Článek
Když se 4. června 1855 objevila malá loď Vesta v zálivu Virgin Bay, nikdo z posádky netušil, že právě vstupuje do dějin Střední Ameriky. Pobřeží halil ranní opar, vzduch byl těžký a vlhký, jako by se v něm vznášela předzvěst bouře.
Na palubě stálo 112 mužů. Mladíci, kteří prchali před zákonem. Bývalí důstojníci, kteří hledali slávu, kterou jim jejich vlastní země neposkytla. Hazardéři. Idealisté. A také chlapi, kteří prostě neměli co ztratit. Všichni sledovali jediného muže: malého, téměř nenápadného vůdce se světlýma očima, které působily, jako by hleděly skrz mlhu dál než ostatní.
William Walker.
Jeden z mužů si později poznamenal do deníku:
„Vypadal jako učitel, ne jako dobyvatel. Ale když mluvil, bylo těžké mu nevěřit.“
Doba, která rodila dobyvatele
V 50. letech 19. století žila Amerika vírou, že má „osudové právo“ šířit svou moc a kulturu.
V atmosféře nekonečné expanze se rodili filibustři – soukromí dobrodruzi, kteří chtěli dobývat cizí země, zakládat mikrostáty a psát dějiny bez souhlasu vlád. Někteří byli idealisté, jiní bandité.
A nikdo nebyl větší filibustr než William Walker.
Nejprve zkusil štěstí v Mexiku. Roku 1853 se pokusil dobýt oblast Baja California a Sonoru. S pouhými 56 muži vyhlásil vlastní republiku a prohlásil se jejím prezidentem. Po pouhých 4 měsících musel utéct zpět do USA. Amerika byla pobavena, Mexiko rozzuřené – ale Walker se stal legendou.
Když se do USA vrátil, nebyl to muž, který by se spokojil s prohrou. V jeho očích se zrodil nový plán.
Nikaragua v chaosu: Ideální příležitost
Roku 1854 roztrhla Nikaraguu občanská válka. Konzervativci ovládali Granadu, liberálové León. Země se hroutila.
Liberálové hledali spojence. A Walker hledal zemi.
Když přišel s nabídkou žoldnéřské jednotky „pro ochranu obchodních zájmů“, přivítali ho. Byli příliš zoufalí, aby přemýšleli nad tím, proč Američan s vlastní armádou opravdu přijíždí.
Přistání u Virgin Bay: Začátek legendy
Když Walker vyskočil z člunu na pobřeží Nikaraguy, měl s sebou sotva 112 mužů, několik beden munice, pár lehkých kanónů a víru, že mu osud přeje.
„Pane Walkere,“ zeptal se jeden z jeho poručíků, „co uděláme, když nás čeká dvojnásobná přesila?“
Walker se usmál:
„Dvojnásobná přesila není problém. Jen cílový stav.“
William Walker
Bitva u La Virgen: Když 112 mužů porazí armádu
Jen několik dní po vylodění se Walkerovi muži střetli s konzervativní armádou u La Virgen. Místní důstojníci očekávali, že Američané utečou při prvních výstřelech. Ale Walkerova představa byla jiná.
Postavil muže do jediné linie, nechal je nabít a čekal. Když konzervativci zaútočili, přivítala je precizní palba, jakou v Nikaragui do té doby neviděli.
Americký tisk to brzy popsal s údivem. New Orleans Bee roku 1855 napsal:
„Walker vede své muže bez váhání, jako by znal výsledek války předem.“
Po vítězství začal Walker postupovat. A u každého města přibývaly další oddíly, další rekruti a další velitelé, kteří věřili, že tenhle drobný Američan skutečně může změnit dějiny Nikaraguy.
Od žoldnéře k prezidentovi
V říjnu 1855 padla Granada. Walker se stal hrdinou liberálů a noční můrou konzervativců. Ale ve skutečnosti měl na mysli jen jediný cíl: moc.
V červenci 1856 byl zvolen prezidentem Nikaraguy.
Ano – Američan, narozený v Nashvillu, se stal hlavou suverénního státu.
Jeho vláda byla kombinací vizionářské modernizace a tvrdého autoritářství. Zaváděl americké zákony, podporoval podnikání, otevíral obchodní cesty. Ale také znovu legalizoval otroctví – čin, který měl přilákat podporu amerických plantážníků.
Mezitím jeho žoldnéřský sbor narostl až na tisíc mužů, protože se k němu přidávali další filibustři z USA.
Moc však vždy přitahuje i odpor.
Spojené armády Střední Ameriky: Konec amerického snu
Guatemala, Honduras, Salvador a Kostarika pochopily, že Walker je hrozba. Nebyl jen prezidentem Nikaraguy – byl symbolem americké expanze, která mohla spolknout celý region.
Roku 1856 vznikla velká koalice. Walker se ocitl obklíčený. Morální opora slábla, finance mizely, vojáci umírali na choleru a vyčerpání.
A pak přišel čin, který se stal symbolem jeho pádu.
Granada v plamenech
Walkerovi muži vypálili během ústupu Granadu – kdysi nejkrásnější město Střední Ameriky.
Zanechali po sobě jen popel, trosky a nápis:
„Aquí fue Granada“ – „Zde stála Granada.“
Když se zpráva dostala do amerických novin, veřejné mínění se obrátilo. Walker ztrácel i domácí podporu. Filibustr, který měl být hrdinou, se stal symbolem nebezpečné posedlosti.
Opuštěný, ale ne zlomený
V roce 1857 se Walker vzdal americkému námořnictvu, které ho odvezlo zpět do USA. Ale sotva přistál, začal plánovat další výpravu. Selhal? Možná. Ale v jeho hlavě to byla jen další kapitola.
Roku 1860 se pokusil dobýt Honduras. Tam ho však zajali Britové, kteří ho předali honduraským úřadům.
A ty už neměli žádné pochybnosti.
Poslední cesta: Trujillo, 12. září 1860
William Walker byl odsouzen za narušení suverenity státu a odsouzen k smrti.
Na popraviště šel klidně, dokonce vzpřímeně. Nebylo mu ani 37 let. Zastavil se před popravčí četou, jako by chtěl ještě něco říct – možná větu, která mu vydláždí cestu do legendy.
Ale nakonec neřekl skoro nic. Jen:
„Jednejte.“
A pak padla salva.
Muž, který se nikdy nezastavil
William Walker nebyl hrdina, ale nebyl ani obyčejný tyran. Byl produktem své doby – posedlé expanzí, romantikou dobrodružství a megalomanií mužů, kteří věřili, že hranice jsou jen čára, kterou lze snadno překročit.
Z jeho příběhu zbyly trosky měst, stovky mrtvých a legenda. William Walker nám ukazuje, jak hluboko může člověk klesnout, když věří, že je povolán změnit svět – a že mu svět patří.
Seznam použitých zdrojů:
1. Gilder Lehrman Institute of American History. The Filibuster King: The Strange Career of William Walker, the Most Dangerous International Criminal of the Nineteenth Century. [online]. GilderLehrman.org, neuvedeno [cit. 2025-11-23]. Dostupné z: https://www.gilderlehrman.org/history-by-era/jackson-lincoln/essays/filibuster-king-strange-career-william-walker-most-dangerous-i
2. HistoryNet. William Walker: King of the 19th Century Filibusters. [online]. HistoryNet.com, neuvedeno [cit. 2025-11-23]. Dostupné z: https://www.historynet.com/william-walker-king-of-the-19th-century-filibusters/
3. Marty, Kenneth. William Walker and the History of Nicaragua in the Nineteenth Century. [online]. Cambridge University Press, neuvedeno [cit. 2025-11-23]. Dostupné z: https://www.cambridge.org/core/services/aop-cambridge-core/content/view/3E76FEEC62FE00963A05D78CB586D67F/S0023879100032714a.pdf/william-walker-and-the-history-of-nicaragua-in-the-nineteenth-century.pdf
4. Halvorson, Chad Allen. Padre Agustín Vijil and William Walker: Nicaragua, Filibustering, and the National War. [online]. North Dakota State University, neuvedeno [cit. 2025-11-23]. Dostupné z: https://library.ndsu.edu/ir/items/6a907351-5e7f-474f-80ba-cdbdcdb34086
