Článek
Jste v džungli Vietnamu. Pot vám stéká po zádech, vzduch je těžký jako olovo a v uších vám píská od nekončícího rachotu střelby. Stojíte po kolena v blátě, ruce se vám třesou – ne jen zimou, ale strachem. Kolem vás se mihne stín. Měli jste vystřelit? Nebo to byl vlastní muž? Přes vaši hlavu proletí kulka. Někdo zakřičí. Nerozumíte rozkazu. Zmatek, krev, výbuch. Někdo vás popadne za rameno, křičí vám do obličeje, ale vy nedokážete pochopit, co říká. Ztrácíte kontrolu. Nedokážete se rozhodnout. A pak je ticho.
Tohle není úvod z hollywoodského filmu. Tohle byla realita pro Jamese, Devina, Maria, Lestera a tisíce dalších. Mladých mužů, kteří nikdy neměli být posláni do války. Mužů s IQ pod 80, s diagnostikovanou mentální retardací, s potížemi ve čtení, počítání a základním rozhodování. Mužů, kteří byli obětováni v rámci programu s nevinně znějícím názvem: Project 100,000.
Program spustil ministr obrany Robert McNamara v roce 1966. Oficiálně mělo jít o sociální projekt – pomoc mladým mužům z chudých, převážně černošských a venkovských komunit. Měli díky armádě dostat šanci na nový život. Ve skutečnosti šlo o zoufalý pokus nahradit rekruty, kteří se začali válce ve Vietnamu vyhýbat.
Do armády tak najednou proudili muži, kteří by za normálních okolností byli automaticky vyřazeni. Neměli šanci obstát. Neměli šanci přežít.
Například Devin, chlapec z Alabamy, nedokázal přečíst svůj vlastní odvodový rozkaz. Vojenský náborář mu prstem ukázal, kam má podepsat. O šest měsíců později ho jeho matka pohřbívala s vlajkou na rakvi a medailí za chrabrost – tu dostal za to, že držel pozici, nerozuměl totiž, že rozkaz zněl ustoupit.
McNamarovi hlupáci
Přezdívka „McNamara’s Morons“ začala kolovat mezi běžnými vojáky velmi rychle. Na rozdíl od původního záměru – rychlého výcviku a integrace – se totiž ukázalo, že tito mladíci představují riziko pro sebe i ostatní. Nechápali řetězec velení. Nedokázali rozlišit přátelské a nepřátelské síly. Občas vystřelili v nesprávný čas. Občas nestiskli spoušť vůbec.
Mario, původem z Bronxu, popsal situaci ve svém oddílu následovně:
„Jeden z těch kluků, co s námi šel, nedokázal nasadit bajonet. Jiný se celou noc točil v kruhu a bál se světlušek. My jsme se smáli. Do té doby, než jsme zjistili, že vážně nechápe, kde je. A pak ho odstřelovač sejmul přímo před námi.“
Jejich úmrtnost byla až dvakrát vyšší než u ostatních jednotek. Byli vděční, horliví – ale zcela nepřipravení. Vojáci z nich byli nebezpečně slabí, ale jako čísla v hlášeních perfektně fungovali.
Ti, kteří přežili, přišli domů jiní. Zneuctění. Ignorovaní. Často zůstali negramotní, bez práce, bez zdravotní péče. Lester se po návratu pokusil pracovat jako noční hlídač v supermarketu. Po několika týdnech byl propuštěn – zaměstnavatel uvedl, že „nechápe základní pokyny“. Lester se zastřelil ve 28 letech.
Mnozí upadli do závislostí, jiní skončili na ulici. Armáda, která je předtím „zachránila před osudem na okraji společnosti“, se od nich odvrátila. Žádné slavnostní přivítání. Žádné pochopení. Žádné odpovědi.
Mlčení kolem programu, který nikdy neměl existovat
Dnes, více než půl století od skončení projektu, se o něm stále mluví málo. Neučí se o něm na školách, málokdo ho zná. A přece byl tento program důsledkem politického cynismu – experimentem, ve kterém lidské životy sloužily jen k tomu, aby se vyplnila excelová tabulka.
Robert McNamara, architekt programu, se za něj nikdy veřejně neomluvil. V memoárech se zmínil o „určité míře kontroverze“, ale skutečná odpovědnost nikdy nepřišla. Mrtví mlčí. A živí – ti, co ještě žijí – se topí v tichu, které je horší než střelba.
A co kdyby to byl váš syn?
Tato otázka by měla znít vždy, když někdo v kanceláři rozhodne, že čísla jsou důležitější než životy. Že válka omlouvá výjimky, manipulace, švindly a lži. Project 100,000 nám připomíná, že i demokratické vlády mohou obětovat ty nejslabší – s úsměvem a razítkem.
Pamatujme na to. Protože další takový projekt může začít znovu. A nemusí mít číslo. Může mít jméno.
Seznam použitých zdrojů:
1. Davis, Matt. Project 100,000: The Vietnam War's cruel experiment on American soldiers. Big Think. 14. listopadu 2018. Dostupné z: https://bigthink.com/the-present/story-behind-mcnamaras-morons/
2. Task & Purpose. Project 100,000: The Pentagon drafted mentally disabled men for Vietnam. Dostupné z: https://taskandpurpose.com/history/project-100000-vietnam/
3. BlackPast.org. Project 100,000 (1966-1971). Dostupné z: https://www.blackpast.org/global-african-history/project-100-000-1966-1971/
4. War History Online. Project 100,000: The Controversial Recruiting Program of the Vietnam War. Dostupné z: https://www.warhistoryonline.com/instant-articles/project-100000.html
