Článek
V létě 1941 se situace na severním úseku východní fronty rychle zhoršovala. Německá armáda postupovala k Leningradu a sovětské jednotky se snažily zastavit její postup dříve, než se nepřítel dostane k samotnému městu. V ohrožení se ocitl také Krasnogvardějsk, dnešní Gatčina, důležitý dopravní uzel na cestě k Leningradu.
Jedním z velitelů pověřených obranou tohoto prostoru byl nadporučík Zinovij Grigorjevič Kolobanov. Velel rotě těžkých tanků KV-1, která patřila k 1. tankovému pluku 1. tankové divize. Jeho úkol nebyl jednoduchý. Musel zabránit německým obrněným jednotkám v průniku po několika přístupových cestách.
Kolobanov měl k dispozici pouhých pět těžkých tanků. Proti nim stály mnohem početnější německé síly, které měly zkušenosti z rychlých postupových operací ve Francii i na východní frontě. Sovětský velitel se proto rozhodl využít terén.
Prohlédl si okolí vesnice Vojskovicy a zaměřil pozornost na silnici vedoucí přes podmáčenou krajinu. V daném místě představovala úzký průjezd mezi rozsáhlými močály. Tanky, které by se pokusily silnici opustit, riskovaly, že zapadnou do měkké půdy. Pro německou kolonu to znamenalo, že nemůže rozvinout bojovou sestavu ani překážky obejít.
Kolobanov rozmístil svých pět KV-1 do připravených postavení. Tanky byly zakopané a maskované tak, aby jejich siluety nebyly z okolí patrné. Dvě vozidla zůstala v záloze, zatímco ostatní obsadila připravené palebné pozice.
Jeho vlastní tank dostal stanoviště, odkud mohl vést palbu podél silnice. Posádka měla k dispozici dostatek munice, protože tanky byly před akcí zásobeny přibližně dvojnásobným množstvím střel oproti obvyklému nákladu. Většinu tvořila průbojná munice určená k ničení obrněných vozidel.
Kolobanov věděl, že úspěch závisí na překvapení. Pokud by Němci jeho tanky objevili příliš brzy, mohli by se pokusit o jejich obchvat nebo přivolat protitankové dělostřelectvo. Proto musela posádka vydržet a neprozradit svou pozici předčasnou střelbou.
Německý útok na vojenský vlak na trati Moskva–Smolensk v srpnu 1941. Sovětští vojáci opětují palbu. Na plošině stojí tank KV-1.
První výstřel rozhodl o osudu kolony
Dne 20. srpna 1941 se po silnici začala přibližovat německá obrněná kolona. Její vozidla postupovala přímo do prostoru připravené sovětské léčky.
Kolobanov nechal nepřítele přiblížit. V jeho tanku KV-1 číslo 864 čekala na povel celá posádka. Velitelem byl samotný Kolobanov, střelcem starší seržant Andrej Usov. Právě na jeho schopnostech nyní závisel úspěch celé akce.
Když se první německý tank dostal do vhodné vzdálenosti, Kolobanov vydal rozkaz k palbě. Usov zamířil a vypálil. První střela zasáhla vedoucí německý tank a vyřadila jej z boje. Jeho vrak zablokoval úzkou silnici. Následující vozidla nemohla pokračovat vpřed.
Německé osádky zpočátku nedokázaly určit, odkud na ně sovětský tank střílí. Podle některých popisů si první zásah dokonce vyložily jako výbuch protitankové miny. Než pochopily skutečnou situaci, Usov zasáhl další německé vozidlo.
Kolobanov následně obrátil pozornost na konec kolony. Další zásah zničil poslední tank, čímž se německá sestava ocitla uzavřená mezi dvěma hořícími překážkami.
Přední vozidla nemohla pokračovat a zadní neměla kudy ustoupit. Pokusy o vyjetí mimo silnici narážely na podmáčený terén. Některé tanky se v něm začaly bořit a ztrácely možnost manévrování.
Nabíječ sovětského tanku KV-1 doplňuje munici. Na pancíři leží bubnové zásobníky pro kulomet DT-29. Fotografie z léta 1941.
Němci ztráceli jeden tank za druhým
Německé osádky se pochopitelně pokusily palbu opětovat. Tanky zahájily střelbu směrem k předpokládanému postavení sovětského obrněnce. Problém však spočíval v tom, že jejich zbraně měly proti čelnímu pancíři KV-1 jen omezené možnosti.
Sovětský těžký tank patřil v roce 1941 k nejlépe pancéřovaným obrněným vozidlům na bojišti. Podle konkrétní výrobní varianty dosahovala tloušťka pancíře na důležitých čelních plochách až 75 milimetrů, přičemž některé části měly ještě silnější ochranu.
Německé tanky používaly především kanony ráže 37 a 50 milimetrů. Proti dobře chráněnému čelu KV-1 však měly jen malou šanci na úspěch. Neznamenalo to, že by sovětský tank byl nezničitelný. Německá děla mohla prorazit pancíř například z malé vzdálenosti nebo při zásahu méně chráněného místa. V připraveném postavení však Kolobanov poskytoval protivníkovi především čelní plochu svého tanku. Německé střely narážely na pancéřové desky a zanechávaly na nich stopy. Posádka uvnitř tanku mezitím pokračovala v palbě.
Hlavní roli sehrála skutečnost, že Kolobanov nemusel vést souboj na otevřeném prostranství. Jeho tank byl ukrytý a německé osádky měly jen omezenou možnost zjistit přesnou polohu protivníka. Střelec Usov tak mohl pokračovat v zaměřování jednotlivých vozidel, zatímco Kolobanov řídil průběh střetnutí.
Německé tanky se postupně měnily v hořící vraky. Některé byly zasaženy přímo, jiné ztratily pohyblivost a staly se snadným cílem. Pokusy o manévrování situaci nezlepšovaly, protože okolní močál znemožňoval opuštění silnice.
Podle sovětských bojových hlášení zničila Kolobanovova posádka během střetnutí všech 22 německých tanků. Kromě toho vyřadila také dvě vlečená děla. Celá jeho rota si za tento den připsala ještě vyšší počet: její tanky zničily podle dobových sovětských záznamů 43 nepřátelských tanků.
Kolobanovův vlastní tank přitom nepřestával bojovat, dokud jeho posádce nedošla munice. Teprve potom musel opustit připravené postavení a stáhnout se.
Památník posádce Zinovije Kolobanova. Původní tank KV-1 nebyl k dispozici, a proto jej na pomníku zastupuje těžký tank IS-2.
156 zásahů, které neprorazily pancíř
Když střetnutí skončilo, na povrchu KV-1 napočítali 156 stop po zásazích německých střel. Pancíř byl posetý důlky a poškozenými místy. Přesto žádný z těchto zásahů nepronikl do bojového prostoru tanku. Kolobanov a jeho muži se stali hrdiny mimořádně úspěšného obranného střetnutí. Velitel obdržel Řád rudého praporu a střelec Andrej Usov Řád Lenina.
Další Kolobanovův osud již nebyl tak příznivý. Dne 15. září 1941 byl během dalších bojů poblíž Puškina vážně zraněn při výbuchu tankové munice. Utrpěl poranění hlavy a páteře a dlouhé měsíce strávil v nemocnicích. K aktivní službě se vrátil až v roce 1945, kdy už válka prakticky končila.
Po válce pokračoval ve vojenské službě a později dosáhl hodnosti podplukovníka. Pracoval také v Minsku v automobilovém závodě. Zemřel 8. srpna 1994. Jeho nejslavnější bitva však nezapadla. V roce 1980 byl poblíž místa střetnutí odhalen památník. Protože se nepodařilo získat původní typ tanku KV-1, stojí na podstavci těžký tank IS-2.
Kolobanovův boj u Vojskovic dodnes patří k nejpozoruhodnějším příkladům využití terénu, maskování a obranné taktiky. Kolobanov nepotřeboval větší armádu. Stačilo mu správné místo, trpělivost a několik přesně mířených výstřelů.
Seznam použitých zdrojů:
1. History of War. KV-1 Heavy Tank. History of War [online]. Dostupné z: https://www.historyofwar.org/articles/weapons_KV1.html
2. Tank Archives. Kolobanov's Battle. Tank Archives [online]. 28. 9. 2015. Dostupné z: https://www.tankarchives.com/2015/09/kolobanovs-battle.html
3. Tankist. KV-1 – Soviet Heavy Tank from the Kirov Plant in Leningrad. Tankist [online]. Dostupné z: https://www.panzernet.net/tankist/en/tanky/kv1.php
4. War Thunder. [Ace Tanker] Zinoviy Kolobanov. War Thunder [online]. Dostupné z: https://warthunder.com/en/news/2996/current/
5. WW2ALEX. Zinoviy Kolobanov and the KV-1 Ambush of August 1941. WW2ALEX [online]. Dostupné z: https://ww2alex.com/history/heroes/zinoviy-kolobanov/
