Článek
Byl květen 1986. Vzduch voněl deštěm a rozkvetlými šeříky, trávníky se zelenaly a svět působil mírumilovně, jako by v něm nikdy neexistovalo nic zlého. V ulicích bylo živo – děti skákaly panáka, maminky věšely prádlo, babičky okopávaly záhony. Nebe bylo zatažené, ale teplé, příjemně těžké. Nikdo si ničeho zvláštního nevšiml. A přitom už to bylo tady.
Neviditelné, bezbarvé, bez zápachu. A přesto smrtící.
Ten déšť, který skrápěl republiku od Bratislavy po Aš, nebyl jen jarním požehnáním. Nesl v sobě stopové množství radioaktivního jódu, cesia, stroncia a plutonia. Jemný poprašek smrti, který padal na pole, louky, pastviny. A my jsme ho bezděky vítali s otevřenou náručí.
26. dubna 1986 došlo v tehdejším Sovětském svazu k výbuchu 4. reaktoru jaderné elektrárny Černobyl. Prvotní výbuch rozmetal víko reaktoru o váze více než 1000 tun a do ovzduší se během několika hodin uvolnilo obrovské množství radioaktivních izotopů – od jódu 131 přes cesium 137 až po smrtonosné izotopy plutonia.
Podle Mezinárodní agentury pro atomovou energii byla uvolněná radiace až 400krát větší než při bombardování Hirošimy. Sovětské úřady však dlouhé dny mlčely. A i když už Švédsko a Finsko zaznamenávaly neobvyklou radioaktivitu ve vzduchu, československá televize informovala o havárii poprvé až 30. dubna – a i tehdy jen v několika větách bez podrobností.
V jedné základní škole v malém okresním městě na jižní Moravě právě rozdávali školní svačinu. Hrníčky z porcelánu, jeden modrý, druhý s růžovou růžičkou, třetí s otlučeným uchem. Do každého kuchařka nalila mléko ze sáčku – čerstvé, plnotučné. Děti si k němu braly rohlík a sedaly si ke stolům pod bzučícími zářivkami.
Nikdo jim nic neřekl. Učitelky se usmívaly, když si kluci dělali mléčné vousy. Bylo to jako každý jiný den.
A přesto už nic nebylo jako dřív.
To mléko, které jim stékalo po rtech, nebylo jen bílá potravina. Byla to tichá, pomalá zbraň. Dojené na pastvinách zalitých deštěm z černobylského mraku, zpracované v mlékárnách, které neměly přístroje na měření radioaktivity, ani povolení přestat dodávat. Doručované do škol podle plánu. Protože plán byl posvátný.
První výraznější zamoření radiací zasáhlo Československo 1. a 2. května 1986, zejména Moravu a východní Slovensko. Vědci z Akademie věd a hygienici začali okamžitě varovat před kontaminovaným mlékem – nejvíce byl nebezpečný jód 131, který se koncentroval právě v mléce a ohrožoval štítnou žlázu zejména dětí a kojenců.
Přestože některé vzorky překračovaly doporučené limity i 6–10násobně, nebyla učiněna žádná veřejná opatření. Československé vedení – pod tlakem sovětských „doporučení“ – rozhodlo o strategii zamlčování a relativizace. Místo podání jodových tablet jako v Polsku, kde je děti dostaly hned 29. dubna, se v Československu doporučilo „omezit konzumaci listové zeleniny“.
Dokumenty z té doby, které se později dostaly na veřejnost, ukazují, že o riziku věděli i funkcionáři krajských hygienických stanic. Jeden z nich měl údajně poznamenat: „Nesmíme vzbudit paniku. Nechceme přece rozvrátit zásobování.“
Jód 131 má poločas rozpadu 8 dní – což znamená, že už během několika týdnů přestal být hrozbou. Ale během té doby se dostal do organismů tisíců dětí, těhotných žen, pacientů. Dlouhodobé následky se projevovaly v letech následujících nárůstem nemocí štítné žlázy – uzlin, poruch imunity, ale i rakoviny.
Nebylo možné jednoznačně přiřadit konkrétní diagnózu konkrétní události. Ale trend byl zjevný. A nebyl přiznaný.
V roce 1990 vznikla parlamentní komise, která se snažila mapovat dopady černobylské havárie v Československu. Zpráva byla opatrná, jazyk akademický, doporučení bezzubá. Nikdo nebyl stíhán. Nikdo nebyl obviněn. Nikdo se neomluvil.
A tak mléko dál chutnalo stejně.
Jaro 1986 není jen příběh o havárii vzdálené elektrárny. Je to příběh o ztrátě důvěry. O státu, který měl chránit – a nechránil. O zodpovědných, kteří věděli – a mlčeli. A o těch, kteří nemohli vědět – a zaplatili.
Seznam použitých zdrojů:
1. DRÁBOVÁ, Dana. Czech Republic 20 years after Chernobyl accident [online]. 2008 [cit. 2025-06-01]. Dostupné z: https://www.academia.edu/10563122/Czech_Republic_20_years_after_Chernobyl_accident
2. MALÁTOVÁ, Ivana. Doses from Cs-137 and Sr-90 to Czech population due to milk consumption [online]. 2017 [cit. 2025-06-01]. Dostupné z: https://www.radioprotection.org/articles/radiopro/full_html/2017/03/radiopro160047/radiopro160047.html
3. Radio Prague International. Consequences of the accident in the Czech Republic [online]. [cit. 2025-06-01]. Dostupné z: https://archiv.radio.cz/en/static/chernobyl/consequences
