Marija Okťabrskaja: Koupila tank, aby pomstila manžela zabitého nacisty

Zpráva dorazila opožděně, jak to ve válce bývá. O to byla krutější. Marija Okťabrskaja se v roce 1943 dozvěděla, že její manžel Ilja, politický komisař Rudé armády, padl už v létě 1941 během bojů proti postupujícím německým jednotkám na Ukrajině. Dva roky žila v nejistotě, v naději, že je jen nezvěstný. Dva roky pracovala v zázemí, čekala a věřila. A pak se svět náhle zúžil do jediné myšlenky.

Nešlo o hysterii ani náhlý zkrat. Šlo o chladné, bolestně racionální rozhodnutí. Marija se neptala, zda má právo bojovat. Ptala se, jak nejrychleji zasadit nepříteli ránu. V zemi, kde válka pohltila miliony životů, se rozhodla, že její bolest nezůstane soukromou tragédií.

Život, který válka přerušila

Marija Okťabrskaja se narodila roku 1905 na Krymu do chudé rodiny. Pracovala od mládí a rychle se naučila, že přežití není otázkou přání, ale disciplíny. Po svatbě s důstojníkem Rudé armády přijala život plný stěhování, odloučení a neustálé nejistoty. Zároveň se však zapojila do organizací manželek důstojníků, absolvovala zdravotnické kurzy a učila se zacházet se zbraněmi i technikou.

Nebyla výjimkou v tom, že chtěla být užitečná. Výjimečné bylo, kam až byla ochotná zajít.

Když nacistické Německo v červnu 1941 zaútočilo na Sovětský svaz, byl Ilja Okťabrskij na frontě. Marija byla evakuována do Tomsku. Stejně jako miliony dalších žen vyráběla, pomáhala, čekala. A pak přišla zpráva o smrti. Válka jí vzala manžela, minulost i budoucnost, jakou si představovala.

Dopis, který neměl existovat

Marija prodala všechno, co měla. Nábytek, osobní věci, úspory. Padesát tisíc rublů – částku odpovídající ceně středního tanku T-34 – věnovala státnímu obrannému fondu. (Cena tanku T-34 byla v letech 1942–43 oficiálně snížena a silně dotovaná státem.) K penězům však připojila podmínku, která byla v sovětských poměrech šokující: chtěla, aby tank postavený z jejích prostředků sama řídila v boji.

Ve svém dopise Stalinovi napsala:

„Smrt mého manžela mne naplnila nenávistí k fašistickým psům. Chci se pomstít za jeho smrt a osobně zničit nepřítele.“

Byla to slova drsná, ale upřímná. Nešlo o literární pózu, ale o logiku člověka, který nemá co ztratit. Stalin žádosti vyhověl. A tím začal příběh, který se vymykal všem zvyklostem Rudé armády.

Výcvik: žádné výjimky pro vdovu

Souhlas shora neznamenal žádnou ochranu. Marija nastoupila do tankové školy v Omsku a absolvovala plnohodnotný výcvik řidiče-mechanika. Tank T-34 byl symbolem sovětské válečné výroby: rychlý, odolný, ale technicky náročný stroj. Řídit jej znamenalo ovládat třicetitunový kolos, pracovat s těžkou převodovkou a zvládat opravy v terénu.

Marija byla starší než většina rekrutů a jediná žena. Výcvik byl fyzicky i psychicky vyčerpávající. Přesto uspěla. Instruktoři ji hodnotili jako disciplinovanou, technicky zdatnou a vytrvalou. Neodcházela jako symbol propagandy, ale jako voják připravený na frontu.

„Bojová družka“ v ohni války

Na podzim 1943 dorazila k 26. gardové tankové brigádě. Její tank nesl jméno „Bojová družka“. Na frontě však jména nic neznamenala. Rozhodoval výkon. A ten Marija podala.

V bojích u Smolensku se její tank účastnil prolomení německých obranných pozic. Podle bojových hlášení jednotky se „Bojová družka“ podílela na zničení několika kulometných hnízd a dělostřeleckých postavení, která bránila postupu pěchoty. Sovětské záznamy obvykle neuvádějí individuální počty zabitých, ale v souhrnu se hovoří o desítkách nacistických vojáků vyřazených během akcí jejího tanku.

Největší respekt si však získala svým chováním pod palbou. Když byl tank zasažen a znehybněn, Marija opakovaně vystupovala ven, aby opravila pásy či podvozek. Tyto činy byly zaznamenány v hodnoceních velitelů jako příklad mimořádné osobní odvahy. Za statečnost byla povýšena na seržanta.

Jeden z jejích spolubojovníků později vzpomínal:

„Nebála se míň než my. Jen věděla, že když tank stojí, všichni zemřeme.“

Poslední oprava u Vitebska

V lednu 1944 se boje soustředily kolem Vitebska, důležitého uzlu německé obrany v Bělorusku. Útoky probíhaly v mrazivých nocích, za silné dělostřelecké palby. Právě zde došlo k poslednímu boji Marije Okťabrskaje.

Tank „Bojová družka“ byl znovu poškozen. Marija vystoupila, aby opravila pás. Tentokrát však dělostřelecký granát explodoval příliš blízko. Střepina jí způsobila těžké poranění hlavy. Byla evakuována do polní nemocnice a upadla do kómatu.

Zemřela 15. března 1944.

Hrdinství bez iluzí

Posmrtně byla Marija Okťabrskaja vyznamenána titulem Hrdina Sovětského svazu. V oficiálním dekretu stálo:

„Za příkladné plnění bojových úkolů velení, odvahu a hrdinství projevené v boji proti německým vetřelcům.“

Stala se první ženou tankistkou, která toto nejvyšší ocenění obdržela. Sovětská propaganda její příběh využila, ale nemohla ho zcela zkrotit. Marija nebyla mýtus vytvořený od stolu. Byla konkrétní ženou, která vědomě zvolila cestu přímého násilí, protože odmítla přijmout roli pasivní oběti dějin.

Její příběh dodnes vyčnívá. Ne proto, že by byl romantický. Ale proto, že je nepohodlný. Ukazuje, kam až může člověka dovést osobní ztráta, když se spojí s možností jednat. Marija Okťabrskaja si nekoupila tank proto, aby se stala legendou. Koupila si ho proto, aby se postavila smrti čelem – a vrátila válce alespoň část toho, co jí vzala.

Seznam použitých zdrojů:

1. Mariya Oktyabrskaya, the Fighting Girlfriend. World of Tanks – History. [online]. Dostupné z: https://worldoftanks.eu/en/news/history/Mariya-Oktyabrskaya-story/

2. How a Soviet woman became a tank driver to avenge her husband. Russia Beyond. [online]. Dostupné z: https://www.rbth.com/history/334667-soviet-woman-became-tank-driver

3. Nazis Killed Her Husband, She Bought and Drove a T-34. War History Online. [online]. Dostupné z: https://www.warhistoryonline.com/world-war-ii/nazis-killed-her-husband-t-34.html

4. Mariya Oktyabrskaya: The Red Army Tanker Who Avenged Her Husband. War History Online. [online]. Dostupné z: https://www.warhistoryonline.com/world-war-ii/mariya-oktyabrskaya.html

5. Mariya Vasilyevna Oktyabrskaya and the T-34 Medium Tank „Fighting Girlfriend“. Warfare History Network. [online]. Dostupné z: https://warfarehistorynetwork.com/article/mariya-vasilyevna-oktyabrskaya-and-the-t-34-medium-tank-fighting-girlfriend/

6. When She Lost Her Husband, She Bought a Tank and Went to War. The Vintage News. [online]. Dostupné z: https://www.thevintagenews.com/2018/04/20/mariya-oktyabrskaya-2/