Obléhání Karlštejna (1422): Husité nasadili děla, oheň i 822 sudů hnoje

Na jaře 1422 se Karlštejn ocitl v obležení. Hrad, který nechal vybudovat Karel IV. jako jednu ze svých nejvýznamnějších rezidencí a bezpečné místo pro uložení korunovačních klenotů, zůstával v rukou přívrženců krále Zikmunda Lucemburského. Pro husity představoval překážku v oblasti, kterou se snažili dostat pod svou kontrolu. Korunovační klenoty už sice byly z hradu odvezeny, Karlštejn však neztratil svůj význam. Dokud pevnost odolávala, zůstával v samotném srdci Čech nepřátelský opěrný bod.

Pražané proto v květnu 1422 zahájili rozsáhlou vojenskou operaci. Připojily se k nim také polské oddíly a obléhání postupně získávalo na intenzitě. V jeho průběhu se k útočníkům připojil litevský kníže Zikmund Korybutovič, který přijel na konci září. Byl jednou z nejvýznamnějších osobností husitů a jeho přítomnost dodala tažení váhu.

Proti obléhatelům stála posádka čítající přibližně 400 mužů. V jejím čele byl purkrabí Zdeslav Tluksa z Buřenic. Obránci měli k dostatek zásob a především výhodu, že útočníci museli překonávat několik obranných pásem.

Husité ovšem neměli v úmyslu pouze čekat, zda se hrad vzdá.

Devět tisíc kamenných projektilů

Karlštejn měl nepříjemnou slabinu. Přestože jeho opevnění bylo velmi silné, okolní kopce umožňovaly útočníkům zaujmout výhodné pozice a ostřelovat hrad z výšky.

Husité vybudovali obléhací stanoviště na několika návrších v okolí. Mezi nejvýznamnější patřily Javorka, Haknovec, Kněží hora a Plešivec. Dodnes jsou v některých místech patrné terénní pozůstatky jejich opevnění a palebných postavení. Do boje nasadili pět velkých praků, děla a další střelné zbraně. Praky dokázaly vrhat těžké kamenné projektily, zatímco děla ostřelovala hradby. Součástí výzbroje byly také tarasnice.

Rozsah ostřelování byl značný. Podle zprávy zachované v husitských kronikách mělo pět praků během obléhání vykonat přibližně 9 000 vrhů. Zmiňuje se také 32 zvláštních vrhů. Kromě běžných kamenů používali dokonce i tesané sloupy přivezené z Prahy.

Ani mohutné bombardování však nepřineslo očekávaný výsledek. Hradní opevnění vydrželo a některé obléhací zbraně začaly selhávat. Zpráva o obléhání uvádí, že čtyři velká děla nevystřelila mnoho projektilů, protože se rozbila. Pro husity to byla citelná ztráta.

Karlštejn však zůstával nedobitý. A právě tehdy se útočníci rozhodli, že když nedokážou hrad zničit kameny a dělovými koulemi, pokusí se jeho obránce udolat jinak.

Pražské žumpy zamířily na Karlštejn

Jednou z nejpodivnějších kapitol celého obléhání se stalo použití odpadu jako zbraně. Husité začali přes hradby vrhat nádoby naplněné lidskými výkaly, zkaženým jídlem a mrtvými zvířaty. Nešlo jen o několik sudů. Podle dobového záznamu bylo na hrad vrženo celkem 822 nádob naplněných páchnoucím hnojem. Dalších 22 nádob obsahovalo oheň.

Odkud se takové množství odpadu vzalo? Podle pozdějších historických podání se pro něj jezdilo až do Prahy. Tamní žumpy a latríny poskytovaly dostatek materiálu, který mohl být následně naložen na povozy a dopraven k obléhacímu vojsku. Husité tak proměnili městský odpad v munici.

Představa, že se na Karlštejn snášejí nádoby s hnijícím masem, výkaly a dalšími zbytky, je sama o sobě dostatečně odpudivá. Jejich účinek ale neměl spočívat pouze v zápachu. Útočníci se pokoušeli znečistit prostory uvnitř hradu a ohrozit zásoby. Do toho se přidávaly zápalné nádoby. Dvaadvacet vrhů s ohněm mělo způsobit požáry a poškodit dřevěné části hradních budov.

Ani tady však husité neuspěli. Hradní posádka se pokoušela chránit zranitelné části budov proutím a kůžemi, které měly zmírnit účinky dopadajících projektilů. Proti zapáchajícím látkám se podle historických záznamů používalo vápno.

Zprávy o obléhání zachycují dokonce mimořádně bizarní tvrzení o tom, že obráncům začaly kvůli nesnesitelnému zápachu vypadávat zuby. Takovou epizodu nelze považovat za doloženou skutečnost. Dobře však ukazuje, jakou pověst si obléhání Karlštejna v historickém vyprávění získalo.

Husité se ovšem nezastavili u výkalů a mršin. Jejich další pokus byl mnohem nebezpečnější.

Na řadu přišla voda

Karlštejn měl vlastní systém zásobování vodou. Hradní studna byla napájena také prostřednictvím vody přiváděné z potoka podzemní štolou. Bezpečný přísun pitné vody byl při dlouhém obléhání stejně důležitý jako dostatek potravin. Posádka mohla mít dostatek zásob, ale bez vody by dlouho nevydržela.

Podle zpráv o obléhání se husité pokusili potok znečistit a otrávit. Chtěli tak zasáhnout zásobování hradu a přimět obránce, aby se vzdali. Ani tento pokus však nevedl k očekávanému výsledku.

Je třeba si uvědomit, že středověké obléhání nebylo jen soubojem zbraní. Útočníci se snažili protivníka připravit o všechno, co potřeboval k přežití. Ničili okolní zásoby, přerušovali spojení, ostřelovali opevnění a hledali slabiny v zásobování. Karlštejn čelil prakticky všem těmto hrozbám.

Pro obránce bylo důležité také to, že se jim dařilo získávat informace o záměrech protivníka. Kroniky zmiňují tajné příznivce, kteří posádce oznamovali, co husité připravují. Díky tomu mohli obránci reagovat na připravované akce a lépe organizovat obranu.

Pět měsíců obléhání

Čas začínal hrát proti oběma stranám. Husité nedokázali hrad dobýt a jejich původní plán se stále nedařilo splnit. Zikmund Korybutovič přijel k obléhacímu vojsku až na konci září, tedy několik měsíců po zahájení útoku. Jeho přítomnost měla dodat tažení nový impuls, jenže ani on nedokázal situaci zvrátit.

Husité navíc museli počítat s možností, že Karlštejnu přijde na pomoc křížová výprava. Zprávy o připravovaném vojsku vyvolávaly obavy, že se obléhatelé sami ocitnou v nebezpečí. Část jejich mužů proto odešla zpět k Praze a síla obléhacího vojska se postupně zmenšovala.

Přesto se útočníci ještě jednou pokusili rozhodnout celou operaci silou. Dne 22. října 1422 podnikli poslední významný pokus o dobytí hradu. Ani tentokrát však nedokázali obranu prolomit. Karlštejn odolal a husitům začalo být zřejmé, že ani další pokračování obléhání nemusí přinést výsledek.

Dne 8. listopadu 1422 bylo nakonec uzavřeno roční příměří. Posádka se zavázala, že nebude zvyšovat počet obránců, opravovat hrad ani aktivně podporovat vojenské operace krále Zikmunda. Husité naopak měli zachovat dosavadní postavení obléhacích stanovišť.

Po více než pěti měsících tak obléhací vojsko odtáhlo.

Karlštejn tak přežil jednu z nejbizarnějších obléhacích operací českých dějin. A zatímco z mnoha středověkých útoků zůstaly především zprávy o prolomených hradbách a krvavých bojích, na tento se vzpomíná také kvůli něčemu mnohem méně hrdinskému: tisícům kamenných projektilů a sudům plným lidských výkalů, které husité nechali dopravit až z Prahy.

Ani tohle však Karlštejn nepokořilo.

Seznam použitých zdrojů:

1. KOSCELNÍK, Petr. Archeologie konfliktních areálů v Čechách v 15. století [online]. Plzeň: Západočeská univerzita v Plzni, 2014 [cit. 2026-11-05]. Disertační práce. Dostupné z: https://theses.cz/id/qno510/

2. KOSCELNÍK, Petr. Obléhání hradu Karlštejn 1422. In: Archeologická studia: Sborník z 1. studentské konference katedry archeologie FF ZČU. Plzeň: Západočeská univerzita v Plzni, 2010, s. 87–98. [online]. [cit. 2026-11-05]. Dostupné z: https://iispp.npu.cz/mis_public/documentDetail.htm?id=445546

3. NÁRODNÍ PAMÁTKOVÝ ÚSTAV. Karlštejn, mapa se znázorněním obléhacích prací z roku 1420 v okolí hradu Karlštejn [online]. 2010 [cit. 2026-11-05]. Dostupné z: https://iispp.npu.cz/mis_public/documentDetail.htm?id=445547

4. OBLÉHÁNÍ KARLŠTEJNA HUSITY ROKU 1422. Drakkaria.cz [online]. 26. 3. 2024 [cit. 2026-11-05]. Dostupné z: https://www.drakkaria.cz/tema/stredovek/oblehani-karlstejna-husity-roku-1422

5. RÁČEK, Blažej. Československé dějiny [online]. Praha: Ladislav Kuncíř, 1948 [cit. 2026-11-05]. Dostupné z: https://librinostri.catholica.cz/download/RacekCslDejiny-r.pdf