Článek
„Když to takhle půjde dál, budou vám sem chodit jen Němci,“ pravil jsem v půlce ledna při placení servírce v restauraci v centru krajského stotisícového města. Za tři mé oblíbené plzně jsem platil 210 Kč. Byl pátek večer, takže v hospodě lidé byli. Dva stoly Němců, trojice žen v nejlepším věku, stůl štamgastů v počtu tří. Plus dva další borci. A to bylo všechno. „Přes týden tady není skoro nikdo,“ sdělila mi servírka.
To zapadá dobře do informace, že Češi chudnou. Pětina lidí neodjede ani na týdenní dovolenou či není schopna zaplatit neočekávaný výdaj ve výši 14 tisíc korun. Šetří ale i střední třída. „V září jsem přestal chodit na pravidelné obědy do restaurace. Platím větší nájem než dřív. Do práce si nosím jídlo v krabičkách. V kanceláří se to docela rozmohlo, takže u oběda si s kolegy popovídáme i tak. Jen ne v restauraci, ale u pracovního stolu,“ prozradil v MF Dnes Marek Oslenka z Brna. A takových lidí přibývá. Včetně mě.
Chodil jsem také pravidelně na obědy v pracovní dny. Do hospody, která byla hned ve vedlejším domě. Před rokem zkrachovala. Chvíli jsem pak navštěvoval jinou, vzdálenější. Ale to už také skončilo. A v té hospodě, kde mají plzeň za sedmdesát korun, jsem také od poslední návštěvy nebyl. Nejde jen o hospody. Kousek ode mě je obchodní dům. Ten samozřejmě stále funguje, ale kromě hlavního obchodního prostoru v něm byly i malé obchůdky. V době covidu zmizely a už se nevrátily.
Vzrostl počet těch, co si nemohou dovolit konzumaci masa obden a dostatečně vytápět byt
Životní podmínky domácností zkoumal za loňský a předloňský rok Český statistický úřad. „Nově výrazně vzrostl počet lidí, kteří si finančně nemohli dovolit konzumaci masa, ryb či drůbeže obden a dostatečně vytápět byt,“ konstatovala Táňa Dvořáková, vedoucí oddělení sociálních šetření ČSÚ. Důvod je jasný. Vše zdražuje rychleji, než rostou příjmy. Na každého samozřejmě tato situace dopadá jinak. Jsou tací, kteří si ji pomalu ani nevšimnou. Těch druhých je však více. Příjmová chudoba hrozí desetině Čechů. Hranice je stanovena na 16 774 korun měsíčně. Těchto lidí je milion. Trochu lépe, ale v materiálním nedostatku, je téměř tři čtvrtě milionu dalších. Jejich počet se meziročně zvýšil o polovinu.
Největší náklady vydávají lidé na bydlení. Je však velký rozdíl, jestli bydlí ve vlastním rodinném domě, či v nájemním bytě. Nájemníci dají za bydlení třetinu výplaty, v průměru přes 12 tisíc korun. V rodinném domku zaplatí jen 13,5 procenta čistého příjmu. V Česku je ale zároveň více než půl milionu domácností, které platí za bydlení včetně energií přes 40 procent ze své čisté výplaty. Řeší to i tím, že si v zimě zatopí jen trochu a raději nasadí svetr. Nebo dva. Znám pár takových. Tento trend potvrzují i statistiky. Spotřeba plynu v Česku byla loni nejnižší od roku 1992, elektřiny za posledních 14 let. Šetříme i v obchodech, kde jsme letos v lednu utratili o 6,2 procenta méně než v tomto měsíci v roce 2020. A to vše za tu dobu podražilo téměř o třetinu.
Ještě se vrátím k těm hospodám. Češi byli proslulí jako popíječi piva a každá správná hospoda měla své pravidelné štamgasty. I tohle značně ubývá. Přes týden je hodně hospod poloprázdných, zaplní se jen v pátek večer. Některé ani to ne. Samozřejmě, že existují i restaurace, které s návštěvností problémy nemají. Je jich však mnohem méně než dřív. Není však divu. Hospody zdražily nejen pivo, ale i jídlo. Za tři roky o padesát procent. A nejen v Praze, ale i v regionech.
Jsou samozřejmě větší problémy než hospody. Ty však mají v Česku dlouhou tradici a ukazují, že se něco nedobrého děje. Dle mého jsou základem všeho zdražování ceny energií, které za poslední roky výrazně vzrostly. Ovlivňují negativně průmysl, zemědělství i životní úroveň obyvatel. Měli jsme nejvyšší inflaci v celé EU, tím pádem nám nejvíce klesala životní úroveň. Zároveň jsme podle OECD a Světové banky nejvíce odíraným národem v Evropě. Na výplatní pásce dostaneme jen 67 procent toho, co vytvoříme. Narozdíl od téměř stoprocentních Belgičanů. Přes devadesát procent dostanou Němci, Rakušané, Francouzi, Španělé a Slovinci. Poláci 85 procent. Když se to všechno sečte, je vlastně s podivem, že různých protestů, stávek a demonstrací není u nás daleko více. Asi jen nadáváme u piva, a to už ani ne v hospodě, ale někde doma v obýváků.
Prý nastane zlepšení. Snad. Uvidíme. Zatím to však vypadá, že to tu jde od desíti k pěti. Tato země rozhodně nevzkvétá.
Zdroj: MF Dnes, Téma
