Článek
Byl začátek padesátých let. Evropa se stále vzpamatovávala z druhé světové války a Československo vstupovalo do nové, nejisté éry. Průmysl se obnovoval, továrny se přizpůsobovaly plánované ekonomice a lidé se učili žít v době, kdy bylo mnoho věcí nedostatkových.
Právě tehdy se elektrotechnik Oldřich Homuta ocitl na pracovní cestě ve Švédsku. Pro československého inženýra to byl jiný svět. Výlohy obchodů plné moderních výrobků, kuchyně vybavené spotřebiči, které doma téměř nikdo neznal.
V jednom z obchodů si všiml zvláštního elektrického hrnce. Stačilo jej zapojit do zásuvky a jídlo se v něm pomalu připravovalo bez neustálého hlídání. Myšlenka byla jednoduchá a přitažlivá.
Homuta však viděl i jeho slabinu. Hrnec dokázal vařit, ale neuměl péct.
Možná právě v té chvíli se v jeho hlavě zrodil nápad, který měl změnit dějiny československých kuchyní.
Dílo tří mužů
Po návratu domů začal Homuta experimentovat. Nebyl na to sám. Připojili se k němu konstruktéři Jindřich Uher a Antonín Tyburec.
Tři technici se pustili do práce v době, kdy byl přístup k materiálům omezený a každá nová technologie musela projít složitým schvalováním. Přesto se jim podařilo vytvořit zařízení, které bylo zároveň jednoduché i neobvykle účinné.
Princip byl překvapivý.
Místo zahřívání nádoby zespodu, jak je běžné u sporáků, umístili topnou spirálu do víka. Teplo tak přicházelo shora, odráželo se od stěn hliníkové nádoby a obklopovalo pokrm ze všech stran.
Jídlo se současně peklo, dusilo i zapékalo.
První prototyp nesl název HUT. Byla to prostá zkratka vytvořená z počátečních písmen příjmení jeho tvůrců. Později dostal přístroj jméno, které se stalo legendou. Remoska.
První typ elektrické pečicí mísy HUT. Typ HUT se sériově vyráběl v letech 1957 až 1963.
Malá trouba, která nepotřebuje kuchyň
Když se remoska objevila na trhu koncem padesátých let, působila téměř jako malý zázrak.
V době, kdy mnoho domácností stále nemělo plnohodnotnou troubu, přinesla řešení. Stačila elektrická zásuvka, kovová mísa a víko s topnou spirálou.
V uzavřeném prostoru se vytvořilo teplo podobné klasické troubě. Kuře se zlatavou kůrkou, zapékané brambory, bábovky, koláče. To vše bylo možné připravit v zařízení, které se dalo snadno přenést z kuchyně na chatu nebo na kolejní pokoj.
Remoska byla malá, úsporná a překvapivě všestranná. Její výkon byl několikanásobně nižší než u běžné elektrické trouby, což v době rostoucí spotřeby energie představovalo obrovskou výhodu.
Brzy se stala součástí každodenního života.
Fenomén československých domácností
Sériová výroba začala v roce 1957. Největší produkce probíhala v továrně Karma v Kostelci nad Černými lesy.
Během několika desetiletí vzniklo přibližně jeden a půl milionu kusů. Remosky putovaly do bytů panelových sídlišť, do venkovských domů i na chalupy.
Pro mnoho lidí představovala ideální spotřebič.
Nepotřebovala složité ovládání. Neobsahovala téměř žádnou elektroniku. A především se jen zřídka pokazila.
V socialistickém Československu se z ní stal symbol domácího komfortu.
Vynález, který málem zmizel
Po roce 1989 však přišel okamžik, kdy se zdálo, že příběh remosky skončí.
Trh zaplavily nové kuchyňské technologie. Mikrovlnné trouby, moderní sporáky, multifunkční spotřebiče. Vedle nich působila remoska jako relikt minulosti.
Výroba se zastavila a zdálo se, že legendární český vynález zmizí stejně rychle, jako se kdysi objevil.
Jenže historie měla jiný plán.
Druhý život českého hrnce
V polovině devadesátých let získal licenci na výrobu podnikatel Jiří Blažek. Produkce se přesunula do Frenštátu pod Radhoštěm a zařízení prošlo modernizací.
Změnil se design, přibyly nepřilnavé povrchy a kvalitnější materiály.
Ale základní princip zůstal stejný jako v padesátých letech.
Pak přišel nečekaný zvrat. O remosku se začali zajímat zákazníci v zahraničí. Největší úspěch zaznamenala ve Velké Británii, kde ji propagovala česká emigrantka Milena Grenfell Bainesová.
Britské časopisy ji začaly označovat za jeden z nejpraktičtějších kuchyňských spotřebičů.
Najednou se ukázalo, že starý československý vynález dokáže konkurovat moderním technologiím.
Síla jednoduchého nápadu
Dnes se remoska prodává v mnoha zemích světa. Objevuje se v kuchyních v Evropě, Severní Americe i Austrálii.
Její princip se přitom za sedmdesát let téměř nezměnil.
Možná právě v tom spočívá její tajemství.
Technologický svět se neustále mění. Spotřebiče jsou složitější, digitálnější a chytřejší. Přesto někdy vítězí něco mnohem prostšího.
Nápad, který vznikl z obyčejného pozorování v obchodě se švédskými spotřebiči, se proměnil ve vynález, který přežil režimy, ekonomické krize i technologické revoluce.
Remoska tak zůstává připomínkou jedné zvláštní pravdy.
Geniální vynálezy nemusí být velké. Někdy mají podobu malého hrnce s víkem.
Seznam použitých zdrojů:
1. Remoska. In: Wikipedia: the free encyclopedia [online]. 2024 [cit. 2026-03-06]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Remoska
2. Czech Made: The Remoska mini-oven. Radio Prague International [online]. 2024 [cit. 2026-03-06]. Dostupné z: https://english.radio.cz/czech-made-remoska-mini-oven-8712142
3. Remoska dostala jméno před padesáti lety, vyváží se hlavně do Británie. iDNES.cz [online]. 27. července 2014 [cit. 2026-03-06]. Dostupné z: https://www.idnes.cz/ostrava/zpravy/remoska-dostala-jmeno-pred-padesati-lety.A140721_2083973_ostrava-zpravy_jog
4. Zázrak nejen českých domácností: remoska. i60.cz [online]. 20. července 2014 [cit. 2026-03-06]. Dostupné z: https://www.i60.cz/clanek/detail/8763/zazrak-nejen-ceskych-domacnosti-remoska
5. Slavná remoska se vyrábí dodnes. Český rozhlas [online]. 24. září 2024 [cit. 2026-03-06]. Dostupné z: https://www.mujrozhlas.cz/navraty-do-minulosti/slavna-remoska-se-vyrabi-dodnes-hrnec-ktery-sam-varil-byl-hitem-jeho-obliba
