Článek
Na úpatí Modrých hor ve Virginii stojí dům, který je v učebnicích dějepisu i turistických brožurách – Monticello, sídlo třetího prezidenta Spojených států.
Z dálky působí jako chrám republiky. Dokonalá symetrie sloupů, klenba inspirovaná antikou, zahrady, kde každá alej má svůj přesný úhel. Všechno vypadá jako uskutečněný sen o rovnováze a rozumu. Ale když člověk projde dveřmi, vzduch ztěžkne. Je v něm cítit napětí, ticho, které není klidem.
V kuchyních pod schody se od rána do noci ozývaly hlasy a rachot nádobí. Smích otroků se mísil s pláčem dětí, s příkazy a tichými modlitbami. Po schodišti nahoru stoupal Jefferson – muž, který napsal, že „všichni lidé jsou stvořeni sobě rovni“.
Jenže vlastnil více než stovku otroků. A někteří z nich s ním byli spřízněni krví.
Filozof, který psal o svobodě
Rok 1776. Ve Filadelfii se rodí dokument, který změní dějiny. Thomas Jefferson usedá k psacímu stolu a skládá věty, jež se stanou symbolem celé epochy:
„Pokládáme tyto pravdy za samozřejmé: že všichni lidé jsou stvořeni sobě rovni.“
Jeho slova letěla Evropou jako zjevení. Lidé v Paříži, Londýně i Praze je četli jako svědectví o nové éře. Ale doma, na plantáži Monticello, jeho otroci dál obdělávali tabáková pole.
Když se později novináři ptali, jak může muž jeho morální autority vlastnit lidi, Jefferson většinou mlčel. Někdy se odvolával na ekonomickou nutnost, jindy na „přirozený řád“.
V dopise z roku 1820 napsal slavnou metaforu:
„Držíme vlka za uši. Nemůžeme ho pustit a nemůžeme ho držet.“
Měl na mysli otroctví – ale snad i vlastní vinu.
Rodina Hemingsových: otroci, příbuzní, incest
V Monticellu žila rodina otroků, o níž se mluvilo jinak než o ostatních. Hemingsovi.
Byli světlejší pleti, měli zvláštní postavení – nepracovali na poli, nosili lepší šaty, obsluhovali uvnitř domu. Jeffersonova manželka Martha s nimi měla něco společného: její otec, plantážník John Wayles, měl totiž s černou milenkou Elizabeth Hemingsovou několik dětí.
Jinými slovy, Jeffersonovi otroci byli příbuzní jeho ženy.
Když se tedy po smrti manželky začal stýkat s jednou z nich – Sally Hemingsovou, nejmladší dcerou Elizabeth – nešlo jen o zneužití moci, ale i o vztah, který překračoval hranice tehdejší morálky i rodových vazeb.
Takových vztahů nebylo na jihu málo, ale u Jeffersona to byla jiná věc. Byl to muž, který měl měnit svět – ne napodobovat jeho hříchy.
Skandál, o kterém psaly noviny
Na přelomu století se příběh Monticella dostal do novin. Novinář James Thomson Callender, dřívější Jeffersonův spojenec, se proti němu obrátil a v roce 1802 napsal:
„Jefferson žije v Monticellu se svými černými konkubínami. Jedna z nich, jménem Hemingsová, mu porodila několik dětí.“
Callenderovo obvinění mělo sílu politické bomby. Federální opozice okamžitě využila příležitosti a označila prezidenta za pokrytce a zvrhlíka. Jefferson – jak bylo jeho zvykem – mlčel. Nevyvracel, neobhajoval, nevysvětloval. A tím mlčením jen posílil oheň podezření.
V kavárnách a salonech se šeptalo: „Jak může muž, který napsal Deklaraci svobody, držet v řetězech vlastní děti?“
Děti, které neexistovaly
Na Monticellu vyrůstaly děti, jejichž původ byl veřejným tajemstvím. Měly světlejší kůži, modré oči, pohybovaly se s jistotou, která připomínala samotného pána domu.
Otroci si to šeptali mezi sebou, bílá společnost dělala, že nic nevidí.
Jefferson nikdy žádné z těchto dětí oficiálně neosvobodil. Jen některé „ztratily“ doklady, když dospěly a tiše zmizely z evidence.
Pozdější výzkumy DNA ukázaly, že Jefferson skutečně zplodil s Hemingsovými několik dětí – přinejmenším čtyři, možná šest.
Věda potvrdila to, co bulvární tisk tušil už v roce 1802.
Morální krize národa
Jeffersonův případ nebyl jen osobní skandál. Stal se symbolem hlubší schizofrenie americké společnosti: republiky, která vznikla na ideálu svobody, ale stála na otroctví.
Každý ideál měl svou temnou stranu – a Jefferson, coby jeden z otců zakladatelů, ji ztělesňoval nejvíce.
V knize Notes on the State of Virginia psal, že černoši jsou „nižší v rozumu, ale vyšší v tělesné síle“. Přesto v soukromí přiznával, že cítí „přirozenou přitažlivost“.
Národ viděl ve svém prezidentovi filozofa svobody, ale v jeho domě žil muž svázaný chtíčem, tělem a mocí.
Monticello po Jeffersonovi
Když Jefferson roku 1826 – přesně padesát let po podpisu Deklarace nezávislosti – zemřel, byl zadlužen po uši.
Jeho potomci prodali většinu majetku, včetně otroků.
Monticello se stalo tichým svědkem rozporu, který se táhl Amerikou až k občanské válce:
Jak může být země svobodná, když její zakladatelé žili z nesvobody jiných?
Rehabilitace či odsouzení?
Moderní historici se dodnes přou, jak Jeffersona hodnotit. Někteří tvrdí, že byl „mužem své doby“, který považoval otroctví za nutné zlo. Jiní oponují, že právě proto, že byl mužem rozumu, měl vědět lépe.
A v roce 1998 provedla organizace Thomas Jefferson Foundation genetický výzkum, který potvrdil, že potomci Sally Hemingsové nesou Jeffersonův genetický podpis.
Od té doby se Monticello proměnilo. Turisté dnes neprocházejí jen Jeffersonovou knihovnou a zahradami, ale i malými domky otroků, kde průvodci vyprávějí, co se dělo v noci, když se světla v hlavním domě zhasla.
Dvojí odkaz
Thomas Jefferson zůstává postavou, která fascinuje i odpuzuje zároveň. Jeho portrét zůstává na dvoudolarové bankovce – a jeho hříchy v archivech.
Byl mužem, který dal světu slova, jež přežila staletí. A zároveň symbolem toho, jak hluboko mohou ideály padnout, když se promění v masku moci.
Když se dnes procházíte po Monticellu a pohlédnete z terasy na modré vrcholky hor, můžete mít pocit, že slyšíte ozvěnu dávného smíchu a šeptání.
Svoboda se tu rodila v řetězech.
A z těch řetězů se Amerika dodnes zcela nevysvobodila.
Možná právě proto Monticello stále stojí – jako připomínka, že i největší ideály mají své stíny.
Autor: NPC
Seznam použitých zdrojů:
1. Monticello. Thomas Jefferson and Sally Hemings: A Brief Account [online]. [cit. 2025-10-16]. Dostupné z: https://www.monticello.org/sallyhemings/
2. Monticello. Report of the Research Committee on Thomas Jefferson and Sally Hemings [online]. [cit. 2025-10-16]. Dostupné z: https://www.monticello.org/slavery/jefferson-slavery/thomas-jefferson-and-sally-hemings-a-brief-account/research-report-on-jefferson-and-hemings/
3. PBS / FRONTLINE. Is It True? — A Primer On Jefferson DNA [online]. [cit. 2025-10-16]. Dostupné z: https://www.pbs.org/wgbh/pages/frontline/shows/jefferson/true/primer.html
