Článek
Začíná to pohledem. Dlouhým. Tichým. Jiným.
Nejsou to cizinci. Jsou manželé, milenci. A přesto v tu chvíli – se nepoznávají. Protože dnes večer nehrají sebe. Hrají postavy, které v nich dřímají, ale na které v každodenním životě nezbývá odvaha ani místo.
Tady, v potemnělé ložnici, v pronajaté kanceláři nebo na hraně kuchyňského stolu, se probouzí příběhy. Není to porno. Není to improvizace. Je to scénář psaný na tělo. Na kůži, která se prohýbá pod cizími doteky – i když ty ruce vlastně zná důvěrně.
I. Policista a zlodějka
Lucie stojí zády ke zdi. Černá paruka jí sahá do půli zad. Její rudé rty jsou suché, až na chvíli, kdy si je jazykem nervózně olízne. Má na sobě koženou minisukni, těsné tílko bez podprsenky a černé podvazky, které už teď kloužou po stehnech. V očích vzrušený vzdor.
Martin vchází tiše, s chladnou autoritou, v uniformě, kterou si pronajali v půjčovně. Hluboký hlas, tvrdý krok. Někde v něm je smích – ale v té roli, kterou teď hraje, není místo pro úsměv.
„Tohle je soukromý prostor. Co tu pohledáváš?“
„Měla jsem žízeň,“ šeptne. „Hledala jsem něco… vlhkého.“
Tvář mu neškubne, ale v očích se něco pohne. Přistoupí k ní. Chytne ji za zápěstí, tvrdě. Přitiskne ji ke zdi. Tělem. Cítí, jak dýchá. Jak se jí prsa zvedají a klesají pod tenkým látkovým vězením.
„Ukaž mi, co máš v kabelce.“
Otevře ji. Tam – jen rtěnka a vibrační vajíčko. Chvíli mlčí. Pak přiloží rty k jejímu uchu a zašeptá: „Trest bude důkladný.“
Pouta zacvaknou. Skloní ji přes stůl. Zvedne jí sukni. Pod ní – nic. Jen nahá kůže, rozehřátá, vlhká, rozechvělá. Prsty jí přejede po stehně až tam, kde je nejvíc otevřená.
Vnikne do ní zezadu – bez zaváhání. Tvrdě. Oči mu potemní. Každý náraz je výkřikem kontroly, kterou ztrácí i on. Lucie sténá – nahlas. Bez ostychu. Hraje roli, ale tělo hraje po svém. A tělo nikdy nelže.
Když se konečně zhroutí vedle ní, ona se otočí a zašeptá: „Příště mě nech utéct. A chyť mě až na chodbě.“
II. Doktor a pacientka
Bílé světlo. Čisté prostěradlo. Na nočním stolku stetoskop, lubrikant, latexové rukavice. Lenka leží na posteli s nohama pokrčenýma, lehce roztaženýma. Má na sobě jen bílou nemocniční košili, rozepnutou až k pupíku.
Petr stojí u ní s blokem. Brýle na nose. Lékařský plášť na nahém těle. Zapisuje si poznámky, zatímco jí klouže prstem po stehně.
„Kde přesně to bolí?“
„Uvnitř. Hluboko.“
Svlékne si rukavice. Potom košili. Klečí mezi jejíma nohama, rukou jí zajede dovnitř – pomalu, opatrně, ale s důrazem. Sleduje, jak se jí zadrhne dech, jak jí hlava zaklesne do polštáře. Její tělo volá.
A on odpoví.
Vklouzne do ní pomalu, táhle, hluboko. Nehne se. Jen dýchá s ní. Dívá se do jejích očí.
Začne se pohybovat. V rytmu, který se zrychluje s každým dalším výkřikem. Nezastaví se, dokud ji neucítí třást se pod sebou.
A potom – uvolnění. Lehne si k ní. Ona mu šeptá do ucha: „Pane doktore… zítra přijdu na kontrolu.“
III. Šéf a sekretářka
Petra sedí na židli v konferenční místnosti. Kolena u sebe, ruce na stole. Halenka rozepnutá až ke spodnímu lemu podprsenky. Na krku perly. Vlasy sepnuté. Rtěnka výrazná. Její parfém – těžký, kořeněný – se mísí s vůní kůže židle a čerstvě uvařené kávy.
Tomáš vchází se složkou. Mlčky. Položí ji před ni. Rozepne si sako. „Chyby ve výkazu. Počkáš tu přesčas.“
Neodpoví. Jen sklopí zrak.
„Otoč se.“
Poslechne. Pomalu. Předkloní se přes stůl. Sukně se vyhrne. Pod ní – krajkové kalhotky, které si koupila jen kvůli téhle scéně.
On je roztrhne. Prstem si s ní hraje, sleduje ji. Přejede znovu, pak zajede dovnitř. Druhou rukou ji drží za zátylek.
Vnikne do ní tvrdě. Bez varování. Vzdechne. Ona vykřikne. A pak přijde lavina. Jakmile je konec, šeptne jí: „Tvoje docházka byla výborná. Ale v oddanosti máš ještě rezervy.“
Petra se usměje. Tváře rudé. Kolena roztřesená.
„Zítra jsem připravená na hodnocení výkonnosti.“
Nejde jen o sex. Jde o proměnu.
Hra na role není útěkem z reality. Je jejím doplněním. Něčím, co vztahu dává nový dech, nový impuls, nové barvy. Je to prostor, kde si partneři dovolí být někým jiným, aby se k sobě mohli vracet ještě blíž.
V těchto hrách se objevuje nejen tělesnost, ale i důvěra. Odvaha. A někdy i něco mnohem hlubšího: pravda, kterou jsme si netroufli vyslovit v běžném životě.
Protože někdy člověk pozná sám sebe – až když se na chvíli stane někým jiným.
Seznam použitých zdrojů:
1. PEREL, Esther. How to Introduce Role Play Ideas to Your Partner. [online]. 2021 [cit. 2025-05-08]. Dostupné z: https://www.estherperel.com/blog/how-to-introduce-role-play-ideas-to-your-partner
2. JOYFUL COUPLE. Benefits of Adding Fantasy and Role Play to Your Relationship. [online]. 2023 [cit. 2025-05-08]. Dostupné z: https://joyful-couple.com/blogs/blog-and-tips/benefits-of-adding-fantasy-and-role-play-to-your-relationship
3. PSYCHOTHERAPIST NYC. What Are the Benefits of Sexual Role Play in a Relationship? [online]. 2022 [cit. 2025-05-08]. Dostupné z: https://psychotherapist-nyc.blogspot.com/2022/09/what-are-benefits-of-sexual-role-play.html
