Desítky slonů se vrhly proti sobě. Jedna z nejbizarnějších bitev starověku

Nejdřív se ozvalo troubení. Pak se země začala chvět pod těžkými kroky. Proti sobě se rozběhly dvě řady obrovských zvířat, každé s ozbrojenými muži na hřbetě. Nad jejich hlavami se zvedaly bojové věže a kolem nich se zvedal prach.

Na jedné straně byli sloni z Afriky. Proti nim stáli sloni z Indie. A za okamžik do sebe plnou silou narazili.

Jejich mahauti a vojáci v bojových věžích po sobě stříleli šípy a vrhali oštěpy, zatímco zvířata se snažila protivníka zatlačit. Podle řeckého historika Polybia se některé dvojice slonů pustily do skutečného zápasu. Zachytávaly se kly, tlačily proti sobě a pokoušely se soupeře donutit k ústupu.

Byla to jedna z nejpodivnějších scén, jaké kdy popsaly dějiny starověkých válek. A nebyla to žádná bezvýznamná potyčka.

Za slony stály dvě obrovské armády a dva králové, kteří bojovali o vládu nad Sýrií.

Dva králové a země mezi nimi

Rok 217 př. n. l. nebyl dobou, kdy by Egypt a říše Seleukovců mohly žít v míru. Obě velmoci soupeřily o Koilé Sýrii, oblast na pomezí dnešního Izraele, Palestiny, Libanonu a jižní Sýrie.

Seleukovský král Antiochos III. byl zkušený vojevůdce a během předchozích let postupně získával egyptská území v této oblasti. Jeho tažení se zdálo být úspěšné. Jenže egyptský král Ptolemaios IV. Filopatór se rozhodl, že ustoupit už nemůže.

Ptolemaiovská armáda byla po dlouhém období míru v horším stavu, než by se od tak velké říše očekávalo. Nyní ji však začali znovu organizovat a intenzivně cvičit. Dalších 20 000 Egypťanů bylo nově naverbováno a vycvičeno v makedonském způsobu boje. Ptolemaiovci tak během příprav vytvořili sílu, která měla být schopna Antiocha zastavit.

V létě roku 217 př. n. l. vyrazila egyptská armáda na sever. Ptolemaios přivedl podle Polybia přibližně 70 000 pěšáků, 5 000 jezdců a 73 slonů. Antiochos měl asi 62 000 pěšáků, 6 000 jezdců a 102 slonů. Celkem se tedy před Ráphií mohlo sejít kolem 140 000 mužů.

A 175 válečných slonů. Právě oni měli sehrát jednu z nejpozoruhodnějších rolí celé bitvy.

Sloni z Afriky proti slonům z Indie

Váleční sloni nebyli ve starověku ničím novým. Armády helénistických králů je používaly už po několik generací.

Jejich úloha byla jasná. Měli narušit nepřátelskou formaci, vyděsit pěchotu a především koně. Zvíře vysoké několik metrů, které se řítí proti řadě vojáků, představovalo psychologickou zbraň stejně jako fyzickou.

Jenže u Raphie se proti sobě postavily dva odlišné typy slonů. Antiochos měl indické slony, získávané z území na východě jeho říše. Ptolemaiovci používali slony africké, které získávali jižně od Egypta. Dnes se může zdát, že je tím vše řečeno. Afričtí sloni proti indickým.

Jenže není.

Právě identita ptolemaiovských slonů je jednou ze zajímavých záhad bitvy. Starší výklad předpokládal, že šlo o menší africké pralesní slony. Polybios ostatně tvrdí, že indičtí sloni byli větší a působili na své africké protivníky děsivěji.

Moderní historikové ale upozorňují, že skutečná velikost a přesný typ afrických slonů, které měli Ptolemaiovci k dispozici, nejsou tak jisté. Jedna věc je však jistá. Na Raphii se proti sobě postavili sloni pocházející z různých částí světa.

A za okamžik měli zjistit, který z nich má větší odvahu.

Když se sloni střetli

Antiochos rozmístil svou armádu tak, aby jeho nejsilnější jednotky využily výhodného terénu. Na pravém křídle měl 60 indických slonů. Proti nim stálo na Ptolemaiově levém křídle přibližně 40 afrických slonů.

Antiochos zaútočil.

Indičtí sloni se dali do pohybu a jejich obrovská těla se přibližovala k protivníkovi. Ptolemaiovští sloni se jim vydali naproti. Pak došlo ke srážce.

Polybiův popis patří k nejzajímavějším pasážím jeho vyprávění o celé bitvě. Několik ptolemaiovských slonů se dostalo až k protivníkům a jejich muži v bojových věžích začali bojovat kopími. Samotná zvířata se snažila jeden druhého zachytit kly a přetlačit.

Jenže většina Ptolemaiových slonů se do takového boje nechtěla pustit. Podle Polybia se africká zvířata indických slonů zalekla. Vadila jim jejich velikost, hlasité troubení i pach, který pro ně byl nezvyklý.

A tak se obrátila. To byl okamžik, který změnil celý průběh bitvy.

Slon, který uteče z boje, není totéž jako pěšák, který ustoupí o několik kroků. Vyděšené zvíře vážící několik tun nezmizí jednoduše dozadu. Prorazí všechno, co mu stojí v cestě.

Ptolemaiovští sloni se začali vracet mezi vlastní jednotky. Na levém křídle vznikl chaos. Antiochos využil příležitosti a poslal vpřed svou jízdu. Jeho útok zatlačil Ptolemaiovy vojáky ještě dál. Zpočátku to vypadalo, že se seleukovskému králi podařilo levé křídlo protivníka rozdrtit.

Jenže Raphia nebyla bitva, kterou by rozhodlo jediné křídlo. Na opačné straně bojiště začal Antiochosův problém.

Vítězství, které začalo vypadat jako porážka

Zatímco Antiochos vítězil na svém pravém křídle, jeho levé křídlo začalo ustupovat. Ptolemaiovské jednotky tam naopak získávaly převahu.

Antiochos se svou jízdou pronásledoval ustupujícího nepřítele a postupoval stále dál. Právě zde se ukázala jedna z klasických nástrah starověkého bojiště. Vítězství může být nebezpečné, pokud vojsko pronásleduje poraženého příliš daleko. Antiochos se vzdaloval od středu bitvy.

Ptolemaios mezitím pochopil, že situace ještě není ztracená. Přesunul se ke své falanze a jeho přítomnost měla podle Polybia povzbudit jeho vojáky. Ptolemaiovská pěchota zaútočila.

A zatímco Antiochos byl daleko na druhé straně bojiště, jeho armáda začala ztrácet půdu pod nohama. Seleukovské linie se postupně rozpadaly. To, co několik okamžiků předtím vypadalo jako Antiochovo vítězství, se změnilo v katastrofu.

Bitva skončila vítězstvím Ptolemaia IV. Podle Polybia přišli Ptolemaiovci asi o 1 500 pěšáků a 700 jezdců. Ztratili také část svých slonů. Seleukovské ztráty byly podstatně vyšší, kolem 10 000 pěšáků, 300 jezdců a 4 000 zajatých. Antiochos se stáhl.

Ptolemaios znovu získal kontrolu nad Koilé Sýrií a jeho vítězství znamenalo, že Seleukovci museli své územní zisky v oblasti opustit. Pro samotnou historii válečnictví však Raphia nabízí ještě něco mnohem zajímavějšího.

Ukazuje, jak obtížné bylo válečné slony ovládat. Mohli prolomit nepřátelskou formaci. Mohli vyděsit jízdu. Mohli se stát jednou z nejničivějších zbraní celé armády. Ale také se mohli vyděsit.

A když se několik tun živé síly dalo na útěk, nebylo vůbec jisté, koho cestou smete.

Souboj, který se stal legendou

Raphia je výjimečná i proto, že o ní máme mimořádně podrobný popis. Polybios nám umožňuje nahlédnout přímo do okamžiku, kdy se sloní sbory střetly.

Jeho líčení zároveň vyvolává otázky. Byli skutečně afričtí sloni výrazně menší než indičtí? Opravdu je vyděsil samotný pach protivníků? Nebo Polybios hledal jednoduché vysvětlení pro událost, která byla ve skutečnosti mnohem složitější?

To už dnes nedokážeme s jistotou rozhodnout. Samotná scéna však zůstává fascinující. Na jednom bojišti se roku 217 př. n. l. setkaly dvě obrovské armády. A někde mezi nimi se střetli také oni. Africký slon proti indickému. Kly proti klům. Síla proti síle.

A zatímco se obrovská zvířata snažila navzájem přetlačit, oba králové osobně vedli své muže v bitvě, která rozhodovala o osudu celého regionu.

Raphia tak nebyla jen střetnutím Ptolemaia a Antiocha. Byla to také jedna z nejpozoruhodnějších epizod v dějinách válečných slonů.

Seznam použitých zdrojů:

1. CHARLES, Michael. Elephants at Raphia: Reinterpreting Polybius 5.84–5. The Classical Quarterly. 2007, 57(1), 306–311. Dostupné z: https://www.researchgate.net/publication/248630579_ELEPHANTS_AT_RAPHIA_REINTERPRETING_POLYBIUS_584-5 (ResearchGate)

2. DARNELL, John Coleman. Battle of Raphia. EBSCO Research Starters. 2019. Dostupné z: https://www.ebsco.com/research-starters/military-history-and-science/battle-raphia/ (EBSCO)

3. LAZENBY, John F. Raphia, battle of. Oxford Classical Dictionary. Oxford: Oxford University Press, 2016. Dostupné z: https://academic.oup.com/edited-volume/61673/chapter-abstract/550566764 (OUP Academic)

4. POLYBIUS. Histories, Book 5, §§79–85. Překlad dostupný online. Chicago: University of Chicago. Dostupné z: https://penelope.uchicago.edu/Thayer/E/Roman/Texts/Polybius/5*.html (Penelope)

5. RICHARDSON, A. Elephants in Greek & Roman Warfare. World History Encyclopedia. Dostupné z: https://www.worldhistory.org/article/876/elephants-in-greek–roman-warfare/ (Encyklopedie světové historie)

6. WIKIPEDIA CONTRIBUTORS. Battle of Raphia. Wikipedia: The Free Encyclopedia. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Battle_of_Raphia (Wikipedia)