Článek
Kolik skutečně stojí moderní politická kampaň na sociálních sítích? V době, kdy volby rozhodují v mikrocílení reklam, v datech, v algoritmech, už nestačí mít jen billboardy, letáky a pár plakátů. Politická kampaň se přesunula do světa, kde se každý kontakt s voličem platí. A to doslova.
Když se řekne „sociální sítě“, mnoho lidí si představí něco zdarma: postneme tweet, uděláme status, pár lajků, sdílení. Ve skutečnosti ale tyto platformy fungují jako obchodní trh. A politická komunikace je jedním z nejdražších artiklů.
Základní položky nákladů kampaně na sítích lze rozdělit do několika kategorií:
1. Strategie a tým odborníků
Než se vůbec něco objeví online, vzniká strategie. Analýza cílových skupin, výzkum klíčových témat, plánování obsahu, kalendář kampaně. To všechno dělají profesionálové — politologové, data analytici, copywriteři, social media manažeři, odborníci na PR. Jejich hodinové sazby nejsou levné a práce běží měsíce před volbami.
2. Produkce obsahu
Fotky, videa, grafiky, animace, reels, livestreamy. Profesionální obsah nevzniká „na koleni“. Produkční tým, kameramani, střihači, grafici – to jsou náklady, které běžný uživatel sociálních sítí nevidí, ale které tvoří tvář kampaně, která se vám zobrazuje.
3. Reklamní rozpočet — cílená reklama
To je „srdce“ výdajů. Platformy jako Facebook/Meta, Instagram, TikTok, YouTube nabízejí cílení podle demografie, zájmů, chování uživatelů. Za každé zobrazení, klik, interakci se platí. A čím víc konkurence mezi kandidáty, tím vyšší cena za oslovení voliče. Pro kampaň ve střední Evropě se může měsíční rozpočet na placenou reklamu pohybovat ve stovkách tisíc až milionech korun — a to jen na jedné platformě.
4. Data a analytika
Moderní kampaně nakupují data — nejen o demografii, ale chování na webu, reakce na reklamy, sentiment analýzu. Za přístup k pokročilým analytickým nástrojům, licencím a datovým sadám se platí. To umožňuje kampaním optimalizovat reklamy v reálném čase, ale není to levné.
5. Micro-targeting a segmentace
Už nejde jen o „voliče nad 50 let“. Jde o specifické segmenty: rodiče s dětmi ve věku 6–12 let v konkrétních okresech, mladé profesionály, podnikatele, občany s konkrétními zájmy. Čím víc segmentů, tím vyšší počet kampaní paralelně, tím vyšší náklady.
Sečteno a podtrženo: reálné náklady na profesionální kampaň na sociálních sítích se dnes pohybují v řádu desítek milionů korun za celou volební kampaň u středních i národních voleb. A to jenom na digitální části, bez tradičních médií!
Pro ilustraci:
- menší regionální kandidát může utratit stovky tisíc až miliony korun, aby zacílil na klíčové skupiny;
- celostátní kandidát nebo strana snadno investuje desítky milionů do placené reklamy, produkčního týmu a datové infrastruktury;
- náklady rostou s tím, jak se mění algoritmy a zvyšuje konkurence — čím více inzerentů, tím dražší oslovení každého uživatele.
Proč je to tak drahé? Sociální sítě jsou dnes hlavním médiem mediálního prostoru. Lidé netráví tolik času u televize nebo v novinách. Algoritmy preferují personalizovaný obsah — a politické kampaně musí platit, aby se vůbec zobrazily.
Zákon a regulace navíc většinou upravují transparentnost až za scénou. Ano, občan má mít přehled o tom, kolik strana utratila celkově a kde. Ale konkrétní ceny za mikro-cílení, cenu za kliknutí u konkrétních demografických skupin, strategii pro optimalizaci online výdajů — to zůstává neveřejné. Transparentnost je tak formálně splněna, ale reálné podrobnosti, které by umožnily veřejnou kontrolu — nejsou.
Další problém je, že sociální sítě samy o sobě nejsou média s veřejnou kontrolou. Jsou to soukromé platformy, které určují, co se zobrazí, komu a za kolik. Regulátoři se snaží do toho zasahovat — ale často pozdě a fragmentárně.
Výsledkem je, že politici investují ohromné peníze do komunikačních technologií, které nejsou zcela transparentní veřejnosti. Ať už jde o to, kdo vůbec reklamu viděl, jaké segmenty byly cílené, jaká data byla použita — to vše zůstává v rukou firem a kampaní.
To vytváří nerovnost: kandidáti s většími rozpočty mají výhodu, protože mohou zasáhnout voliče efektivněji a častěji. Kandidáti s menšími rozpočty se spoléhají na organický dosah — což je dnes díky algoritmům méně efektivní.
A veřejnost? Ta vidí jen konečný produkt: krátké videa, bannery, motivační slogany, fotky s „přirozenými momenty“. Nevidí ale:
- kolik peněz stálo každé zobrazení;
- kolik kampaní běželo paralelně;
- kdo byl cílen;
- jak byla data použita;
- jaká byla cena za dosažení konkrétních demografických skupin.
Odepřít si tuto realitu znamená ignorovat to, jak moderní politika funguje. Sociální sítě nejsou jen doplňkem kampaní. Jsou jejich srdcem, a zároveň nejdražší a nejméně transparentní částí.
A zatímco politici hovoří o otevřenosti a dostupnosti komunikace, realita je taková, že — jak v marketingu, tak v politice — platíš za pozornost. A ta je drahá.
Až příště uvidíte politický post s miliony zobrazení, pamatujte: to není zdarma. Za každým „viral“ účtem stojí investice, strategie, technologie a skutečné peníze. A často i hranice toho, co volič skutečně pochopí o tom, kdo za tou kampaní opravdu stojí.
