Článek
Na jaře roku 1217 nebyla Anglie země, kde by bylo rozhodnuto o příštím králi. Londýn držel francouzský princ Ludvík a na jeho straně stáli angličtí baroni. Proti němu stál devítiletý Jindřich III., chlapec, který se na trůn dostal po smrti svého otce Jana Bezzemka. Za jeho korunu teď museli bojovat jiní.
Jedním z nich byl William Marshal. A právě on se na jaře roku 1217 vydal k Lincolnu.
Město nebylo bezpečné. Francouzští vojáci a jejich angličtí spojenci je ovládali a pod hradem pokračovalo obléhání. Hrad Lincoln však stále odolával. Držela ho posádka věrná mladému králi a vedla ji Nichola de la Haye, která odmítala přijmout porážku. Každý den, který posádka vydržela, byl zároveň šancí, že přijde pomoc.
A ta skutečně přicházela.
Ráno 20. května se před městem začali objevovat jezdci. Zvědové přinášeli zprávy a za nimi se blížilo vojsko. Pro muže uvnitř Lincolnu to byl pohled, na který čekali celé týdny.
V čele armády přijížděl William Marshal. Bylo mu kolem sedmdesáti let. V době, kdy byl takový věk opravdu výjimečný, se Marshal znovu vydal do války.
A před ním stál Lincoln.

Hrad Lincoln
Anglická koruna na dosah
Ludvík nepřijel do Anglie jako nepřítel. Pozvali ho sami angličtí baroni, kteří se vzbouřili proti Janu Bezzemkovi. Francouzský princ díky nim získal vojáky, pevnosti i politickou podporu. Když Jan v říjnu 1216 zemřel, situace se pro Ludvíka ještě zlepšila. Jeho soupeřem byl devítiletý chlapec a země byla rozdělená válkou. Londýn už byl v jeho rukou a další šlechtici se přidávali na jeho stranu.
Jenže některá místa stále odmítala ustoupit.
Lincoln byl jedním z nich. Hrad se tyčil nad městem a jeho posádka zůstávala věrná Jindřichovi. Pro Ludvíkovy spojence nebylo možné nechat nepříteli strategicky umístěné místo, a proto se rozhodli pevnost získat. Jenže Nichola de la Haye kapitulaci odmítala.
Thomas de Perche, hrabě z Perche a velitel francouzských a povstaleckých sil, stál před těžkým rozhodnutím. Mohl ustoupit a přerušit obléhání, nebo přijmout bitvu s armádou, která právě dorazila k Lincolnu.
Rozhodl se zůstat.
Tím se z obléhání stal boj o celé město.
Cesta do hradu
Královská armáda neměla důvod vrhat se bezhlavě proti protivníkovi, který držel město. Marshal potřeboval nejprve dostat své muže do pozice, v níž by mohli využít sílu obléhaného hradu. Falkes de Bréauté a jeho kušníci se dostali do hradu Lincoln postranní branou a zaujali výhodné pozice na hradbách. Současně Marshalův hlavní útok směřoval k městským bránám.
Kuše začaly shora střílet do ulic. Koně se plašili, jednotlivé skupiny vojáků ztrácely přehled o tom, odkud útok přichází a jejich původně výhodné postavení se začalo měnit v past. Marshal mezitím tlačil své muže dál.
Cesta do města však nebyla volná. Přístup k západní braně zatarasily trosky. Pro útočníky to znamenalo další překážku, která je mohla zastavit.
Jenže vojáci začali suť odklízet. Pod útokem protivníka odhazovali kameny a vytvářeli průchod, kterým se mohla armáda dostat dál. Nebyl to žádný slavný rytířský nájezd. Byla to namáhavá práce mužů, kteří věděli, že pokud se cesta neotevře, jejich útok může skončit ještě předtím, než se dostanou do města.
Pak se průchod podařilo otevřít. A královští vojáci vnikli dovnitř.

Korunovace Jindřicha III. Iluminace z rukopisu Effigies ad Regem Angliae, kolem let 1280–1300. Jindřich III. byl korunován ve věku devíti let.
Bitva se mění v chaos
V ulicích už nebyla jasná fronta. Boj přicházel z několika stran současně. Královští vojáci postupovali městem, kušníci stříleli z výšky a obránci hradu vyrazili proti mužům, kteří ještě před chvílí obléhali jejich pevnost.
Pro obléhatele se jejich vlastní pozice začala obracet proti nim. Museli bojovat s armádou, která pronikala do města, zatímco z hradu na ně útočili další muži. Jejich jednotky se postupně oddělovaly a v ulicích bylo stále obtížnější udržet společnou obranu. William Marshal mezitím pokračoval v útoku.
Thomas de Perche se pokoušel své muže znovu shromáždit. Situace se mu však hroutila pod rukama. Jeho vojáci ustupovali a Perche byl nakonec obklíčen. Podle dobových zpráv dostal možnost vzdát se, ale odmítl.
Následoval boj, v němž byl zabit.
Smrt velitele přišla ve chvíli, kdy jeho vojsko ztrácelo soudržnost. Po jeho smrti se odpor začal hroutit. Nejprve ustupovali jednotliví muži. Potom celé skupiny. A nakonec už nikdo ani nepředstíral, že jde o spořádaný ústup.
Byl to útěk.
Muži, kteří ještě ráno obléhali Lincoln Castle, se nyní snažili dostat z města. Královské oddíly je pronásledovaly a mnoho z nich padlo nebo skončilo v zajetí. Přibližně tři stovky rytířů byly zajaty.
Lincoln byl zpět v rukou královské strany. Vítězství však mělo i svou temnou stránku.
Po bitvě následovalo plenění města. Vítězové se zaměřili na majetek lidí spojených s povstaleckou stranou a Lincoln zaplatil za svou podporu poraženým. Právě toto rozsáhlé plenění dalo bitvě její ironickou přezdívku Lincoln Fair, tedy Lincolnský jarmark.
Ludvíkovi spojenci utrpěli těžkou porážku. Ale francouzský princ stále nebyl poražen.

Bitva u Lincolnu 1217. Iluminace z Chronica Majora, 13. století.
Poslední naděje čekala na moři
Lincoln nezničil Ludvíkův nárok na anglický trůn. Francouzský princ stále držel významné pozice a mohl doufat, že z Francie dorazí další muži a zásoby. Pokud by se mu podařilo znovu získat iniciativu, válka mohla pokračovat.
Pak ale přišel další zásah.
Tentokrát na moři. V srpnu 1217 se u Sandwich střetla anglická a francouzská flotila. Angličané pod vedením Huberta de Burgha dokázali francouzské loďstvo porazit a Ludvíkovi se nepodařilo získat posily, které potřeboval.
Po Lincolnu přišel druhý úder. A tentokrát už bylo obtížnější celou válku zvrátit. O několik týdnů později Ludvík svůj nárok na anglický trůn vzdal a vrátil se do Francie.
Devítiletý Jindřich III. zůstal králem.
William Marshal už v sedmdesáti letech nepotřeboval dokazovat, že je schopným válečníkem. Za sebou měl desetiletí bojů, službu několika anglickým králům i politické otřesy, které by jiného muže dávno odsunuly stranou.
Přesto ještě jednou oblékl zbroj a vyrazil do bitvy. Tentokrát proti armádě, která věřila, že už má anglické království v rukou.
Dorazil včas.
Seznam použitých zdrojů:
1. DE RE MILITARI. The Battle of Lincoln (1217), according to Roger of Wendover [online]. 2014 [cit. 2026-09-08]. Dostupné z: https://deremilitari.org/2014/03/the-battle-of-lincoln-1217-according-to-roger-of-wendover/
2. ENGLISH HERITAGE. Introduction to Medieval England [online]. [cit. 2026-09-08]. Dostupné z: https://www.english-heritage.org.uk/learn/story-of-england/medieval/introduction/
3. ENGLISH HERITAGE. The Sieges of Dover Castle 1216–17 [online]. [cit. 2026-09-08]. Dostupné z: https://www.english-heritage.org.uk/sieges-of-dover
4. HERITAGE GATEWAY. Battle Of Lincoln, 1217 [online]. [cit. 2026-09-08]. Dostupné z: https://www.heritagegateway.org.uk/Gateway/Results_Single.aspx?resourceID=19191&uid=1393578
5. LINCOLN CASTLE. Our History – Lincoln Castle [online]. [cit. 2026-09-08]. Dostupné z: https://www.lincolncastle.com/castle/explore/history
6. TURNER, Ralph V. Battle of Lincoln (1217). In: Wikipedia: The Free Encyclopedia [online]. [cit. 2026-09-08]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Battle_of_Lincoln_(1217)








