Článek
Český malíř, grafik a designér Alfons Mucha se v Ivančicích narodil 24. července 1860. Nedostudoval brněnské gymnázium a odešel se věnovat svému hlavnímu zájmu malířství do Vídně. Pracoval ve firmě, která dodávala malby do předních vídeňských divadel. Když po požáru zkrachovala, vrátil se zpět na Moravu. Bez peněz. „Ačkoliv několik let pracoval ve Vídni, neměl žádné peníze. To pro něj bylo typické, nikdy nic neušetřil,“ vzpomínala pro LN Geraldine Muchová, manželka jeho syna Jiřího.
Díky šťastné náhodě a svému talentu však získal mecenáše v podobě hraběte Khun-Belassiho, který mu umožnil studia. Nejdříve v Mnichově a pak po dvou letech v Paříži. Na Vánoce 1894 se na něj usmálo štěstí. Tiskaři Lemercierovi přišla urgentní poptávka na plakát pro velmi významnou herečku Sarah Bernhardtovou. V tu chvíli žádný jiný malíř než Mucha nebyl. Tiskař mu příliš nevěřil. Mucha přesto vytvořil návrh plakátu, který se tiskaři nelíbil. Bernhardtové však ano. Plakát poutající představení Gismonta měl velký úspěch a Mucha se pak stal otrokem svých plakátů. Dalších šest let pro herečku pracoval. Navrhoval však i šperky, kostýmy, psal knihy, maloval, tvořil sochy a také inzeráty. Zákazníci byli nadšeni z jeho už vybroušeného secesního stylu.
Výslech na gestapu
Už tehdy však nosil v hlavě svůj největší životní projekt - Slovanskou epopej. V Paříži neměl čas a peníze. I proto odjel do Ameriky, kde maloval portréty významných a bohatých osobností. V roce 1910 se se svojí o dvacet let mladší manželkou vrací do Česka. Konkrétně na zámek Zbiroh. Tady osmnáct let tvořil dvacet obrazů Slovanské epopeje.
Pracoval však na nástěnných malbách na pražském Obecním domě, navrhl výplň pro okno v katedrále svatého Víta. Navrhoval i bankovky a poštovní známky. Ani v této době penězi neoplýval. Secese navíc vyšla z módy, Slovanské epopeji, kterou věnoval Praze, se ostatní malíři vysmívali. Přiostřovaly se vztahy s Německem, kterému se nacionalistické slovanské náměty nelíbily. Když 15. března 1939 vtrhla nacistická vojska do Československa, právě Mucha byl mezi prvními, které gestapo zatklo a předvolalo k výslechu. Což na něm zanechalo následky. Několik měsíců nato Alfons Mucha dne 14. července 1939 zemřel na zápal plic. Státní pohřeb ulicemi města byl německými okupačními úřady zakázán. Přesto byl navzdory zákazu manifestací uložen na Vyšehradském hřbitově ve Slavíně za účasti velkého množství lidí.
Muchův styl byl velmi výrazně ovlivněn symbolismem, sociálními aspekty hnutí Arts and Crafts a vývojem designu v Anglii. Snažil se zpřístupnit krásu umění pro každou společenskou třídu a vyzdvihovat symboly a dekorativní prvky ve svých dílech. Vyvinul vlastní estetické ideály a originální styl, který je dnes znám jako „styl Mucha“. Jeho práce jsou typické zobrazováním ideálů ženské krásy, Mucha je často vyobrazoval v neurčitých neoklasicistních róbách obklopených květinami, které někdy vytvářely halové kruhy nad jejich hlavami. Typické je též jeho používání bledých pastelově zbarvených barev.
Příběh Slovanské epopeje
Dramatický byl osud jeho děl, zvláště Slovanské epopeje. Obrazy byly za druhé světové války uloženy od prosince 1943 v zámku ve Slatiňanech, aby jim nehrozilo poškození případným bombardováním. V 50. letech byly převezeny do Moravského Krumlova, kde byly restaurovány a od 4. srpna 1963 byly vystaveny na zdejším zámku. Až do roku 2011. Po dlouhých sporech bylo od dubna 2011 pět pláten cyklu umístěno ve dvoraně Veletržního paláce v Praze, celý cyklus byl tamtéž zpřístupněn v květnu 2012. Tato výstava byla ukončena v roce 2016. V roce 2017 byl kompletní cyklus poprvé vystaven v zahraničí, a to v Japonsku v Tokiu. Výstava byla nebývale úspěšná, během tří měsíců výstavu zhlédlo přes 650 tisíc diváků, čímž se stala nejnavštěvovanější výstavou umělce z 19. století v roce 2017 na celém světě.
Podstatou sporu bylo to, že Mucha Slovanskou epopej věnoval městu Praha. Ovšem pod podmínkou, že město Praha umístí hotové obrazy na vlastní náklady v budově výslovně vystavěné k tomuto účelu. Tato podmínka nebyla dosud splněna. Výsledkem soudních sporů a tahanic je, že Slovanská epopej je od července 2021 vystavena opět v expozici zámku v Moravském Krumlově. Vystavení předcházel výkup zámku od soukromého vlastníka městem a upravení jeho interiérů tak, aby v nich byly splněny nároky na bezpečnost, osvětlení a stálost teploty a vlhkosti. Bylo by asi úplně nejlepším řešením, aby zde už Slovanská epopej zůstala.
I další Muchova díla poutají pozornost a mají svůj příběh. Aktuálně právě Muchův monumentální obraz Alegorie bohatství odcestoval v pondělí 22. července z Oblastního muzea a galerie v Mostě do Gočarovy galerie v Automatických mlýnech v Pardubicích. Jeden z nejcennějších a největších mosteckých obrazů bude od 31. července do 29. září součástí výstavy Mucha dnes. Obraz bude poprvé vystaven mimo Most. Z Rokycan na tuto výstavu zase zamířil Muchův obraz Jan Rokycana na koncilu basilejském. Výstava v Automatických mlýnech bude výjimečná. Spojí díla Alfonse Muchy ze sbírky v Chrudimi s velkoformátovými plátny, které malíř vytvořil ve třicátých letech dvacátého století.
Na závěr se vraťme do Ivančic. Mucha po roce 1918 také navrhoval podobu nových československých bankovek. Kulturní informační centrum Ivančice ve spolupráci s Českou národní bankou, Státní tiskárnou cenin a městem Ivančice právě vydává již čtvrtou z těchto bankovek jako novotisk. Od 23. července je možné tuto bankovku zakoupit v Kulturním a informačním centru v Ivančicích. Jedná se o papírovou dvacetikorunu.
Zdroj:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Alfons_Mucha
https://cs.wikipedia.org/wiki/Slovansk%C3%A1_epopej
https://pardubicky.denik.cz/zpravy_region/obraz-mucha-alfons-most-alegorie-bohatstvi.html?
https://www.qap.cz/zpravy/clanek/obraz-alfonse-muchy-opustil-rokycany-miri-na-vystavu-do-pardubic-foto-132962
https://www.pressreader.com/czech-republic/lidove-noviny/20240723/281908778388561
https://znojemsky.denik.cz/zpravy_region/papirova-dvacetikoruna-bankovka-novotisk-ivancice-kic-alfons-mucha-malir.html?
