Zbraň 2. světové války střílela granáty, brambory i lahve. A sestřelovala letadla

Německé letadlo se blížilo k britské lodi. Posádka věděla, že za několik okamžiků začne útok, jenže na palubě neměla protiletadlový kanón. Měla pouze podivnou kovovou trubku připojenou k lodní páře. Do ní se spustil granát, otevřel se ventil a z hlavně vyletěla střela směrem k nebi. A když nebyly po ruce granáty, mohly přijít na řadu brambory, plechovky nebo zelenina.

Jednou dokonce pivo.

Na první pohled to zní jako vtip. Holman Projector však nebyl žádnou hračkou. Britové jich během války vyrobili přibližně 4 500 a skutečně je nasadili proti německým letounům. Nebyla to sice zbraň, která by se mohla měřit s klasickými protiletadlovými kanóny, ale v době, kdy Británii zoufale chyběla výzbroj, představovala rychlé a levné řešení.

A právě v tom spočívá její fascinující příběh. Holman Projector byl současně zoufale primitivní, překvapivě důmyslný a dostatečně nebezpečný na to, aby ho němečtí piloti nemohli jednoduše ignorovat.

Británie potřebovala něco, co bude fungovat okamžitě

V roce 1940 se Británie ocitla v situaci, kdy nebylo možné čekat, až průmysl vyrobí dostatek protiletadlových kanónů. Obchodní lodě byly životně důležité. Přivážely do země potraviny, suroviny, palivo i vojenský materiál. Německé letectvo ale útočilo na lodní dopravu stále agresivněji a mnoho plavidel nemělo dostatečnou protiletadlovou výzbroj.

Problém byl ještě horší tím, že německé letouny mohly útočit v malé výšce. Torpédové bombardéry musely při útoku sestoupit téměř k hladině.

Právě v takové situaci vznikla myšlenka, která by za normálních okolností nikoho nenapadla. Co kdyby nebylo nutné postavit klasický kanón? Co kdyby stačilo vytvořit jednoduchou trubku, která by dokázala vystřelit granát dostatečně vysoko, aby se dostal do cesty nalétávajícímu letadlu?

Nemusela být přesná jako klasické protiletadlové dělo. Nemusela mít velký dostřel. Musela být hlavně levná a rychle vyrobitelná.

A přesně takový byl Holman Projector.

Vynález z továrny na důlní techniku

Holman Projector vznikl u firmy Holmans z Camborne v Cornwallu, která vyráběla především stroje a zařízení pro těžební průmysl. Nebyla to náhoda. Firma měla zkušenosti s pneumatickými zařízeními a prací se stlačeným vzduchem. Její konstruktéři proto přišli s myšlenkou využít stejný princip pro vojenskou zbraň.

První experimenty ukázaly, že to skutečně jde. Jeden z raných prototypů dokázal vystřelit ocelové závaží o hmotnosti 8,16 kg na vzdálenost 91 metrů.

Zrodil se tak podivný hybrid mezi minometem a pneumatickým dělem. Jeho hlavní výhodou byla jednoduchost. Holman Projector nepotřeboval klasickou prachovou náplň. První verze používala stlačený vzduch, pozdější modely pak vysokotlakou páru odebíranou přímo z lodního systému.

A to bylo pro britské lodě nesmírně praktické. Pokud máte parní kotel, máte zároveň zdroj energie pro svou zbraň.

Stačila dlouhá kovová trubka

Samotná konstrukce působila primitivně. První verze měla hladkou ocelovou hlaveň dlouhou 1,37 metru. Nebyla drážkovaná jako běžný kanón. Na lafetě ji bylo možné natáčet do stran a měnit její elevaci. Obsluha měla jednoduché mířidlo, ale žádný sofistikovaný systém řízení palby.

Střelba začínala stejně jako u minometu. Granát se jednoduše spustil do hlavně.

Jenže britští konstruktéři nemohli do hlavně jen tak hodit obyčejný ruční granát. Millsova bomba, standardní britský ruční granát, byl proto umístěn do speciálního kovového pouzdra. To drželo jeho bezpečnostní mechanismus během výstřelu a po opuštění hlavně odpadlo. Granát pak pokračoval samostatně a jeho časovaná roznětka jej měla přivést k výbuchu v blízkosti cíle.

Celé to mělo jediný cíl. Dostat granát do prostoru, kterým právě prolétá německé letadlo. A protože se střílelo na pohyblivý cíl, byla pochopitelně přesnost katastrofálním problémem.

Protiletadlový kanón, který se mířil odhadem

Holman Projector nebyl zbraň pro přesnou střelbu. Obsluha musela odhadnout rychlost letadla, jeho vzdálenost, směr letu i okamžik, kdy vystřelit. Elevace byla nastavována prakticky podle odhadu. U některých verzí se hlaveň mohla zvednout až do úhlu kolem 85 stupňů. Maximální výška střely se podle konkrétní verze pohybovala zhruba od 183 až k přibližně 305 metrům.

To znamenalo, že trefit rychle se pohybující letoun nebylo vůbec jednoduché.

Holman Projector ani neměl fungovat stejně jako pozdější 20mm Oerlikon nebo klasická protiletadlová děla. Jeho smyslem bylo dostat do vzduchu několik výbušných projektilů a donutit pilota reagovat.

Pokud granát explodoval před letadlem, bylo to dobré. Pokud přiměl pilota změnit kurz, bylo to také dobré. A pokud ho donutil zaútočit z větší vzdálenosti nebo výšky, mohl být účinek ještě významnější, protože přesnost bombardování tím klesala.

Právě proto mohl mít Holman určitý vojenský význam i přesto, že byl jako protiletadlový kanón zoufale nepřesný.

Pak přišla pára

První Holmany využívaly stlačený vzduch. Brzy se ale ukázalo, že pro lodní provoz by byla praktičtější pára. Na palubách parníků a dalších plavidel jí byl dostatek. Nebylo nutné vozit zvláštní zásobu hnacího média.

Vznikl proto Mk II, který používal vysokotlakou páru.

Nebyl to úplně bezproblémový nápad. Pára v potrubí kondenzovala a voda mohla způsobovat potíže. Konstrukce proto musela být upravena a způsob odpalování změněn. Přesto se právě parní varianta stala jednou z charakteristických podob této zbraně.

A tady se Holman Projector začal lišit od všech ostatních protiletadlových zbraní své doby. Neměl vlastní klasickou pohonnou náplň. Jeho „palivem“ byla lodní pára.

Co všechno se dá vystřelit?

Hladká hlaveň měla jednu vlastnost, která byla pro konstruktéry výhodou a pro námořníky zdrojem nekonečné zábavy. Nemusela se v ní nacházet pouze oficiální munice. Pokud se předmět vešel do hlavně a konstrukčně výstřel vydržel, bylo možné jej vystřelit.

A námořníci začali experimentovat.

Brambory. Plechovky. Zelenina. Další předměty, které byly právě po ruce.

Holman Projector se tak dostal k přezdívce „potato thrower“, tedy „házeč brambor“. Nešlo o legendu vzniklou dlouho po válce. Vzpomínky účastníků i materiály věnované Coastal Forces skutečně popisují používání projektorů ke střelbě brambor a zkažené zeleniny během chvílí, kdy právě nehrozil letecký útok.

Mezi plavidly tak mohl vzniknout poněkud bizarní druh námořní války. Nikdo nechtěl nikoho potopit. Cílem bylo trefit sousední loď bramborou. Válečná technika, která měla původně zachraňovat životy, se ve volných chvílích měnila v obří lodní prak.

Jenže právě tady se objevil ještě podivnější příběh.

Winston Churchill čeká na demonstraci

Holman Projector měl být předveden britskému premiérovi Winstonu Churchillovi. Demonstrace byla připravena v Aldershotu.

Jenže nastal problém.

Nikdo nepřivezl odpovídající granáty. Představitelé armády předpokládali, že munici zajistí někdo jiný. A tak, když měl přijít okamžik demonstrace, stála před Churchillem nová zbraň, ale nebylo z ní co vystřelit.

Situace byla dost nepříjemná. Demonstrace před premiérem se nemohla jednoduše zrušit. Pak si někdo všiml lahví piva připravených k obědu.

A přišel nápad. Pokud Holman dokáže vystřelit granát, proč by nedokázal vystřelit láhev?

Hladká hlaveň tak dostala svůj nejpodivnější náklad. Láhev s pivem byla vložena dovnitř.

Výstřel.

Podle popisu první láhev s pivem nevydržela a rozbila se v hlavni. Další však zasáhly cíl a rozletěly se v explozi skla a pěny. Před Churchillem tak právě předvedli protiletadlovou zbraň střelbou pivních lahví. A premiérova reakce se stala součástí legendy Holman Projectoru.

Právě tahle historka je jedním z důvodů, proč dnes zbraň působí jako vojenská anekdota. Jenže v okamžiku, kdy se lahve rozbíjely o cíl, šlo o vážnou věc. Británie potřebovala každou zbraň, kterou mohla získat.

Ve skutečnosti to nebyl vtip

Holman Projector byl přes všechny své nedostatky vyráběn ve velkém. Během války vzniklo přibližně 4 500 kusů. Zbraň se objevila na obchodních lodích a dalších plavidlech. Některé verze byly používány i u Coastal Forces.

A tím se dostáváme k nejdůležitější části jeho příběhu.

Holman nebyl dobrý protiletadlový kanón. Ale Británie v roce 1940 nepotřebovala pouze dobré zbraně. Potřebovala nějaké zbraně.

Holman mohl být vyroben z běžných materiálů. Byl jednoduchý na obsluhu i údržbu a jeho lehká konstrukce znamenala, že jej bylo možné umístit i na menší plavidla, která by těžší protiletadlové dělo nesnesla.

To byla jeho skutečná hodnota. Ne dokonalost.

Dostupnost.

A někdy opravdu zasáhl

Při pohledu na Holman Projector je snadné podlehnout dojmu, že jeho bojová kariéra byla pouze směsí námořnických historek a zoufalých pokusů vystřelit něco směrem k nepříteli.

Nebyla.

Existují záznamy o skutečném bojovém použití proti německým letounům. První verze byly nasazovány proti nízko letícím strojům a už během roku 1940 se objevily případy poškození německých letadel.

Současně je však třeba oddělit doložené úspěchy od pozdějších legend.

Některé zdroje uvádějí, že Holman Projector dokázal sestřelit několik letadel, zatímco dobové a historické prameny jsou v hodnocení jeho účinnosti mnohem opatrnější. Australská Naval Historical Society například hodnotí jeho protiletadlovou účinnost velmi kriticky a uvádí, že kvůli krátkému dostřelu a nízké přesnosti bylo zasažení pohyblivého letounu mimořádně obtížné.

To však neznamená, že byl zbytečný.

Jeho granáty vytvářely ve vzduchu výrazné výbuchy a kouř. Salva několika projektorů mohla vytvořit dojem mnohem silnější obrany, než jakou loď ve skutečnosti měla. A pokud pilot změnil směr nebo výšku útoku, splnila zbraň část svého účelu.

Válka totiž není jen otázkou toho, kolik nepřátelských letadel sestřelíte.

Někdy stačí donutit pilota, aby minul.

Zbraň dostala ještě podivnější úkol

Holman Projector se postupně začal používat i mimo svou původní protiletadlovou roli. Jeho princip byl totiž překvapivě univerzální.

Do hlavně bylo možné vložit speciální projektil s lanem a vystřelit grapnel, tedy hák, který mohl sloužit při překonávání překážek nebo při výstupu na skalní stěny. Právě takové úpravy později využívali Royal Marine Commandos při útocích na pobřežní pozice.

Jiná munice byla určena k osvětlení prostoru během nočních operací. Holman se tak z původně improvizované protiletadlové zbraně stal jakýmsi univerzálním vrhačem, který mohl mít podle použití úplně jiný účel.

A to je možná nejzajímavější technický detail celého příběhu. Holman nebyl ve své podstatě „kanón na jeden druh náboje“. Byla to tlaková vrhací zbraň.

Když už nebyly granáty

Kdyby Británie měla v roce 1940 dostatek moderních protiletadlových kanónů, Holman Projector by nikdy nevznikl. Jenže válka neprobíhá v ideálních podmínkách.

Výzbroj chybí. Továrny mají omezenou kapacitu. Lodě potřebují ochranu hned. A konstruktéři musí pracovat s tím, co mají.

Právě proto je Holman tak zajímavý. Nebyl geniální proto, že by překonal všechny ostatní protiletadlové zbraně. Byl geniální v jiném smyslu.

Byl řešením problému, který potřeboval řešení okamžitě.

Někdy to fungovalo. Někdy ne.

Možná právě proto je Holman Projector tak fascinující. Neukazuje totiž válku jako přehlídku dokonalých technologií. Ukazuje její druhou, mnohem podivnější tvář.

Ve chvíli, kdy nepřítel útočí a není čím střílet, není čas čekat na dokonalé řešení. Vezmete kovovou trubku, připojíte ji k páře a do hlavně vložíte granát. A když granáty dojdou?

Vezmete bramboru.

Seznam použitých zdrojů:

1. COASTAL FORCES HERITAGE TRUST. Coastal Forces Weapons – The Holman Projector [online]. Coastal Forces Newsletter, May 2019. Dostupné z: https://www.coastal-forces.org.uk/wp-content/uploads/2021/11/May2019.pdf [cit. 2026-08-17].

2. KERSLAKE, S. A. HM Trawler at War: Coxswain in the Northern Convoys [online]. Naval-History.net. Dostupné z: https://www.naval-history.net/WW2Memoir-RussianConvoyCoxswain03.htm [cit. 2026-08-17].

3. NAVAL HISTORICAL SOCIETY OF AUSTRALIA. The Holman Projector [online]. Naval Historical Review, September 1976. Dostupné z: https://navyhistory.au/the-holman-projector/ [cit. 2026-08-17].

4. POPULAR MECHANICS. When the Potato Launcher Was a Weapon of War [online]. 2017. Dostupné z: https://www.popularmechanics.com/technology/gadgets/a25945/potato-launcher-history/ [cit. 2026-08-17].

5. ROYAL NAVY. War Diary, 1940 [online]. Naval Historical Branch. Dostupné z: https://sccd.royalnavy.mod.uk/-/media/rnweb/locations-and-operations/navy-historical-branch/pdfs/1940/war_diary_naval_1940_08.pdf [cit. 2026-08-17].

6. WIKIPEDIA. Holman Projector [online]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Holman_Projector [cit. 2026-08-17].