Článek
Je léto roku 1978 a nad jižní Moravou se teprve rozednívá. Na malém zemědělském letišti stojí muž v modré kombinéze vedle malého žlutého letadla s mohutným hvězdicovým motorem. Mechanik naposledy kontroluje podvozek, kývne hlavou a ustoupí stranou.
Pilot zavře překryt kabiny a přidá plyn.
Motor zaburácí tak silně, až se rozvibrují okna hangáru. Zlín Z-37 Čmelák se rozjede po travnaté ploše a během několika sekund mizí nízko nad poli.
Letí sotva pár metrů nad zemí. Pod ním ubíhá obilí, sloupy elektrického vedení i polní cesty. Za letadlem se rozprostírá hustý oblak postřiku. Stačí jediná chyba a let se změní v katastrofu.
Tak vypadal běžný den československých zemědělských pilotů, kteří létali na legendárních Čmelácích.
Československo chtělo vlastní zemědělský letoun
Po druhé světové válce procházelo československé zemědělství dramatickou proměnou. Kolektivizace přinesla obrovská družstevní pole a stát hledal způsoby, jak zvýšit produkci potravin. Jednou z cest bylo využití letectví.
První zemědělské práce prováděly upravené vojenské nebo sportovní stroje. Ty však nebyly ideální. Často měly malou nosnost, špatný výhled z kabiny a komplikovanou údržbu. Bylo jasné, že Československo potřebuje specializovaný letoun.
Vývoj nového stroje začal na počátku šedesátých let. Na projektu pracovaly podniky Moravan Otrokovice a Let Kunovice. Konstrukce byla od začátku podřízena jedinému cíli. Vytvořit letadlo, které zvládne dlouhé hodiny létat několik metrů nad zemí.
První prototyp označený XZ 37 vzlétl v roce 1963. Už během zkoušek bylo jasné, že konstruktéři vytvořili mimořádně schopný stroj.
Čmelák měl neobvyklé proporce. Pilot seděl vysoko vpředu téměř nad motorem, což poskytovalo skvělý výhled na terén. Za kabinou byla velká nádrž na chemikálie nebo hnojiva. Konstrukce byla jednoduchá, robustní a snadno opravitelná.
Právě jednoduchost se ukázala jako obrovská výhoda.
Dobová fotografie leteckého hnojení polí
Let pár metrů nad zemí
Zemědělské létání patřilo mezi nejnebezpečnější civilní profese své doby.
Dopravní piloti létali ve výšce několika kilometrů. Piloti Čmeláků pracovali téměř na úrovni stromů a sloupů elektrického vedení. Často letěli rychlostí kolem 150 kilometrů za hodinu jen několik metrů nad polem.
Každý let vypadal podobně. Pilot nalétl nad pole, otevřel rozprašovací zařízení a držel přesnou výšku i směr. Na konci pole musel prudce vytáhnout stroj nahoru, otočit jej a okamžitě se vrátit do dalšího průletu.
To vše znovu a znovu.
Někteří piloti během jediného dne provedli stovky podobných manévrů. Únava byla obrovská. Stačilo krátké zaváhání a následovala tragédie.
Největším nepřítelem byly dráty vysokého napětí. Ze země byly často téměř neviditelné. Právě srážky s elektrickým vedením způsobily mnoho smrtelných nehod zemědělských pilotů po celé Evropě.
Přesto byla tato práce mezi piloty překvapivě populární. Měla zvláštní atmosféru. Letci nebyli zavření v kabině dopravního letadla vysoko nad mraky. Viděli každý strom, každou cestu i lidi pracující na poli.
Mnozí bývalí piloti později vzpomínali, že právě nízké lety nad krajinou byly neobyčejně intenzivním zážitkem.
Motor, který bylo slyšet na kilometry
Charakteristickým znakem Čmeláku byl jeho motor.
Letadlo poháněl devítiválcový hvězdicový motor Walter M 462 o výkonu 315 koní, který vycházel ze sovětského motoru Ivčenko AI 14 a byl vyráběn v Československu v upravené verzi. Zvuk tohoto agregátu byl nezaměnitelný.
Když Čmelák startoval, celé letiště se otřásalo hlubokým duněním. Motor vydával syrový kovový zvuk, který se nesl krajinou na velkou vzdálenost. Na českém a slovenském venkově se stal běžnou součástí života.
Mnoho lidí dodnes vzpomíná, jak během léta pravidelně zvedali hlavy k obloze pokaždé, když se ozval známý rachot hvězdicového motoru.
Kabina pilota přitom nebyla nijak komfortní. Hluk byl obrovský, vibrace silné a v letních měsících panovalo uvnitř nesnesitelné vedro. Přesto piloti často tvrdili, že právě syrový charakter stroje byl součástí jeho kouzla.
Motor Zlín Z-37
Československý exportní úspěch
Čmelák se brzy stal jedním z nejúspěšnějších československých civilních letadel.
Velké množství strojů zamířilo do zemí východního bloku. Létaly v Maďarsku, Bulharsku, Polsku i východním Německu. Jenže export postupně pokračoval mnohem dál.
Československé stroje se dostaly také do Indie, Jugoslávie nebo severní Afriky. V některých afrických státech pracovaly v extrémních podmínkách, kde teploty přesahovaly čtyřicet stupňů.
Právě tam se ukázala obrovská výhoda jednoduché konstrukce. Čmelák nepotřeboval dokonalé letiště ani moderní servisní halu. Mechanici jej často opravovali přímo v polních podmínkách.
Existují dokonce historky o dálkových přeletech do Afriky, během nichž byly nádrže na chemikálie využity jako improvizované přídavné palivové nádrže. Podobné expedice dnes působí téměř neuvěřitelně.
Letadlo, které umělo téměř všechno
Přestože byl Čmelák navržen hlavně pro zemědělství, postupně dostal i další úkoly.
Některé stroje byly používány k vlečení větroňů. Jiné tahaly reklamní transparenty nebo sloužily při lesnických pracích. Existovaly i verze upravené pro hašení požárů.
Piloti oceňovali hlavně stabilitu při nízkých rychlostech a schopnost operovat z krátkých travnatých letišť.
V osmdesátých letech vznikla modernizovaná verze Z-37T Agro Turbo s turbovrtulovým motorem Walter M 601. Nový stroj měl vyšší výkon, lepší stoupavost i větší nosnost. Přesto mnoho provozovatelů zůstávalo věrných původním verzím.
Byly jednodušší, levnější a mechanici je dokonale znali.
Zlín Z-37T Agro Turbo
Symbol socialistického venkova
Jen málokteré československé letadlo bylo tak úzce spojeno s běžným životem obyčejných lidí.
Stíhačky nebo dopravní letadla většina obyvatel viděla jen výjimečně. Čmelák však létal přímo nad vesnicemi a poli. Lidé jej vídali téměř každý den.
Stal se symbolem doby stejně jako traktory Zetor nebo nákladní vozy Praga V3S.
Na venkově vznikala kolem zemědělských pilotů zvláštní aura. Byli považováni za odvážné chlapy, kteří létají v nebezpečné výšce a každý den riskují život. V mnoha regionech patřili mezi známé místní osobnosti.
Z dnešního pohledu působí tehdejší letecké postřiky rozporuplně. Některé chemikálie, které byly v sedmdesátých letech běžně používány, by dnes neprošly přísnými předpisy. Tehdejší doba však vnímala zemědělské letectví jako symbol pokroku a modernizace.
Konec jedné éry
Po roce 1989 se svět zemědělského létání začal rychle měnit.
Velká družstevní pole mizela, změnila se struktura zemědělství a část práce převzala moderní pozemní technika. Provoz starých pístových letadel přestal být ekonomicky výhodný.
Mnoho Čmeláků skončilo odstavených na okrajích letišť. Některé byly rozebrány na náhradní díly, jiné pomalu rezivěly pod širým nebem.
Jenže úplný konec nikdy nepřišel.
Dodnes lze Čmeláky vidět na leteckých dnech, historických akcích nebo při vlečení větroňů. Nadšenci zachránili řadu strojů a pečlivě je renovovali do letuschopného stavu.
Když dnes motor starého Čmeláku znovu zaburácí nad letištěm, nejde jen o obyčejné veteránské letadlo.
Je to připomínka doby, kdy československé stroje létaly od moravských polí až po africké plantáže. Připomínka pilotů, kteří každý den riskovali život jen několik metrů nad zemí. A také připomínka éry, kdy se technika stavěla hlavně proto, aby vydržela téměř všechno.
Seznam použitých zdrojů:
1. ZLÍN Z-37 ČMELÁK. ABCzech.cz [online]. Dostupné z: https://www.abczech.cz/Zlin-Z-37-Cmelak-P7034047.html
2. ZLÍN Z-37 ČMELÁK. Aeroklub Náchod [online]. Dostupné z: https://www.aknachod.cz/zlin-z-37-cmelak/
3. ZLIN Z-37 ČMELÁK. Wikipedia – The Free Encyclopedia [online]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Zlin_Z-37_%C4%8Cmel%C3%A1k
4. CMELAK LET Z-37 A. Flugzeug-Lexikon.de [online]. Dostupné z: https://www.flugzeug-lexikon.de/Sinsheim-Speyer/Cmelak_Let_Z-37/cmelak_let_z-37.html
5. ZLIN Z-37 CMELAK / OK-60 / BUMBLE BEE / Z-237. All-Aero.com [online]. Dostupné z: https://all-aero.com/2025/05/09/zlin-z-37-cmelak-ok-60-bumble-bee-z-237/
