Cancel culture a její dopad na svobodu projevu

Většinou se používá v souvislosti s debatami o cenzuře a společenském bojkotu. Jde o fenomén, kdy je veřejná osoba nebo společnost cíleně napadena, vyzvána k odstoupení či čelí veřejnému bojkotu poté, co učinila výrok nebo krok, který je považován za nepřijatelný. Tento mechanismus se často využívá k prosazování ideologických názorů a umlčení nesouhlasných hlasů.

Cancel culture se tváří jako boj za spravedlnost, ale ve skutečnosti ji často ovládají anonymní uživatelé sociálních sítí. Místo standardních právních procesů, kde by měl rozhodovat soud na základě důkazů, přichází soud internetového davu, který si s presumpcí neviny hlavu neláme. Kdo a na základě čeho určuje, co je za hranou a co je jen racionální diskuze?

p

Jedním z nejznámějších příkladů cancel culture je případ J.K. Rowlingové. Slavná spisovatelka se dostala pod palbu kritiky za výrok, který by před deseti lety nikdo neřešil: „Menstruují pouze ženy.“ Tento fakt, zakládající se na biologické skutečnosti však pobouřila část společnosti natolik, že Rowlingová byla označena za transfobní a čelila rozsáhlému bojkotu. Jak je možné, že vědecky podložený fakt dnes dokáže vyvolat takovou odezvu?

Současná debata o genderu, rase nebo LGBT otázkách je plná emocí, ale někdy postrádá racionální argumentaci. Lidé často říkají: „Pokud se někdo nějak cítí, je to jeho pravda.“ Jenže cítit se např. jako žena není totéž jako biologicky ženou být. Stejně jako muž s mužskými pohlavními orgány nemůže menstruovat, bez ohledu na jeho pocity. Realita se nepřizpůsobuje pocitům.

Veřejná diskuze by měla být svobodná, tolerantní a sofistikovaná. Cancel culture však místo toho zavádí atmosféru strachu a autocenzury. Lidé se bojí říkat svůj názor, aby nebyli „zrušeni“. Pokud se společnost nezačne vracet k racionálním debatám a respektu k odlišným pohledům, můžeme přijít o jednu z nejdůležitějších hodnot – svobodu slova.