Článek
Byl čtvrtek 6. července 1944 a Hartford, hlavní město Connecticutu, se dusil ve vlhkém letním vedru. V ulicích to ale nikomu nevadilo. Do města přijel nejslavnější cirkus světa – Ringling Bros. and Barnum & Bailey. Zástupy lidí proudily k obrovskému stanovišti na okraji města. Otcové v bílých košilích, ženy ve světlých šatech, děti s balónky, cukrovou vatou a očima rozzářenýma očekáváním.
Na tribunách pod pruhovaným stanem, který se tyčil jako barevná katedrála smíchu, se tísnilo více než sedm tisíc diváků. Pódium zaplnila dechová kapela, hrála pochodové skladby, které měly rozechvět každé srdce. Klauni rozhazovali smích , provazochodci se chystali k prvnímu vystoupení a sloni v blyštivých postrojích kráčeli jako králové cizího světa.
Děti mávaly rodičům, šplhaly po lavicích a natahovaly ruce k akrobatům. „Byl to nejšťastnější okamžik mého dětství,“ vzpomínal později jeden z přeživších. „Cítil jsem, že jsme v jiném světě – v říši smíchu a zázraků.“
Nikdo netušil, že smích se za pár minut změní v křik, hudba zmlkne a stan se stane ohnivým hrobem.
Oheň, který pohltil vše
Krátce po třetí hodině odpolední si lidé všimli malého ohně na plátně v rohu stanu. „Nejdřív jsem myslela, že to patří k programu,“ vypověděla později svědkyně, která seděla poblíž. Ale plameny rostly rychleji než si kdokoli dokázal představit .
Stan byl totiž impregnován směsí parafínu a benzínu, aby odolával dešti. Tato impregnace se však ukázala jako smrtící past – místo ochrany působila jako dokonalá hořlavina. „Najednou se střecha změnila v ohnivou oblohu,“ popsal jiný přeživší. „Klauni přestali žertovat a začali křičet: Utíkejte!“
Diváci se snažili dostat k východům, ale mnohé byly zamčené či nedostatečně široké. Tisíce lidí se tlačily, padaly přes sebe, křičely. Matky objímaly své děti, otcové zoufale hledali cestu ven. Někteří muži rozřezávali noži plátno, aby prorazili únikovou cestu. „Pamatuju si, jak muž vedle mě prořízl díru a vystrčil ven své dítě,“ vzpomínala žena, která se zachránila.
Někteří lidé se rozhodli proběhnout přímo pod plameny. Mnoho jich vyvázlo pouze s těžkými popáleninami – jiní však neproběhli. Další se pokusili vyšplhat po lanech k vrcholu stanu, ale plameny je dohnaly a pohltily.
„Ten křik už nikdy nedostanu z hlavy,“ řekl jeden z hasičů, kteří dorazili k místu neštěstí. „Byl to křik stovek hlasů, které věděly, že nemají kam utéct.“
Deset minut, které změnily Hartford
Katastrofa netrvala ani čtvrt hodiny. Stan se zhroutil jako ohnivá hora a pohřbil lidí pod sebou. Když oheň dohořel, na zemi leželo více než 160 mrtvých, přes 700 dalších utrpělo těžká zranění – popáleniny, zlomeniny, rozdrcené kosti.
Celé město se proměnilo v improvizovanou nemocnici. Kostely, školy i radnice se zaplnily raněnými. Lékaři a dobrovolníci pracovali celé noci.
„Nikdy nezapomenu na ten pach,“ řekla později jedna z přeživších dívek. „Byl to zápach hořícího plátna a spálené kůže.“
Dívka číslo 1565
Mezi mrtvými leželo tělo drobné holčičky se světlými vlásky. Neměla u sebe žádné doklady, nikdo ji nepřišel hledat. V márnici dostala číslo 1565. „Vypadala klidně, skoro jako by spala,“ popsal hasič, který ji našel.
Fotografie neznámé dívky zaplavily noviny po celé Americe. Lidé tvrdili, že jí poznávají, přicházeli s domnělými jmény, hlásili se k příbuznosti – pokaždé marně. „Vypadá jako moje sousedka, jako moje neteř, jako holčička, kterou jsem viděl včera v obchodě,“ psali lidé redakcím novin. Ale žádná stopa nevedla k pravému jménu.
Dívka se stala symbolem celé tragédie. „Little Miss 1565“ – nevinnost ztracená v chaosu, tvář katastrofy, která neměla jméno.
Na hřbitově v Hartfordu má dodnes svůj náhrobek s prostým nápisem: „Neznámé dítě“. Místní lidé na něj kladou květiny a hračky – panenky, medvídky, mašle. Každý rok je její hrob symbolem všech dětí, které zemřely ten den.
Hledání viníků
Vyšetřování ukázalo, že cirkus porušil bezpečnostní předpisy. Stan byl napuštěn hořlavinou, chyběly hasicí přístroje, nouzové východy nebyly dostatečně označené. Několik představitelů cirkusu bylo obviněno z nedbalosti a uvězněno. Ringling Bros. museli vyplatit miliony dolarů odškodného.
Dodnes není jasné, zda byl požár nešťastnou náhodou, nebo šlo o úmyslný čin. Někteří svědci tvrdili, že viděli podezřelého muže odcházet zpod stanu krátce před požárem. Jisté je ale jedno: radost se během deseti minut změnila v peklo.
Dědictví tragédie
Hartfordská tragédie přiměla Spojené státy přijmout přísnější bezpečnostní pravidla. Všechny cirkusové stany musely být od té doby nehořlavé, vybavené hasicími přístroji a širokými, dobře značenými východy.
Ale žádný zákon nemohl vrátit jméno ani život dívce číslo 1565.
Dítě, které nikdy nezestárlo
„Pro nás se stala tváří celé tragédie,“ řekla obyvatelka Hartfordu při pietě padesát let po katastrofě. „Byla připomínkou toho, že za čísly obětí jsou skutečné životy.“
Fotografie drobné blondýnky dnes visí v muzeích a památnících. Její oči, které se už nikdy nezasmály, se staly varováním pro další generace.
Hartford však nezapomíná. Každý rok se lidé scházejí u jejího hrobu. Mohla být kdokoliv – dcera, sestra, kamarádka. Ale zůstala jen jako „Little Miss 1565“, dítě, které se stalo symbolem jedné z nejtemnějších amerických katastrof 20. století.
Autor: NPC
Seznam použitých zdrojů:
1. How a Deadly Circus Fire on the ‚Day the Clowns Cried‘ Traumatized a Community—and Led to Lasting Safety Reforms, Smithsonian Magazine [online], 3. 7. 2025 [cit. 17. 9. 2025]. Dostupné z: https://www.smithsonianmag.com/history/how-a-deadly-circus-fire-on-the-day-the-clowns-cried-traumatized-a-community-and-led-to-lasting-safety-reforms-180986888/
2. The Hartford Circus Fire | a CTHumanities Project [online], [cit. 17. 9. 2025]. Dostupné z: https://connecticuthistory.org/the-hartford-circus-fire/
3. The Deadliest Fires in U.S. History: The Hartford Circus Fire (blog), QRFS.com [online], 12. 11. 2019 [cit. 17. 9. 2025]. Dostupné z: https://blog.qrfs.com/294-the-deadliest-fires-in-u-s-history-lessons-learned-from-the-hartford-circus-fire/
