Vikingové bojující v transu: Tajemství berserkerů

Hafrsfjord, rok 872. Vítr toho rána skučel mezi stany jako zvíře chycené v pasti. Nad bojištěm se rozlévala studená šedá záře – přesně ten druh světla, při kterém se člověk začne ptát, jestli na něj bohové nezapomněli. Vojáci krále Haralda stáli v řadách, štíty pevně sevřené, a přesto se jim ruce třásly. Ne zimou, ale očekáváním. Každý věděl, že za chvíli dorazí ti, jejichž příchod dokázal změnit průběh bitvy dřív, než dopadla první rána.

Z temného okraje lesa se ozvalo dlouhé, pronikavé zavytí. Ne vlčí, ne lidské – něco mezi. A pak se objevili.

Muži v medvědích a vlčích kůžích kráčeli vpřed s pohledy upřenými do prázdna. Na jejich tvářích nebyla ani stopa lidského výrazu, jen napětí a prázdnota. „To jsou oni,“ zašeptal jeden z bojovníků. „Odinovi šílení.“

Berserkerové se zastavili v půlkruhu. Jeden z nich olízl zakrvácený okraj štítu, který před chvílí pokousal a jeho dech zněl jako sípání raněné šelmy. „Vědomí pryč. Jen oheň uvnitř,“ vydechl starý goði, který je doprovázel. Zvedl buben a silně do něj udeřil.

„Hlóðu þeir brynju sína þá er þeir runnu berserksgang,“ zní slavná věta z Ynglinga ságy. „Vzpláli zuřivostí, když se vrhli do berserkerového běsnění.“

Bubny zesílily a berserkerové začali kroužit, vykřikovat, dupat do země tak, že se půda pod jejich kroky chvěla. Někteří se bouchali do hrudi, jiní se šlehali větvemi až do krve. Rituál se stupňoval, až se přerodil v jakýsi zlověstný tanec, ve kterém se muži postupně vytráceli sami ze sebe.

A pak – ticho.

Jen vítr táhl po kopci, jako by se bál přiblížit.

Berserkerové se najednou rozběhli vpřed. Zahodili štíty a mezi zuby jim vyvřelo něco, co připomínalo řev zraněného medvěda. Nešli jako lidé, byli jako bouře, které nic nestojí v cestě.

Jednoho z nich zasáhl šíp do ramene. Nezastavil se. Nezpomalil. Jen zařval zuřivostí a pokračoval v běhu. Málokdo, kdo je viděl na vlastní oči, se dožil chvíle, kdy o tom mohl vyprávět.

A z takových obrazů se zrodila legenda.

Mýtus o muchomůrce červené neobstojí

Moderní kultura si oblíbila představu, že berserkerové dosáhli svého transu pomocí muchomůrky červené. Je to příběh atraktivní, vizuálně působivý a snadno zapamatovatelný. Jenže realita tomu neodpovídá.

Muchomůrka červená sice obsahuje psychoaktivní látky, ty však způsobují třes, dezorientaci, halucinace, nevolnost a ztrátu koordinace. V bitvě by něco takového nebylo výhodou – pravděpodobně by to bojovníka úplně vyřadilo. A co je důležité: žádné severské texty nepopisují, že by byla používána v bojových rituálech.

Pokud by Vikingové skutečně užívali vědomí rozšiřující látky, ságy by to nejspíš zmínily. Jenže mlčí. A mlčení je v tomto případě velmi hlasité.

Toxické obilí: nenápadný spouštěč běsnění

Mnohem pravděpodobnějším vysvětlením je prostředí, které Skandinávii formovalo. Její vlhký a chladný klimatický režim poskytoval ideální podmínky pro parazitické houby napadající obilí. Houba Claviceps purpurea (námel) dokáže způsobit křeče, deliria i prudké psychické změny - přesně to, co je popisováno u berserkerů.

Pokud se v určitém regionu kontaminovalo obilí a dostalo se do stravy bojovníků, mohlo vyvolat prudké záchvaty agresivity a necitlivost vůči bolesti. Kombinace neurotoxických látek a fyzického vyčerpání mohla způsobit, že se bojovník ocitl v jakémsi přirozeném transu, který pozdější generace vnímaly jako nadpřirozený.

Jednoduché jídlo tak mohlo vytvořit jednu z nejděsivějších bojových tradic severu.

Genetická predispozice: když se rodí člověk přizpůsobený válce

Další část mozaiky nabízí genetika. Některé varianty genu MAOA jsou spojovány s impulzivní agresivitou a silnější hormonální reakcí na ohrožení. Neznamená to, že existoval „gen pro berserka“, ale že určité rody mohly mít vyšší pravděpodobnost, že se v nich narodí jedinci reagující na stres extrémně silně.

Když takového člověka vychováte k boji, obklopíte ho rituály a dosadíte do tvrdého prostředí severské společnosti, může se z něj stát bojovník, jehož chování ostatní vnímají jako nelidské.

Síla rituálu: psychologický stroj na trans

Severské prameny zmiňují rituály před bojem: křik, tanec, bubnování, meditaci. Dnešní neurologie takové stavy označuje jako disociativní trans. V tomto stavu se tělo chová jinak: bolest je potlačena, vědomí se zúží, svaly pracují v extrémním režimu.

Rituály nebyly jen symbolické. Byly důležité pro změnu fyziologie bojovníka. A pokud se spojily s toxickými látkami, genetickou predispozicí a psychologickým očekáváním, mohlo jít o smrtonosnou kombinaci.

Člověk, nikoli mýtus

Berserkerové nebyli démoni ani muži omámení jedovatými houbami. Byli to lidé – ale lidé žijící v extrémních podmínkách, biologicky i kulturně formovaní k válce. Jejich pověst přežila proto, že ukazuje temnou pravdu o lidské přirozenosti: hranice mezi klidem a běsněním je tenčí, než si myslíme.

A když ji člověk překročí, ani oheň, ani železo ho nezastaví.

Seznam použitých zdrojů:

1. Carboué, Q.; Lopez, M. Amanita muscaria: Ecology, Chemistry, Myths [online]. Encyclopedia, 2 September 2021 [cit. 2025-11-22]. Dostupné z: https://encyclopedia.pub/entry/13813

2. Alm, T. Ergotism in Norway. Part 1: The symptoms and their interpretation from the late Iron Age to the seventeenth century [online]. PubMed, 2014 [cit. 2025-11-22]. Dostupné z: https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/24572795/

3. McDermott, R.; Tingley, D.; Cowden, J.; Frazzetto, G.; Johnson, D. D. P. Monoamine oxidase A gene (MAOA) predicts behavioral aggression following provocation [online]. Proceedings of the National Academy of Sciences, 17 February 2009 [cit. 2025-11-22]. Dostupné z: https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC2650118/

4. Yong, E. Saucy study reveals a gene that affects aggression after provocation [online]. National Geographic, 19 January 2009 [cit. 2025-11-22]. Dostupné z: https://www.nationalgeographic.com/science/article/saucy-study-reveals-a-gene-that-affects-aggression-after-provocation

5. Yong, E. Saucy study reveals a gene that affects aggression after provocation [online]. National Geographic, 19 January 2009 [cit. 2025-11-22]. Dostupné z: https://www.nationalgeographic.com/science/article/saucy-study-reveals-a-gene-that-affects-aggression-after-provocation