Článek
Ankyra, 1. století př. n. l. Chrám byl zahalen večerním šerem, v němž se třpytily jen kovové okraje obětních nádob. Vzduch byl těžký vůní jalovce a kouřem, který se líně zvedal od oltáře bohyně Artemis. Camma, velekněžka známá svou moudrostí, stála před velkým zlatým pohárem. Její ruce se třásly jen nepatrně. O několik kroků dál čekal Sinorix, muž, který jí zavraždil manžela a nyní se domníval, že získá i ji. Nebyl to však on, kdo v tu chvíli ovládal scénu.
„Pijme,“ pronesla Camma, „ať bohyně požehná našemu spojení.“
Když spolu pozvedli pohár a nápoj se dotkl jejich rtů, chrám se na okamžik stal místem naprostého ticha. Příští hodina proměnila zločin, touhu i bolest v nenávratnou historii.
Galatie – země, kde se keltská krev mísila s východními bohy
Abychom porozuměli tomu, co se v chrámu odehrálo, je potřeba se vrátit o několik měsíců zpět a o stovky kilometrů dál – do země zvané Galatie. Nebyla to obyčejná provincie. Od třetího století př. n. l. zde žili galští Keltové, kteří se usadili hluboko v Malé Asii. Měli své tradice, své písně, své bohy i své druidy.
Jejich svět spojoval keltskou hrdost, řecké vlivy i římskou přítomnost, a právě v tomto zvláštním kulturním kotli se odehrál příběh, který antické autory fascinoval po staletí.
Camma nebyla jen kněžkou. Byla symbolem starých zákonů, které se učily po generace. Plútarchos ji popisuje jako „ženu znamenitou krásou i ctností“, která byla oddaná své víře stejně pevně jako svému muži.
Sinatus, její manžel, byl jedním z tetrarchů – vládců menších galských domén v oblasti. Byl vážený, milovaný a podle všech dostupných zpráv spravedlivý. A právě tato kombinace z něj udělala cíl.
Římská říše roku 117 s vyznačenou provincií Galatie. Author: Renato de carvalho ferreira (public domain)
Zrada, která rozechvěla celou zemi
Sinorix, další z galatských pánů, dlouho toužil po větší moci. Toužil však i po Cammě – a to způsobem, který přesáhl hranici žárlivosti. „Její ctnost jej dráždila víc než její krása,“ poznamenává v jednom ze svých textů Plútarchos. Sinatus se tak stal překážkou, kterou bylo nutné odstranit.
A tak se stalo. Sinatus byl zabit nenápadně, ale nemilosrdně. Oficiální příčina smrti se ztratila ve zmatku událostí, ale v Galatii se šeptalo. O zradě. O tom, že vrah se rychle začal ucházet o vdovu.
Camma několik dní nepromluvila. Pak prý zašeptala před posvátným hájem slova, která zachytil anonymní svědek:
„Bohové slyšeli jeho poslední nádech. I oni slyší můj.“
Netušil, že naslouchá přísaze.
Nabídka, kterou nemohla odmítnout
Sinorix přišel po krátké době se žádostí o sňatek. Oficiálně šlo o posílení míru a stability, ale Galatií se šířila pravda: Sinorix chtěl upevnit svou moc a sňatek s Cammou byl klíčem k jeho ambicím. Zákony i tradice byly na jeho straně. Pokud tetrarcha požádal ovdovělou kněžku o ruku, odmítnutí bylo nebezpečné – politicky i osobně.
Camma souhlasila.
Ale v jejím pohledu se cosi změnilo. Z ženy zraněné ztrátou se stala žena, v jejíž tichosti se skrývala síla. A ti, kteří ji znali, začali šeptat, že se připravuje něco, co Galatie dlouho nezažila.
Den svatby – ticho před výbuchem osudu
A pak přišel den, který antické prameny popisují s podivuhodnou přesností. Chrám bohyně Artemis, kde Camma sloužila jako kněžka, se proměnil v místo, kde se mělo odehrát něco zásadního. Svatební obřady galtských Keltů byly spojeny s posvátným vínem a bylinami, jejichž význam nebyl vždy zcela zřejmý – některé přinášely jasnozřivost, jiné odvahu, další měly symbolizovat očištění před novým životem.
Když Camma pozvedla zlatý pohár, nikdo nepochyboval, že jde o součást rituálu.
A nikdo netušil, že právě začíná poslední kapitola jedné z nejneobvyklejších pomst starověku.
Hodina, která se stala legendou
Sinorix pil s hrdostí a beze strachu. Camma hleděla přímo do jeho očí. Nikdo z přítomných zatím nechápal, co se děje. Až později, když se obřad protahoval a ženich i nevěsta začali blednout, když se jim třásly ruce, když Camma poklekla před oltář, začaly se slévat dohromady náznaky, které předtím nikdo nechtěl vidět.
Camma ten den neporušila žádný zákon bohů ani lidí – naopak. Učinila to, co ve své kultuře musela. A jak uvádí Polyaenos:
„Její smrt byla vítězstvím, jeho smrt byla trestem.“
Svatební noc se stala soudem. Rituál se proměnil v rozsudek. A chrám se stal hranicí mezi světem živých a světem, kde se vyrovnávají dluhy.
Odkaz druidky, která neustoupila
Když antické prameny popisují Cammu, mluví o ní jako o ženě, která překročila i ta nejodvážnější očekávání své doby. V římském světě, kde se od žen očekávala loajalita a pokora, se její čin stal předmětem úžasu. Nebyl to příběh o slabosti. Byl to příběh o pevné vůli ženy, která využila své role kněžky, své znalosti bylin, své postavení a především svou věrnost mrtvému muži k tomu, aby obnovila rovnováhu.
Římané, kteří příběh převzali, jej vyprávěli dál jako lekci o odvaze a o tom, jak mocná může být spravedlnost, když se jí chopí žena, která už nemá co ztratit.
Camma se tak stala legendou.
Ženou, která přijala smrt jako nástroj pravdy. A která i po dvou tisících letech ukazuje, že někdy největší síla spočívá v tichém rozhodnutí – a v poháru pozvednutém v chrámovém šeru.
Seznam použitých zdrojů:
1. Plutarch. Moralia (De Mulierum Virtutibus). [online]. Scaife Viewer / Perseus Project, bez data vydání [cit. 2025-12-05]. Dostupné z: https://scaife.perseus.org/library/urn:cts:greekLit:tlg0007.tlg083/
2. Polyaenus. „Stratagems“, Book 8 (§39). [online]. Attalus / ToposText, bez data vydání [cit. 2025-12-05]. Dostupné z: https://www.attalus.org/translate/polyaenus8B.html
3. Museum of Fine Arts, Boston. „Camma Offers the Poisoned Wedding Cup to Synorix“. [online]. Museum of Fine Arts, bez data vydání [cit. 2025-12-05]. Dostupné z: https://collections.mfa.org/objects/33150
4. Lampinen, Antti. „Cruel and Unusual? The Idea of ‚Celtic justice‘ in the Greco-Roman Lighter Literature.“ [online]. Studia Celtica Fennica, 2013 [cit. 2025-12-05]. Dostupné z: https://journal.fi/scf/article/download/46307/14666/40713
