Článek
Hladina jezera Cold River se toho rána 2. července 1913 leskla jako zrcadlo. Borovicové lesy šuměly lehkým větrem, slunce ještě nepálilo, spíše se opatrně vyklánělo přes hřebeny Adirondackého pohoří. A tehdy se mezi stromy objevil muž - bosý, nahý, připomínal spíš někoho z dávno zaniklého kmene než Američana z počátku 20. století. Joseph Knowles stál chvíli na místě, pak jen krátce kývl směrem k novinářům, kteří mlčky pozorovali jeho postavu a obrátil se k lesu. Bez oblečení. Bez jídla. Bez nástrojů. Bez jediného dotyku civilizace. A prostě zmizel.
V ten moment začalo šílenství, jaké tehdejší Amerika neznala. V době, kdy metropole hučely parou, ulice se plnily automobily a lidé trávili dny v továrnách či kancelářích, působilo Knowlesovo rozhodnutí jako výbuch. Noviny psaly o muži, který se vrací „k životu pračlověka“ a čtenáři hltali každý nový detail. Byl to příběh vyprávěný v reálném čase, sledovaný ve stovkách tisíc domácností, komentovaný na nádražích, v salónech i v učitelských kabinetech. Joseph Knowles se stal hlavním aktérem něčeho, co tehdy ještě nemělo jméno – reality show.
Amerika posedlá přežitím
The Boston Post okamžitě spustil sérii reportáží. Zveřejňoval Knowlesovy vzkazy psané uhlíkem na kůru, připevněné na stromy nebo předané lovci, kteří tvrdili, že zahlédli nahého muže, jak se pohybuje lesem jako zvíře. Příběhy, které noviny otiskovaly, měly sílu mýtu.
Podle článků se Knowles naučil rozdělávat oheň třením dřeva, lovit ryby holýma rukama, spát v přístřešku spleteném z větví a vyrábět obuv z jelení kůže. Čtenáři tomu věřili. Toužili tomu věřit.
A brzy začaly přicházet i příhody, které vypadaly jako scénář dobrodružného románu.
Příhody z lesa, které Amerika milovala
Noční návštěva medvěda
Jedna z nejčtenějších epizod popisovala noc, kdy se Knowles probudil v úplné tmě a slyšel praskání větví. Podle jeho vzkazu šlo o černého medvěda, kterého přilákala vůně usušených ryb.
„Stál jsem jen pár stop od něj,“ psal. „Byl jsem nahý, bez zbraně. Jediné, co jsem měl, byl oheň. Zvedl jsem hořící větev a křičel. Medvěd se nakonec stáhl. Kdyby se rozhodl zaútočit, byl bych mrtvý.“
Čtenáři byli v extázi. Noviny prodávaly rekordní náklady.
Lov lososa holýma rukama
Velkou pozornost si získal i jeho popis lovu ryb:
„Stál jsem po pás v ledové vodě. Snažil jsem se stát nehybně jako kámen. Když se losos přiblížil, trhl jsem rukama. Nechytil jsem ho. Až na šestý pokus.“
Ilustrace lovícího, nahého „původního muže“ zdobily titulní strany.
Dny bez ohně
Jedna z nejtragičtějších historek popisovala chvíli, kdy mu vyhasl oheň a tři dny se jej marně pokoušel znovu rozdělat. V novinách líčil, jak v noci seděl zabalený jen do mechu, třásl se zimou a čekal na první sluneční paprsky, které mu dají další naději.
„Když jsem konečně viděl kouř, brečel jsem,“ psal.
„Jeleň, kterého jsem nedokázal zabít“
Velkou popularitu měl i jeho příběh o setkání s jelenem:
„Pozoroval jsem ho na vzdálenost několika kroků. Měl jsem v ruce kámen, ale nedokázal jsem hodit. Byl příliš krásný a já příliš hladový. Nakonec utekl.“
Čtenáře to dojalo. Knowles nebyl jen muž, který dokázal přežít – byl to člověk, který si zachoval svědomí v prostředí, kde rozhodoval instinkt.
Návrat z lesa
Když se Knowles po dvou měsících objevil, byl zarostlý, vyhublý, klopýtal a vypadal jako někdo, kdo prošel peklem. Na bostonském nádraží na něj čekaly desetitisíce lidí, kteří zaplnili střechy, lampy i vagóny. Dav jásal jako při příjezdu prezidenta.
Vyprávěl o přežití, samotě, hladu a temných nocích bez ohně. Jeho přednášky praskaly ve švech. Vydal knihy. Stal se celebritou.
V tu chvíli se snad poprvé naplno ukázalo, jakou moc mají média nad představivostí davu.
Když se legenda začne trhat
Krátce po jeho návratu otiskly konkurenční noviny The Boston American sérii článků, podle nichž Knowles svůj pobyt částečně fingoval. Tvrdily, že některé dny trávil v lovecké chatě, měl přístup k jídlu a nebyl nikdy úplně izolovaný.
Začala mediální válka, která připomínala dnešní internetové bouře. Jedni jej hájili, druzí se mu vysmívali.
Knowles se stal symbolem něčeho nového: hranice mezi realitou a fikcí se rozplývala přímo před očima veřejnosti.
Dědictví muže, který se svlékl pro národ
Joseph Knowles nakonec zmizel z veřejného zájmu stejně rychle, jako se tam dostal. Ještě několik desetiletí žil v Kalifornii, kde maloval obrazy a občas vyprávěl historky těm, kteří ho poznali. Jeho sláva však dávno vyprchala.
Zanechal po sobě ale něco pozoruhodného: experiment, který předběhl dobu. První veřejně sledovaný „survival“, kde se skutečnost mísila s inscenací a publikum zbožňovalo obojí.
Příběh Josepha Knowlese začal jednoduchým krokem bosých nohou do lesa. A zrodil fenomén, který dnes zaplňuje televizní programy, sociální sítě i naše touhy po dobrodružství. V roce 1913 Amerika poprvé pochopila, že nejde o to, co je pravda – ale o to, co je zajímavé.
Seznam použité literatury:
1. The 1913 ‚Nature Man‘ Whose Survivalist Stunts Were Not What They Seemed [online]. Atlas Obscura, 2016 [cit. 2025-11-24]. Dostupné z: https://www.atlasobscura.com/articles/the-1913-nature-man-whose-survivalist-stunts-were-not-what-they-seemed
2. Exploration Hoaxes: „Nature Man“ [online]. Explorersweb, 8 January 2021 [cit. 2025-11-24]. Dostupné z: https://explorersweb.com/exploration-hoaxes-nature-man/
3. Early frontier woodsman denounced as phony [online]. The Spokesman-Review, 26 March 2008 [cit. 2025-11-24]. Dostupné z: https://www.spokesman.com/stories/2008/mar/26/early-frontier-woodsman-denounced-as-phony/
4. Joseph Knowles (1869-1942) biography [online]. HistoryLink.org [cit. 2025-11-24]. Dostupné z: https://historylink.org/File/23224
5. Maine: Real and sham natural history [online]. Sun Journal, 6 April 2016 [cit. 2025-11-24]. Dostupné z: https://www.sunjournal.com/2016/04/06/maine-real-sham-natural-history/
