter-iv-dose-estimates
3. STÁTNÍ ÚŘAD PRO JADERNOU BEZPEČNOST. Černobyl – krize věrohodnosti [online]. SÚJB [cit. 2026-02-14]. Dostupné z: https://sujb.gov.cz/fileadmin/sujb/docs/cernobyl/Cernobyl_krize_verohodnosti.pdf
4. STÁTNÍ ÚSTAV RADIAČNÍ OCHRANY. Zpráva o radiační situaci na území ČSSR po havárii jaderné elektrárny Černobyl [online]. SÚRO, 1987 [cit. 2026-02-14]. Dostupné z: https://www.suro.cz/files/2021-03/zprava_1987.pdf
5. ROSINA, Jozef et al. Czech Republic 20 years after Chernobyl accident [online]. Radiation Protection Dosimetry, 2008 [cit. 2026-02-14]. Dostupné z: https://academic.oup.com/rpd/article/130/4/452/1620626
