Článek
Každá máma to zná. První rok ve školce, dítě permanentně nemocné a okolí neúprosné.
„To zase nemůžeš do práce?“
„Pořád je nemocný?“
„Trochu kašle každé dítě.“
„Jen si hledáš důvody, proč nepracovat.“
A když máš hendikepované dítě? Tak to jsou přece výmluvy taky.
Můj čtvrtek začal úplně nevinně. Měla jsem domluvené zkoušení kočárku. Jenže moje dítě už čtrnáct dní chrchlalo jak starý trabant po zimě. Antibiotika. Erdomed. Inhalace. A stejně to v něm pořád rachotilo tak, že jsem měla pocit, že když s ním zatřesu, rozsvítí se kontrolka motoru.
„Ne. Tohle nebude dobrý,“ říkala jsem si ráno.
A samozřejmě naše doktorka měla dovolenou. Protože když se všechno sype, vesmír si ještě přisype.
Takže jedeme k zástupu.
Sestra milá. Doktorka taky. Jenže zkuste změřit saturaci dítěti, které se kroutí jako chobotnice po třech kafiích. Po dvaceti minutách snažení jsme byli všichni zpocení jak po kardiu a saturaci jsme stejně pořádně nezměřili.
„Radši pojedete na rentgen.“
Podezření na zápal plic.
Pátý rentgen za tři a půl roku života. Docela slušný výkon na někoho, kdo ještě ani nechodí do školy.
Seděla jsem tam a přemýšlela, kdy začne doma po nocích svítit jak světluška a já přestanu potřebovat lampičku. Aspoň ušetříme za elektriku.
Na rentgen s ním nakonec šel můj ex. Já zůstala chvíli sedět venku, protože mi z nervů tak spadl cukr, že jsem měla pocit, že sebou za chvíli říznu o lino.
Přinesl mi sušenku.
Pak jsem uslyšela doktorku, jak se ptá na váhu dítěte, vystřelila jsem ze židle a v půlce sprintu mi ta sušenka vypadla na zem.
A přesně v tu chvíli mi došlo, že tohle je tak absurdní den, až je vlastně skoro komický.
Zápal plic to nakonec nebyl.
Jen další kolečko.
Další den, kdy člověk ráno řeší obyčejné věci a odpoledne sedí s dítětem na rentgenu a v hlavě mu jede seznam: nemocnice, operace, PEG, léky, kontroly.
Letos nás čekají ještě dvě návštěvy nemocnice. Jedna z nich kvůli operaci PEGu,tedy výživové hadičky do žaludku. Tak jsem si dovolila aspoň malý luxus — na chvíli si oddechnout.
A příště vám možná povím, jaké je krmit nejedlíka s duší chobotnice. To je teprve disciplína.
