Článek
Úvod
Alkoholik pije vše, co mu přijde pod ruku, pije denně, je to droga. Třes jeho rukou prozrazuje, jak na tom je. Třes přechází, pokud vyrovná hladinu alkoholu v krvi. Život s alkoholikem je věčný boj o přežití, ne jeho, ale Váš. Nikdo neví, s čím přijde dnes, zítra a co Vám zmizí z domu dnes, zítra, pozítří….Za alkohol se platí.
Když je to veselý alkoholik, užije si s ním společnost, Vy ne. Když je alkoholik agresivní neužije si s ním nikdo. Někdy je to kombinace obou – veselý ve společnosti, agresivní, když se za ním zavřou dveře jeho obydlí. Některý usíná. To je alkoholik neškodný, ale ne pro Vaši peněženku.
Alkoholik je nejlepší vypravěč bájí a pověstí. Co si dokáže na svoji obranu vymyslet, přepočteno na peníze, bydleli byste ve zlatě.
Jeho období procházky alkoholem je vystřídáno obdobím nezměrného elánu, pracovního úsilí a plánování krásné budoucnosti. V toto období se mění v člověka, se kterým přece zato stojí nadále žít. To, co on Vám slíbí, to Vám v životě nikdo nedá.
Vždyť co je to alkohol?? – jednoduchá malá molekula, která vzniká kvašením cukru – etanol – C2H5OH. Až tato malá molekula se stane pro alkoholika ideou, že cesta na místo, kam chodil i císař pán pěšky, je pro něj zbytečnou zátěží, není už co řešit.
Život alkoholika je hamletovská otázka – pít či nepít
Život alkoholika je věčný boj, jak přežít den bez alkoholu, na který nemám peníze
Život alkoholika je věčný boj, jak peníze na alkohol sehnat
Život alkoholika je věčný boj, jak vydržet s těmi druhými, střízlivými
Život alkoholika – přestává být životem
Přece něco z historie
Jméno alkohol – pochází z arabského al-kahal, což znamená jemnou substanci. Účinky alkoholu znali lidé již ve starověku. Vedou se spory o tom, zda prvním alkoholickým nápojem bylo pivo nebo víno.
Arabský svět paradoxně stál u kolébky tvrdého alkoholu. Kolem objevu destilace tvrdého alkoholu existuje velké množství legend, jedna z nich přičítá vynález dokonce scholastikovi Albertu Velikému učiteli Tomáše Akvinského. Nicméně destilací jako první použili ještě před rokem 1000 spíše arabští než evropští alchymisté a Evropa se s objevem seznámila až díky vojákům vracejícím se z křížových výprav. Zřejmě nezávisle na Arabech objevili destilaci i Číňané, kteří však tvrdý alkohol využívali spíše jako rozpouštědla pro další substance. Všeobecně by dříve alkohol používán k lékařským účelům. Alkohol byl i v Číně spíše určen pro lékařské účely než k pravidelnému pití.
Z nádob archeologové zjistili, že víno se vyrábělo již před 7000 lety. První dochované informace o konzumaci piva pocházejí ze starověké Mezopotámie z doby před 7 až 8 tisíci let. Na egyptských kamenných deskách můžeme nalézt první návody na výrobu piva.
K pijákům piva patřili staří Sumerové, Babyloňané, Egypťané, Germáni, Slované. Sumerové a Egypťané vařili již na konci 4. tisíciletí př. n. l. pivo ze sladu či chlebového těsta, někdy nechávali chleby také pražit a později kvasit ve velkých džbánech. Namísto chmele ochucovali staří Sumerové nápoj hořčicí či seznamem.
Pivo je nápojem poměrné slabým, alespoň v té době, proto vymysleli staří Vikingové dokonce jakou si obdobu destilace piva – vymrazování. Ethanol má nižší bod tání než voda, proto zmrzlá složka obsahuje relativně více vody a zbytek piva se z hlediska alkoholu koncentruje.
Vinná réva byla zřejmě poprvé pěstována někde v Malé Asii či Zakavkazsku. Na konci 4. tisíciletí př. n. l. máme doklady z Egypta a Mezopotámie. Pro šíření vína udělali při svých námořních cestách hodně Féničané a Řekové., později Římané zakládali vinice téměř na celém území své říše. V naší zemi se víno pěstovalo již v době Keltů a Germánů. Na Moravě a na Slovensku se vinohrady udržely celou dobu, v Čechách zřejmě s příchodem Slovanů zanikly a znovu musely být obnovovány až v 8. – 9. století.
Zlatý věk vína byl za dob Antiky. Bohem bujného veselí, extaze a vína byl Dionýsos (Bakchus). Byl synem Dia a Persefony. Po narození byl předán do péče bohu Hermovi a jako jeho svěřenec byl vychováván nymfami v místech, odkud později přinesl lidem sazenice vinné révy. Dionýsos naučil lidi připravovat z hroznů opojný nápoj, svou náklonností k veselí a družnosti je zbavoval starostí a v souvislosti s tím se stal symbolem radosti a života. O vínu se pochvalně zmiňuje už Homér, současně však upozorňuje i na stinné stránky tohoto moku („nepijeme víno, abychom upadli, ale abychom se povznesli“).
Řekové dováželi víno čistě pro lékařské účely. Používali ho při úrazech, některých chorobách a poraněních v boji. K tomuto účelu sloužily vinné obklady, které přinášely pacientovi úlevu.
Kolem 5 století se začala pěstovat vinná réva v dnešních známých vinařských oblastech Francie a Porýní.
Po staletí znají Japonci víno z rýže – saké, mexičtí Indiáni z agáve a Inkové z kukuřice. Staří Vikingové, ale i Slované znali medovinu z kvašeného medu.
První keříčky vinné révy byly do Číny zřejmě přivezeny v roce 128 př. n. l. za císaře Wu. Legenda přitom vypráví, že znalost pěstování vína byla zřejmě dovezena „ukradena z Iránu.
Ačkoliv v klasickém Řecku existovaly nálevny, pití vína máme spojeno především se speciálními hostinami. Tyto akce se odehrávaly obvykle v soukromých domech a mnohdy měly bez ohledu na stoupající promile vysokou intelekturální úroveň (používaný výraz symposium“.) Hostiny měly gradovat postupně, začínalo se tedy vínem smíchaným s vodou a pokračovalo se až k vínu neředěnému, od malých číšek se postupně přešlo k velkým nádobám. V pokročilých hodinách někdy došlo i na tzv. kottalos, což byl vrh vína zbylého v nádobě na určitý cíl, tedy hra suplující zřejmě roli našich šipek.
Původní křesťanství zaujímalo k vínu pozitivní postoj. Pití vína bylo dokonce jedním z rituálů, které křesťané převzali od starověkých mysterijních kultů. Patronem vinařů je pro křesťany sv. Urban, jehož život se datuje do 2. století př. N.l., u nás je pak podobná role často spojována s knížetem Václavem. Křesťanská mše dokonce lpěla na révovém víně natolik, že jej ani obyvatelům severní Evropy nepovolila nahrazovat víny ovocnými.
Jednu z nejdelších tradic – destilátů v Evropě – má whisky. Písemné prameny se o tomto nápoji zmiňují již v roce 1494. Kořeny má však whisky mnohem hlubší, byla vyráběna prokazatelně ve 13 století a možná i o století dříve, což by vcelku korespondovalo s obdobím křížových výprav. Naopak irská legenda o tom, že by whisky měla nějak souviset se svatým Patrikem, je opravdu pouze legendou. O tom, která z druhů whisky je starší, zda skotská či irská se vedou spory. Obě whisky se však liší technologií výroby. Název destilátu pochází z gaelského výrazu „uisgebeathe“, což znamená „živá voda“. Provázela skotské horaly skutečně již od kolébky až do hrobu – whisky se podávala porodním bábám, lila se kojencům při křtu na hlavu, pila se při zásnubách, svatbách prostě při každé další příležitosti.
Skupinou příbuznou destilátům jsou likéry. Ty se liší od destilátu tím, že se při jejich výrobě kromě destilace používá ještě další technologie, macerace a extrakce. Zajímavou skupinou jsou i nápoje míchané, např. koktejly. Američané se domnívají, že vynálezkyní byla žena a k objevu mělo dojít během války za nezávislost USA. A tak bychom mohli pokračovat dále. Kdo vynalezl gin, vodku, koňak, rum.
Alkoholik začátečník
S alkoholem se snad za svůj krátký či dlouhý život setkal každý z nás. A to jak v poměrně mladém věku – tady pozor – je zakázáno, tak i v době, kdy už člověk může.
Alkoholikem začátečníkem se může člověk stát už při početí. Osmivteřinová radost muže-alkoholika a ženy – alkoholičky, že některá z jeho zdegenerovaných spermií dosáhla svého cíle a zplodila tak nový život se může později projevit v nedozírných následcích. V následcích, které pociťuje embryo ve svém vývinu, kdy místo alkoholu by mělo dostávat zdravou stravu. Jako miminko, nad kterým v úžasu všichni stojí a ono má třeba abstinenční příznaky. Může se narodit retardované dítě, může mít i kocovinu na celý život.
Alkoholikem začátečníkem se může stát dítě i díky svým rodičům, zákonným zástupcům, dědečkům, babičkám a jiným osobám. Většinou při slavnostní příležitosti, s tím jen si přiťukni, lízni si, vždyť se přece nic pro tu trochu nemůže stát.
A pak to pokračuje dále. Většinou, a bohužel, když se již blížíme k prvnímu životnímu rozhodnutí, co dál se svým životem – tedy studijním. A první mohutná oslava ukončení základní školní docházky – nebo už před ní???
V té době nejprve každý přivoní, zjistí barvu a pak zkusí. To je alkoholik labužník. K té vůni buď přistoupí sám nebo mu ji někdo nabídne. Nejhorší nabídka je ta, kdy si někdo potřebuje dokázat, že i v tomto bodě ve společnosti, mezi kamarády, přáteli, slečnami obstojí… A obstojí skutečně.???
Jen malá sklenička nemusí způsobit bolehlav, ale alkohol ve velkých dávkách způsobí nezřízená rána opilcova, kdy si spousta říká, tak dnes už to bylo naposledy. Kolik takových předsevzetí si někdo dá, do doby, než tato lákavá nabídka přijde opět.
U začátečníka to může být náraz šokem. Nezvyklý, s prázdným žaludkem a s myslí toužící poznat co to vlastně se mnou udělá, v jakých pocitech a stavu se ocitne. Pocity ze začátku mohou být příjemné, uvolněnost, bezva nálada. Stav – že jsem raději nezůstal doma a nepopíjel mléko. To je alkoholik, který si uvědomí.
Zvracení, při kterém lezou oči z důlku a žaludek se zpěčuje ještě něco v sobě udržet. A ta vůně zvratků!!! mezi znalci zvaným „vlašák“. Že i z toho může být střízlivému špatně, alkoholik začátečník není vůbec schopen vnímat. A to milosrdné tykání a pohroužení se do mísy, která slouží k ukládání a exportování i jiných produktů našeho těla.
Pokud se alkoholik začátečník vzpamatuje a zůstane jen u toho svátečního pití, je to chvályhodné, pokud se stane abstinentem je bílou ovcí a vydrží, budiž mu sláva – chce to zvláštní druh pevné vůle.
Pokud se alkoholik začátečník nevzpamatuje, pak už není cesty zpátky a je na nejlepší
Alkoholik notorik a konec života
Když život skončí nemůže již o něm alkoholik vyprávět. Mohou jen ti, co zažili, zúčastnili se a pocítili na své kůži stránky „jeho života“.
Byl jeden. Jeho život byl jedna báseň, hýčkám rodinou, prošlo mu to, co druhým v rodině ne…Byl totiž osobnost, svého pohlaví v rodině po otci tím, co se říká, že je tu pro zachování rodu a jména. Nadán uměleckými sklony, chytrý, co se týká učení. A přece někde v životě nastal zlom. Možná kamarádi, možná jeho nedoceněnost, kterou si spíše představoval, než ve skutečnosti byla. Oženil se – důvod k oslavě a napít se, narodilo se mu dítě, důvod k oslavě a napít se, večírky, návštěvy restaurace, hudba, příležitost – napít se. Pak už nerozeznal, kdy má pravdu on a kdy ti druzí. Stal se vypravěčem bájí a pověstí, se střídáním období elánu a deprese. Alkohol se mu stal drogou, která ho naprosto pohltila a pod jejímž vlivem začal ubližovat druhým – i fyzicky. Šel na léčení, možná dobrovolně, možná pod nátlakem. Jako vyléčený se vrátil. Slepené a slepující však již nešlo vrátit. Byl prostě konec. On si však vinu nepřipustil – připustí si ji někdy takový člověk vůbec??? Hledal a našel si jiný vztah, krátký, ale končící stejně. Opět se dostal na léčení. Terapie, práce, sebepoznávání. Tam poznal ji…Opět se rozzářil, snažil se být lepším. Opět zplodil dítě, začal budovat bydlení. Byl zručný i manuálně. Po čase se napil, proč ne, vždyť všechno dobře vychází a když ráno nepůjdu do zaměstnání, protože jsem neschopen, však co, žena mne omluví, vezmu si dovolenou. Pak už došla i dovolená a trpělivost druhých.
Stala se opět vypravěčem bájí a pověstí,
alkoholikem
- s věčným bojem, jak přežít den bez alkoholu, na který nemám peníze, protože co jsem vydělal jsem stačil během dvou dní utratit,
- věčným bojem, jak peníze na alkohol sehnat
- S léčením, které nebylo úspěšné, neboť přece já jsem silnější
- S věčným bojem, co s manželkou a dítětem, kteří přece také chtějí jíst, pít, bydlet a její peníze nestačí
- S polemikou, vždyť doma máme ještě nějaké věci, které se dají zpeněžit
- S agresí vůči rodině
- Se mstou, proč ho ti druzí nechtějí pochopit
- S ubližováním druhým, těm nejbližším
- S dluhy, které nikdo neplatí
- S pobytem ve vězení, za dluhy, které neplatím.
Slepované již opět nešlo vrátit. Se zničeným zdravím a věcmi naučenými za mřížemi se vrátil zpět do života. Ve větším sebelitování, že on za to nemůže, že všichni ostatní jsou vinni a jen ten, kdo mu přitakává je jeho přítel.
A zase se po čase rozzářil, tentokrát na terapii byli dva a po čase tři. Marná snaha všech okolo zvrátit to, co se po čase stalo opět skutkem.
Byli dva na otázku – pít či nepít
Po čase se pro jednoho z nich stal opět život věčným bojem, jak přežít den bez alkoholu
- jak peníze na alkohol sehnat
- ideou, že cesta na místo, kam chodil i císař pán pěšky, je zbytečnou zátěží
- jak vyjít s tím druhým bez ohledu na toho třetího
- pro jednoho z nich přestal být život životem
- pro druhého z nich přestal být život životem
Co s životem toho třetího??? Na to se obyčejně alkoholik neptá.
Jak je to se zákony u nás
Za první republiky, jak říkali naši předkové, tedy v roce 1918 a následujícím, resp. v roce 1922 už náš president T. G. Masaryk podepsal zákon, kterým se omezuje podávání „alkoholních nápojů“. Bylo zakázáno podávání alkoholních nápojů všech druhu dětem a osobám nepřekročivším 16. roku, popřípadě 18. roku, i když jsou v průvodu dospělých, ve veřejných místnostech (hostincích, kavárnách, restauracích, výčepech, obchodech, automatech, bufetech apod.) dále na výletištích, poutích apod. k požití na místě.
Je zajímavé, že osobám, které dokonaly 16. roku věku mohly dostat k požívání pivo nebo víno, ale musely se vykázat úředním potvrzením, že tohoto věku dosáhly. Osoby, které žádaly jiné alkoholické nápoje se musely vykázat úředním potvrzením, že dokonaly 18. roku věku.
Při tanečních zábavách bylo přísně zakázáno podávat komukoliv jiné alkoholické nápoje kromě piva a vína. Kdo byl zodpovědný za vedení živnostenských podniků, byl zodpovědný za to, aby byl dodržen zákaz pod bodem daný zákonem z roku 1922, i když sám neobsluhoval, ale dával je obsluhovat jinými osobami. Trestní byli i zaměstnanci, pokud nedbali poučení svého zaměstnavateli. Rodiče a pěstouni dětí a mladistvých byli rovněž odpovědni, jestliže tito s jejich vědomím požívali alkoholní nápoje.
Přestupky byly trestány v případě živnostníku pokutami od 20 do 10.000,- Kč, v případě nedobytnosti vězením od 24 hodin do 3 měsíců. Jinak pokutou od 20 do 1000,- Kč, v případě nedobytnosti vězením od 24 hodin do 14 dnů. Před prvním potrestáním byla dána úřední výstraha. Pokuty připadaly státu.
Pokud se dopustil živnostník opětovně přestupku, mohlo mu být dle uvážení živnostenského úřadu vysloveno odnětí živnostenského oprávnění.
V současné době je požívání alkoholu a jiných omamných látek v České republice ošetřeno několika zákony. Mezi nimi doporučuji si přečíst zákon 65/2017 Sb., o ochraně před škodlivými účinky návykových látek a zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
Pokud někoho ze čtenářů článek pobavil budu ráda, pokud se někdo hluboce zamyslel a vzal si ponaučení bude mne to velice těšit. Je to o tom jak nezačínat, než začít a pokračovat.
