Článek
Tento text pracuje pouze s hypotetickým vývojem situace, nejedná o popis reálného dění a nemá za cíl šířit paniku.
Je pátek večer. Služba v táborské nemocnici probíhá rutinně – do chvíle, než na pohotovost přijde muž s horečkou, bolestmi hlavy a krví podlitýma očima. Je z USA, nedávno přicestoval z Afriky. Je zmatený, tělo se mu třese. Když začne zvracet tmavou, téměř černou tekutinu, přítomným zdravotníkům tuhne krev v žilách. O dvě hodiny později už míří ve speciálních nosítkách do Fakultní nemocnice Bulovka. Policie vyklízí okolí. Na stole přistává jedno slovo, které si nikdo netroufá říct nahlas.
Ebola.
Hra na minuty
Sobota ráno. Testy jsou v běhu. Výsledky dorazí během několika hodin. V zemi se šíří napětí jako elektrický náboj. Co když to není planý poplach?
Ebola je virové onemocnění, které se přenáší kontaktem s tělními tekutinami nakaženého člověka – slinami, potem, krví, močí. Není to virus, který proletí vzduchem jako chřipka. Ale stačí jediný dotek. Kapka krve na rukavici. Slina na nástroji. Jeden nedostatek v protokolu. A křehký řád se hroutí.
Smrtnost eboly se pohybuje mezi 40–90 %. V překladu: z deseti nakažených zemřou čtyři až devět. A není to tichá smrt. Ebola rozkládá tělo zevnitř. Po několika dnech horečky přichází zvracení, krvácení z dásní, očí, konečníku. Ledviny selhávají. Cévy praskají. Pacienti umírají v izolaci – vyčerpáni, krvácející.
Představme si, že to všechno by teď mohlo čistě hypoteticky začít u nás.
Den první: Verdikt
V sobotu v 14:45 vystupuje ministr zdravotnictví před kamery.
„Potvrzujeme, že u pacienta hospitalizovaného na infekčním oddělení nemocnice Na Bulovce byl prokázán virus ebola.“
Ticho. Média neví, jak navázat. Občané zírají na obrazovky.
Zdravotnictví v první linii
V první hodině po oznámení začíná trasování. Kdo pacienta ošetřoval v Táboře? Kdo s ním cestoval v letadle? Kdo mu podával vodu na pohotovosti? Každý kontakt je potenciální jiskra.
Táborská nemocnice se proměňuje v pevnost. Vstupy uzavřeny, personál v karanténě. Několik zdravotníků už hlásí zvýšenou teplotu. Jeden z nich přiznává, že na začátku ještě neměli ochranné pomůcky. Měl s pacientem těsný kontakt.
Na Bulovce přibývá tlak. Jde o jedinou nemocnici v Česku připravenou na vysoce nebezpečné nákazy. Počet lůžek s plnou izolací je menší než počet prstů na ruce.
Praha dýchá v sevření
Lékárny hlásí výprodej dezinfekcí, rukavic, vitaminů. Mobilní aplikace varují před pohybem v okolí nemocnice.
Bulvár rozjíždí titulky: „Virus smrti v Česku!“ Sociální sítě zahlcují poplašné zprávy. Někdo tvrdí, že nakažený utekl. Jiný, že vláda tají více případů. Večer se formují první konspirační skupiny.
Ale ebola není virus internetu. Je to fyzický virus, bolestivý a bez slitování.
Den třetí: Druhý případ
V pondělí večer se objevuje druhá pozitivní osoba. Lékař z táborské nemocnice. Pracoval na pohotovosti, byl ve službě, když pacienta přivezli. Neměl rukavice, dotkl se jeho ruky. Teď už má horečku a krvácení z nosu.
Země vstupuje do fáze poplachu. Krizový štáb jedná o uzavření některých okresů. Hygienici mají plné ruce práce – čas běží. Každý nový případ zkracuje šanci na udržení nákazy v karanténě.
Zatím jsme v řetězci. Ale stačí, aby jeden kontakt nebyl zachycen. Stačí, aby někdo utekl.
Epidemie nebo izolace?
Příběh eboly je vždy stejný. Tam, kde je rychlá reakce, končí u několika mrtvých. Tam, kde se virus rozšíří, přichází humanitární kolaps.
V afrických zemích padaly nemocnice pod náporem těl. Rodiny se bály vyhledat lékaře. Umíralo se v chatrčích, pohřbívalo se v pytlích. Nikdo se nepřibližoval. Strach byl větší než solidarita.
A v Evropě? Máme systémy. Máme vědu. Ale nemáme zkušenost s virem, který zabíjí s takovou brutalitou. Máme protokoly – ale testované jen na papíře.
Zatím je to jen případ. Jeden muž. Jedna nemocnice. Jedna sobota.
Ale i kdyby se testy mýlily, zůstane po tomhle víkendu něco důležitého: vědomí, jak křehké je naše bezpečí.
Až se zase vrátíme ke svým kávám, telefonům a smskám, možná si na chvíli připomeneme:
že v jedné nemocniční posteli ležel muž, který sem přinesl jméno z nočních můr.
Ebola.
A že zítřek by mohl vypadat úplně jinak.
Seznam použitých zdrojů:
1. World Health Organization. Ebola outbreak in West Africa and the risk to Europe. Dostupné z: https://www.who.int/europe/emergencies/situations/ebola-outbreak-in-west-africa
2. Drake, J. M., Kaul, R. B., Alexander, L., O'Regan, S. M., Kramer, A. M., Pulliam, J. T., Ferrari, M. J., & Park, A. W. (2014). Ebola cases and health system demand in Liberia. PLOS Biology. Dostupné z: https://journals.plos.org/plosbiology/article?id=10.1371%2Fjournal.pbio.1002056
3. Canada.ca. Ebola disease: Prevention and risks. Dostupné z: https://www.canada.ca/en/public-health/services/diseases/ebola/prevention-ebola.html
4. European Commission. EU response to Ebola. Dostupné z: https://civil-protection-humanitarian-aid.ec.europa.eu/where/africa/eu-response-ebola_en
