Článek
Ve vězeňském Středním odborném učilišti učila 10 let český, německý a ruský jazyk. To prostředí prý miluje. „Tam opravdu záleží, jaký člověk je. Respekt si dovedou získat lidé tím, když něco umí a nikdo si na ně netroufne, tlučhuby mají smůlu,“ vzpomíná na jedno z životních období známá novinářka, publicistka a spisovatelka Marie Formáčková.
Za svůj život sepsala stovky životních příběhů. Se známými, méně známými, ale i neznámými lidmi. 13 knížek s Helenou Růžičkovou, 8 se Zitou Kabátovou, s Pepou Dvořákem připravuje šestou.
Nikdy nikoho neodmítla. S lidmi, o kterých píše, se většinou sblíží a stanou se součástí jejího života. „Nedokážu si držet odstup. Prožívám to, jako by se to stalo mně. Navíc mám pak silnou potřebu těm lidem pomoci,“ prozrazuje spisovatelka a dodává, že život rychle uteče a vzpomínky jsou jediný majetek, který nám nikdo nevezme. Patří k němu i tragédie. „Pokud je člověk přežije, většinou ho posunou. A v domově důchodců budete mít na co vzpomínat,“ uzavírá odlehčeně Formáčková.
