Dynasphere. Automobil s jediným kolem, který měl změnit svět

John Archibald Purves cítil, jak mu vítr bičuje tvář. Obří kovové kolo se řítilo po pláži ve Weston super Mare rychleji, než čekal. Písek odletoval do stran a skupina přihlížejících ustupovala z cesty.

Prozatím všechno fungovalo.

Pak přišel okamžik, který rozhodoval o tom, zda je jeho vynález geniální, nebo naprosto šílený.

Purves sáhl po brzdě.

A právě tehdy začínal problém, který se stal noční můrou všech jednokolových vozidel. Obří kolo sice zpomalovalo, ale kabina uvnitř podléhala neúprosným zákonům setrvačnosti. Při prudším brzdění hrozilo, že se řidič spolu se sedadlem rozjede po vnitřní straně konstrukce a několikrát se protočí uvnitř stroje. Během okamžiku se tak mohl ocitnout v kovové centrifuze o průměru tří metrů.

Přesně v těchto chvílích se ukazovala největší slabina stroje, který měl změnit dopravu.

Jmenoval se Dynasphere.

Svět, který věřil budoucnosti

Dnes působí Dynasphere jako technická kuriozita. Ve třicátých letech však podobný stroj nepůsobil zdaleka tak absurdně.

Svět tehdy procházel obdobím mimořádných změn. Jen o několik desetiletí dříve lidé cestovali převážně koňskými povozy. Nyní sledovali letadla překonávající oceány a četli novinové články slibující technologické zázraky.

Zároveň šlo o dobu poznamenanou hospodářskou krizí. Po krachu newyorské burzy v roce 1929 přišly miliony lidí o práci a automobil představoval pro mnoho rodin nedostupný luxus. Konstruktéři po celém světě proto hledali levnější a úspornější alternativy.

Purves věřil, že jednu z nich našel.

Položil si otázku, která zněla jednoduše.

Pokud jsou kola nejdůležitější součástí automobilu, proč neudělat celé vozidlo jedním velkým kolem?

Automobil, který připomínal stroj z jiného světa

Purves si svůj nápad nechal patentovat v roce 1930. O dva roky později už mohl veřejnosti ukázat funkční prototyp.

Dynasphere byla vysoká přibližně tři metry a vážila kolem 450 kilogramů. Uvnitř obrovského kovového kruhu byla zavěšena kabina s řidičem a dvouválcovým motorem Douglas o výkonu přibližně dva a půl koňské síly.

Když se motor rozběhl, tlačil vnitřní konstrukci proti obvodu kola. Výsledkem bylo, že se celý stroj začal odvalovat vpřed.

Na fotografiích vypadal jako rekvizita z filmu o budoucnosti. Obří kolo s člověkem uvnitř budilo pozornost všude, kde se objevilo. Novináři ho fotografovali, kolemjdoucí se zastavovali a děti běžely vedle něj stejně fascinovaně, jako bychom dnes sledovali prototyp létajícího automobilu.

Navzdory neobvyklému vzhledu nešlo jen o atrakci. Dynasphere dokázala dosáhnout rychlosti téměř padesáti kilometrů za hodinu. To nebyl špatný výkon ani ve srovnání s řadou tehdejších automobilů.

Purves byl přesvědčen, že jeho stroj má budoucnost. Velké kolo mělo snadněji překonávat výmoly, jednodušší konstrukce měla znamenat nižší výrobní náklady. Menší počet součástek sliboval vyšší spolehlivost.

Na papíře vypadalo všechno dokonale.

Doprava budoucnosti

Nadšení nesdílel pouze samotný vynálezce.

Ve třicátých letech se Dynasphere objevovala v populárně technických časopisech a novinách. Někteří komentátoři věřili, že podobná vozidla by se jednou mohla stát běžnou součástí silnic.

Není těžké pochopit proč.

Lidé tehdy sledovali technický pokrok téměř s náboženskou vírou. Každý rok přinášel převratné novinky. Objevovaly se dálkové lety i stále výkonnější automobily. Budoucnost se zdála otevřená a nikdo nemohl s jistotou říci, jak budou vozidla vypadat za padesát nebo sto let.

Dynasphere proto nepůsobila jako nesmysl.

Působila jako jedna z mnoha možných cest.

Největší problém se jmenoval setrvačnost

Čím více kilometrů však stroj najel, tím zřetelněji se ukazovalo, že mezi zajímavým nápadem a praktickým dopravním prostředkem existuje velký rozdíl.

Největším nepřítelem Dynasphere nebyl motor ani konstrukce.

Byla jím fyzika.

Představte si, že jedete rychlostí čtyřicet kilometrů za hodinu a náhle zabrzdíte. V běžném automobilu vás zachytí sedadlo a bezpečnostní pás. U Dynasphere však celé vozidlo tvořilo jediné obrovské kolo.

Když vnější část zpomalovala, vnitřní kabina měla tendenci pokračovat v pohybu.

Sedadlo se mohlo rozjet po vnitřní straně konstrukce a řidič najednou ztrácel pocit kontroly. Hrozilo, že se kabina několikrát otočí uvnitř kola. Angličtí konstruktéři později tento jev s humorem přirovnávali ke křečkovi běhajícímu ve svém kolečku.

Pro člověka uvnitř však nešlo o nic zábavného.

Dalším problémem bylo řízení. Vozidlo reagovalo jinak než automobil. Směr se měnil obtížněji a přesné manévrování vyžadovalo značnou zkušenost. Na otevřené pláži to nebyl zásadní problém. V běžném městském provozu by však podobné vlastnosti představovaly vážnou komplikaci.

Sen, který se nevzdal bez boje

Purves nebyl člověkem, který by se po prvním neúspěchu vzdal.

Pokračoval v experimentech a navrhoval další varianty svého stroje. Vznikly i elektrické verze, které dnes působí překvapivě moderně. V době, kdy většina světa spojovala budoucnost s benzinem, přemýšlel britský konstruktér také o elektřině.

Jeho problém však nespočíval v nedostatku představivosti.

Spočíval v tom, že klasický automobil se mezitím vyvíjel rychleji.

Výrobci zdokonalovali brzdy i řízení. Silnice byly stále kvalitnější a vozy stále pohodlnější. Výhody Dynasphere se postupně zmenšovaly, zatímco její nevýhody zůstávaly.

Budoucnost se vydala jiným směrem.

Když se génius mýlí

Dynasphere nikdy nedobyla svět. Nevyráběla se sériově, nezaplnila silnice.

Přesto by bylo nespravedlivé označit ji za pouhý neúspěch.

Historie techniky není tvořena jen vítězi. Je plná odvážných lidí, kteří zkoušeli věci, jež ostatním připadaly nemožné. Většina jejich nápadů skončila ve slepých uličkách. Právě díky nim ale víme, kudy cesta nevede.

Když dnes člověk pohlédne na fotografie Dynasphere, může se usmát. Obří kovové kolo s řidičem uvnitř působí absurdně. Současně však připomíná dobu, kdy budoucnost ještě nebyla rozhodnutá.

Dobu, kdy nikdo nemohl s jistotou tvrdit, že automobil musí mít čtyři kola.

John Archibald Purves se nakonec mýlil.

Mýlil se však způsobem, který posunul svět kupředu.

Seznam použitých zdrojů:

[1] WIKIPEDIA. Dynasphere (vehicle) [online]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Dynasphere_(vehicle)

[2] THE VINTAGE NEWS. Dynasphere: the giant mono-wheel electric car from the 30's that never left its prototype stage [online]. Dostupné z: https://www.thevintagenews.com/2016/04/03/37878/

[3] JALOPNIK. The History Behind The Most Bizarre Single-Wheeled Vehicle Ever Conceived [online]. Dostupné z: https://www.jalopnik.com/2180960/dynasphere-monowheel-bizarre-one-wheeled-car-ever-conceived/

[4] HANDWIKI. Engineering: Dynasphere [online]. Dostupné z: https://handwiki.org/wiki/Engineering%3ADynasphere

[5] PROHISTOIRE. La dynasphère, l'étonnant véhicule inspiré de Léonard de Vinci [online]. Dostupné z: https://www.prohistoire.fr/epoque-contemporaine/1720191_la-dynasphere-l-etonnant-vehicule-inspire-de-leonard-de-vinci