Článek
Las Vegas v polovině dvacátého století. Město, které nikdy nespí, ozařované blikajícími nápisy, kde jazzový zpěvák v saku ze žraločí kůže zpívá poslední píseň před rozedněním. Ještě než se obloha úplně rozední, zazní ostrý třesk, ne z pistole – ale z jiného světa. Země se na okamžik zachvěje, obzor zalije bílý záblesk a z pouště se zvedne obrovský hřib radioaktivního prachu. V dálce hotelové pokoje vibrují výbuchem. A přesto si v jednom z nich dívka v krajkových plavkách roztírá rtěnku. Za chvíli vystoupí na pódium jako jedna z „Nevěst atomového věku“.
V padesátých letech se Spojené státy nacházely ve stínu bipolárního světa. Studená válka nabrala nový rozměr – nukleární. Sovětský svaz otestoval první atomovou bombu v roce 1949, čímž Američanům uštědřil šok. Odpovědí byl urychlený vývoj stále silnějších bomb – a série testů přímo na americké půdě. Nevadská testovací oblast, jen 105 kilometrů od Las Vegas, se stala laboratoří budoucnosti i jevištěm pro veřejnost. Od roku 1951 do roku 1962 zde USA odpálily přes 100 jaderných bomb v atmosféře.
Testy byly veřejné – armáda i vláda se rozhodly je proměnit v manifest technologického optimismu. A tak se výbuchy staly atrakcí: hotely nabízely „atomic cocktails“, hostesky rozdávaly sluneční brýle proti záblesku a každý výbuch se oznamoval v novinách. Las Vegas bylo najednou nejen městem hazardu, ale i městem atomu. Tehdejší marketing doslova živil myšlenku, že jaderná síla je nejen bezpečná, ale i sexy.
Právě v tomto kontextu vznikla soutěž Miss Atomic Bomb – jakási groteskní fúze krásy a destrukce. Vítězky pózovaly na střechách hotelů s falešnými hřiby z bavlny na hlavách, symbolizujícími výbuchy, které se v té chvíli reálně odehrávaly nedaleko. Mnohé byly jen osmnáctileté dívky – manekýny, hostesky, začínající herečky. Netušily, že pózují v prostoru, kde se radioaktivní spad dostává s větrem až k nim. Byly ztělesněním propagandistické vize – krásné, zářící, oddané.
Propaganda šla dál: armáda si najímala fotografy, aby inscenovali snímky krásných dívek se zářícím atomovým hřibem v pozadí. Některé snímky obletěly svět a staly se ikonami amerického optimistického pohledu na atomový věk. Ale za úsměvy se skrývala realita, kterou nikdo nesdílel.
Po letech se objevily záznamy, které ukazují, že tyto ženy nebyly jen náhodnými figurkami. Interní dokumenty americké Komise pro atomovou energii (AEC) odtajněné v roce 2023 ukazují, že některé z nich byly vybrány cíleně. Komise hledala „fotogenické typy“ odpovídající představě moderní ženy – krásné, poslušné, hrdé. Sloužily jako nástroje pro „zlidštění“ hrozivé reality atomové moci.
Tragédie přišla později. Mnoho žen, které se těchto akcí účastnily, onemocnělo. Rakovina štítné žlázy, vaječníků, leukémie – nemoci, jejichž původ byl roky zamlčován. Jedna z nich, bývalá soutěžící jménem Paula Harris, ve svém pozdním rozhovoru řekla: „Všichni jsme tehdy věřili, že záříme, protože jsme krásné. Nikdo nám neřekl, že záříme, protože jsme nasákly radiací.“
Další desítky žen mlčely. Styděly se. A některé jejich děti se narodily s vadami, které věda tehdy nedokázala vysvětlit. Teprve v devadesátých letech přišel zákon Radiation Exposure Compensation Act, jenž poskytl určité odškodnění „downwinderům“ – obyvatelům zasaženým radioaktivním spadem. Ale ženy, které stály na pódiích, se v tomto seznamu často neobjevily. Jejich jména zůstala zapomenuta. Jako by jejich úloha byla čistě dekorativní – a po použití jednoduše odložena.
Paradox doby spočívá v tom, že právě tyto ženy, zosobnění krásy a naděje, nesly na svých tělech i duších těžké následky nejničivější síly lidstva. Jejich příběhy dnes znovu vycházejí na světlo. Ne jako sentimentální vzpomínka na šedesát let starou éru, ale jako memento, že propaganda dokáže zahalit i smrt do tylového závoje.
Dnes můžeme jejich úsměvy vidět na zažloutlých plakátech, jejich těla však byla zasažena dávno předtím, než se staly ikonami. Byly to nevěsty atomového věku – ženy, které se nikdy dobrovolně nezasnoubily s radioaktivním dědictvím. A přesto byly do tohoto manželství vtaženy, bez možnosti odmítnout. Nevěsty, které o svatební noci nečekal polibek, ale záblesk a ticho.
Seznam použitých zdrojů:
KANE, K.E. Atom Bombs and Beauty Queens: Female Sexuality and the Iconography of Destruction [online]. 2019 [cit. 2025-05-30]. Dostupné z: https://wearethemutants.com/2019/01/07/atom-bombs-and-beauty-queens-female-sexuality-and-the-iconography-of-destruction/
LAS VEGAS SUN. Downwinders swap nuke horror stories [online]. 1996-04-04 [cit. 2025-05-30]. Dostupné z: https://lasvegassun.com/news/1996/apr/04/downwinders-swap-nuke-horror-stories/
PBS. Las Vegas: An Unconventional History – The Atomic Age [online]. [cit. 2025-05-30]. Dostupné z: https://www.pbs.org/wgbh/americanexperience/features/lasvegas-atomic-age/
