Článek
Pomalu, neodvratně, smyčka se stahuje. Kubi-zeme byla technika škrcení, která nepočítala s rychlou smrtí. Provaz byl utahován a povolován, jako by si mučitel hrál s obětí jako kočka s myší. Při každém utažení se vaše hrdlo sevře, svět potemní, plíce bojují o poslední zbytky kyslíku… a pak se náhle tlak povolí.
Jeden hluboký nádech – a znovu.
Tento tanec mezi životem a smrtí mohl trvat hodiny. Odsouzený nikdy nevěděl, jestli další utažení bude to poslední, nebo jestli bude muset znovu čelit té strašlivé naději, že ještě není konec.
Na rozdíl od běžného oběšení nebylo cílem kubi-zeme okamžitě zabít. Smrt měla přijít pomalu, v nepravidelných intervalech, aby se oběť propadala do hlubokého strachu a zoufalství. Často byli takto trestáni zrádci, špehové nebo ti, kteří odmítali přiznat vinu.
Představte si, že jste svázáni, ruce za zády a kolem vašeho krku se pomalu utahuje lněné lano. Každé škubnutí přináší nový vjem – nejprve mírný tlak, pak bolestivé stahování hrdla, až se plíce zoufale snaží zachytit vzduch. Oči se vám zalévají slzami, uši pískají, svět se rozmazává. A pak – vteřinu před mdlobou – povolení. Nádech. Osvěžující, bolestivý a zrádný. Protože víte, že přijde další utažení.
Tento cyklus mohl pokračovat celé hodiny. Trestanec, pokud nebyl příliš zesláblý, mohl být donucen prosit o milost, přiznat se k činům, které možná ani nespáchal, nebo jednoduše přihlížet vlastnímu pomalému umírání. Psychický teror byl možná ještě horší než fyzická bolest. Každá sekunda se mohla zdát jako věčnost a každé uvolnění provazu přinášelo jen krátký okamžik klamavé úlevy.
Příběhy z feudálního Japonska vyprávějí o odsouzencích, kteří ztráceli vědomí až dvacetkrát, než jejich tělo nakonec selhalo. Každé přidušení způsobovalo otoky, poranění dýchacích cest a nevratné poškození mozku. Někteří umírali až po dlouhých hodinách, jiní byli po několika cyklech tak slabí, že poslední utažení bylo už jen formalitou.
Někdy bylo kubi-zeme používáno i jako veřejná podívaná. Odsouzenci byli vystaveni na náměstích, kde je kat pomalu dusil a zase jim vracel život před očima pobaveného davu. Bylo to varování pro ostatní – smrt není vždy rychlá a milosrdná.
Jeden známý případ vypráví o samuraji, který se provinil proti svému pánovi a byl odsouzen k této formě popravy. Když ho přivázali k dřevěné konstrukci a kat začal provaz pomalu utahovat, udržel si klidný výraz. I po několika cyklech škrcení neprojevil známku strachu ani bolesti. Nakonec, když už sotva stál na nohou, požádal kata, aby mu dovolil odejít se ctí. Přítomní páni byli natolik ohromeni jeho odvahou, že mu nakonec povolili vykonat seppuku, čímž mu umožnili alespoň důstojnou smrt.
Jindy byl kubi-zeme používán jako metoda k získání informací. Špióni a zajatci byli podrobováni tomuto mučení, aby přiznali vojenská tajemství. Pověsti dokonce hovoří o samurajích, kteří prokazovali svou loajalitu tím, že vydrželi toto trýznění bez jediného přiznání. Pokud vydrželi dostatečně dlouho, mohli se stát legendami, jejich jméno bylo uctíváno a jejich čest zachována. Ty, kteří se zlomili, však nečekala milost – jejich smrt byla jen o to krutější.
Kubi-zeme nebylo jen fyzickou zkouškou – byla to psychologická válka mezi mučitelem a obětí. Každý cyklus utažení a uvolnění byl promyšlený, každý moment měl vyvolat maximální děs. Odsouzenec nikdy nevěděl, kdy přijde skutečný konec. Byla to manipulace na hranici lidské psychiky – smyčka kolem krku se stala nejen nástrojem bolesti, ale i mentální pastí, která postupně rozkládala vůli oběti.
Dnes se na kubi-zeme díváme jako na jednu z nejkrutějších metod mučení v historii Japonska. Fyzické týrání bylo extrémní, ale psychická hra mezi nadějí a smrtí byla tím, co tuto metodu činilo tak děsivou. Každé povolení smyčky bylo jako falešný příslib, že utrpení končí – jen aby o chvíli později začalo znovu. Strach z neznáma, čekání na nevyhnutelnou smrt a postupné vyčerpání těla i mysli z něj činily nástroj, který děsil i ty nejstatečnější.
Přestože se dnes může zdát tato metoda barbarská, připomíná nám, jaké extrémy může dosáhnout lidská krutost v honbě za mocí, kontrolou a pomstou. Kubi-zeme nebylo jen obyčejné mučení – bylo to umění smrti, roztažené do nekonečných hodin hrůzy.
Seznam zdrojů:
1. Hojōjutsu – The Science of Rope Arresting. Medium. [cit. 28.02.2025]. Dostupné z: https://medium.com/classical-martial-arts/hoj%C5%8Djutsu-the-science-of-rope-arresting-9072aa6ccc39
2. Ishidaki – Japanese Torture Method. Japanese with Anime. [cit. 28.02.2025]. Dostupné z: https://www.japanesewithanime.com/2021/03/ishidaki.html
3. Japanese Torture. Placer Herald, 1. února 1879. [cit. 28.02.2025]. Dostupné z: https://cdnc.ucr.edu/?a=d&d=PH18790201.2.50
